46 C 47/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 43 711,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 31 103,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 31 103,20 Kč od datum do zaplacení, v měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

II. Ohledně částky 12 608,42 Kč, žalovaného úroku včetně kapitalizovaného úroku, žalobou požadovaného úroku z prodlení z částky 12 608,42 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 103,20 Kč za dobu do datum, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 208,17 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce titul titul. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem v obec a číslo.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 43 711,62 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovanou jako dlužníkem smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované jakožto dlužníkovi (úvěrované) ve výši 50 000 Kč. Úvěr byl poskytnut neúčelově a k vyplacení úvěru žalované došlo převodem na běžný účet. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 15,1 % p.a. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními anuitními splátkami. Žalovaná se opakovaně dostala do prodlení se splácením úvěru. příjmení proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni datum a současně uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % součtu všech po zesplatnění splatných splátek. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit jistinu úvěru ve výši 41 611,62 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 150,33 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 3 251,48 Kč a dále úroky z částky 41 611,62 Kč od datum do zaplacení a úroky z prodlení z částky 43 711,62 Kč od datum do zaplacení.

3. Žalobkyně následně žalobu doplnila o tvrzení, že žalovaná uhradila v rámci splácení úvěru celkem 18 896,80 Kč. Současně uvedla, že věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované individuálně v souladu s principy obezřetného úvěrování. Kromě jiného prověřila žalovanou v dostupných interních a externích databázích. Žalovaná doložila potvrzení o svém příjmu, přičemž za poslední tři měsíce před žádostí o úvěr činilo její čistý příjem průměrně částka měsíčně. Žalovaná současně uvedla, že čistý příjem domácnosti dosahoval částka měsíčně. Žalovaná jiné závazky neměla.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala zcela pasivní.

5. Z žádosti o úvěr anonymizována dvě slova ze dne datum vyplývá, že žalovaná o sobě uvedla, že je vdaná, má anonymizováno vyživovací povinností, má pouze anonymizováno vzdělání a je zaměstnána ve společnosti právnická osoba v obec na dobu určitou do datum jako dělnice s čistým měsíčním příjmem částka. Žalovaná dále uvedla, že celkový měsíční příjem domácnosti dosahuje částka.

6. Z výpisu z běžného účtu žalované vyplývá, že ke dni datum činil zůstatek na tomto účtu pouze částka. Dne datum byl na účet žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč.

7. Z vyjádření právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že v rámci posuzování úvěruschopnosti prověřovala banka žalovanou v dostupných databázích. Od příjmů žalované byly odečteny její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, přičemž se počítalo rovněž s částkou životního minima.

8. Z potvrzení o výši příjmu ze dne datum je patrné, že čistý měsíční příjem žalované za poslední tři měsíce činil 10 095 Kč a že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou jen do datum.

9. Ze Smlouvy o úvěru anonymizována dvě slova ze dne datum vyplývá, že společnost právnická osoba se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet 72 měsíčními anuitními splátkami po 1 059,97 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 15,1 % ročně a žalovaná byla dle smlouvy povinna splatit celkem 77 663,54 Kč.

10. Z prohlášení úvěru za splatný ze dne datum soud zjistil, že uvedenou výzvou byl úvěr bankou zesplatněn.

11. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne datum je zřejmé, že k tomuto dni evidovala banka dluh na jistině 41 611,62 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávky je patrné, že pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývá, že banka žalované postoupení pohledávky na žalobkyni oznámila. Dle podacího lístku bylo zesplatnění odesláno datum.

14. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne datum a to dle podacího lístku dne datum.

15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V posuzovaném případě uzavírala předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalovaná měla v době žádosti pouze minimální příjem částka měsíčně. Byla přitom zaměstnána na dobu určitou jen do datum. S předmětným nízkým příjmem bylo možné počítat jen přibližně další čtyři měsíce, avšak úvěr měl být splácen 72 měsíců. Výši výdajů věřitelka neprověřovala. Žalovaná přitom o sobě uvedla, že bydlí v nájemním bydlení a má anonymizováno vyživovací povinnosti, přičemž pracovala v jiné obci, než v které bydlela. Bylo tedy možné předpokládat, že má i náklady s dojížděním do zaměstnání. Poskytovatelka úvěru zjevně počítala s tím, že úvěr bude splácen s pomocí manžela žalované, jeho příjmy však zjištěna a prověřeny vůbec nebyly. Je nepochybné, že žalobkyně výdaje žalované (její úvěruschopnost) řádně neprověřila. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

32. V projednávané věci žalobkyně, resp. věřitelka poskytla žalované částku 50 000 Kč, z níž žalovaná splatila pouze 18 896,80 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 31 103,20 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do datum, žalovaná se tedy počínaje následujícím dnem dostala do prodlení a okresní soud proto úroky z prodlení přiznal od uvedeného data. Výše zákonného úroku z prodlení přitom v prvním pololetí roku 2020 činila 10% ročně.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř. ve splátkách s ohledem na výši dlužné částky a celkovou nemajetnost žalované.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná (při zohlednění příslušenství) v rozsahu 2/3 a neúspěšná v rozsahu 1/3. Náleží jí proto náhrada v rozsahu 1/3. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 14b a.t. ve výši 2,5 x 500 Kč, tři režijní paušály á 100 Kč (dle §§ 11, 14b a.t.) tj. 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 325,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 749 Kč. Podíl 1/3 ze součtu uvedených částek činí 1 208,17 Kč.

35. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.