46 C 44/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 11 445,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 565,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 5 565,03 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 5 880,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 200,77 Kč, úroku z částky 10 405,82 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení za dobu do datum a úroku z prodlení za dobu od datum do zaplacení z částky vyšší než 5 565,03 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 11 445,82 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne datum se žalovanou jako dlužníkem (úvěrovaným) úvěrovou smlouvu (smlouvu o osobní kreditní kartě) číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ke kreditní kartě žalované jakožto dlužníkovi ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 21,99 % p. a. a žalovaná se jej zavázala pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné datum a úvěr byl proto zesplatněn. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne datum. Žalobou je požadováno zaplacení částky 11 445,82 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 10 405,82 Kč, dlužných poplatků 1 040 Kč, kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení. Současně je žalobou požadován úrok a úrok z prodlení za dobu od datum do zaplacení.

3. V doplnění žaloby ze dne datum (č. l. 23 až 29) žalobkyně doplnila, že případné porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované podle § 86 z. s. ú. má být sankcionováno toliko relativní neplatností, kterou však žalovaná nenamítla. Žalobkyně však povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované řádně splnila. Vycházela především z nahlédnutí do historických informací, jež měla skupina anonymizována dvě slova k dispozici, bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, vyhodnotila příjmy žalované, její výdaje a výdaje na splátky úvěrů, jeho finanční rezervy, zohlednila pojištění a aplikovala demografické a statistické informace v rámci tzv. skóringového modelu. Konkrétně žalobkyně prověřila žalovanou v Bankovním registru klientských informací (BRKI) a nebankovním registru klientských informací (NRKI) a dále v databázi příjmení. Žalovaná měla mimo žalobkyně jeden další dluh ze smlouvy o osobním úvěru ze dne datum s měsíční splátkou 2 023 Kč a žalobkyni zbývalo uhradit poslední splátku. V registrech neměla žalovaná negativní záznam. Proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení, žalovaná nebyla vedena bydlištěm na ohlašovně. Žalovaná čestně prohlásila, že pobírá příjmy ze závislé činnosti ve výši částka měsíčně a ostatní příjmy ve výši částka, což je dostačující pro splátky ve výši částka měsíčně. Žalobkyně vycházela z výdajů žalované uvedených v žádosti o úvěr ve výši částka na bydlení a částka na ostatní výdaje a částka na pojištění a na spoření, částka na hrazení výživného. Náklady na bydlení žalobkyně ponížila na částka měsíčně a k nim žalobkyně kalkulovala výši životního minima ve výši částka. Úvěruschopnost žalované tak byla podle žalobkyně zjevně dána. Podle žalobkyně žalovaná čerpala na úvěr celkem 45 442,39 Kč a splatila celkem 39 877,36 Kč 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalované se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

6. Z žádosti o vydání osobní kreditní karty ze dne datum vyplývá, že žalovaná žádala o úvěr na kreditní kartě s úvěrovým limitem částka, uvedla, že je anonymizováno, má vystudovánu anonymizováno školu, Její výdaje na bydlení měly činit částka měsíčně a jiné výdaje žalovaná neměla. Žalovaná dále prohlásila, že její pravidelný příjem činí částka měsíčně a další blíže neupřesněný příjem dosahuje částka.

7. Dle výsledku aplikačního ratingu vyplývá, že žalobkyně uzavřela, že úvěr lze schválit.

8. V návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru se uvádí, že žalovaná je hodnocena jako standardní žadatel o úvěr.

9. Z kopie občanského průkazu žalované soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

10. Z historických výpisů z běžného účtu za měsíce leden 2017, únor 2017, březen 2017, duben 2017, květen 2017, červen 2017, červenec 2017, srpen 2017 vyplývá, že jak počáteční, tak i konečné výpisy z účtu žalované byla vždy velmi nízké (někdy i záporné). Prakticky celý měsíční příjem byl současně i spotřebován. Příjmy jsou označeny jako anonymizováno a anonymizována dvě slova. Významným zdrojem byly i anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova.

11. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne datum vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši úvěrového limitu 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet. Úvěr byl úročen úrokem 21,99 % p. a.

12. Z historických výpisů vyplývá celkové čerpání úvěru žalovanou ve výši 45 442,39 Kč a splácení v celkové výši 39 877,36 Kč.

13. Z upomínky ze dne datum soud zjistil, že k uvedenému dni byla žalovaná v prodlení s úhradou částky 2 452,97 Kč.

14. Z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne datum vyplývá, že uvedeným přípisem žalobkyně od smlouvy odstoupila. Úvěr byl zesplatněn ke dni datum.

15. Z výpisu ke kreditní kartě ze dne datum vyplývá, že žalobkyně evidovala k tomuto dni dluh na kreditní kartě ve výši 10 405,82 a na upomínkách 1 020 Kč.

16. Žalovaná byla vyzvána rovněž předžalobní výzvou ze dne datum. Dle podacího archu byla upomínka odeslána téhož dne.

17. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

23. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

24. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

25. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

26. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

28. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

29. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

30. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalovaného o jejích příjmech a výdajích, které však řádně neprověřoval. Žalobkyně měl přitom k dispozici historické výpisy z běžného účtu žalované, z nichž vyplývá, že výše příjmů a především výdajů žalované neodpovídá tvrzením uvedeným v žádosti o úvěr. Nebylo prověřeno tvrzení o vlastnictví obydlí, o vzdělání žalované ani o jejím zaměstnání. Mzda žalované byla přitom neobvykle nízká a neodpovídala tvrzenému střednímu vzdělání. Je zřejmé, že žalovaná byla do určité míry odkázána i na čerpání dávek. Úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřována řádně. Metodika EBA dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

31. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 45 442,39 Kč, z níž žalovaná splatila 39 877,36 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o částku 5 565,03 Kč. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl. Za rozhodný okamžik pro stanovení okamžiku prodlení a výše úroku z prodlení je rozhodující doručení odstoupení od smlouvy (datum). Od následujícího dne (datum) je žalovaná v prodlení. Od datum tak žalobkyni náleží úrok z prodlení.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.