46 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 23 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit částku 6 640 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které bylo požadováno zaplacení částky 16 480 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 628,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 598,72 Kč a dále úroku a úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku a úroku z prodlení z částky 6 174,24 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 23 120 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovanou jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované jakožto dlužníkovi ve výši 10 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo v hotovosti. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Za doplňkovou službu životního pojištění se zavázala žalovaná platit 240 Kč. Úvěr měl být splácen 60 týdenními splátkami po 304 Kč. Žalovaná podle žaloby uhradila za dobu trvání smluvního vztahu částku 3 164 Kč [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ke dni [datum]. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 15 076 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 5 076 Kč, kapitalizovaných úroků 4 984,10 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 2 108,33 Kč a úroků a úroků z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovanou jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované jakožto dlužníkovi ve výši 10 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo v hotovosti. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Za doplňkovou službu životního pojištění měla žalovaná zaplatit 240 Kč [anonymizováno] měl být splácen 60 týdenními splátkami po 304 Kč. Žalovaná podle žaloby uhradila za dobu trvání smluvního vztahu částku 10 196 Kč [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ke dni [datum]. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 8 044 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 174,24 Kč, kapitalizovaných úroků 3 644,01 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 490,39 Kč a úroků a úroků z prodlení z částky 6 174,24 Kč od [datum] do zaplacení.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalované se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se žalovaná k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila.

6. Dle uvedeného rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Citované rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy. <b>7. Z úřední činnosti je okresnímu soudu známo, že proti žalované byla již před uzavřením předmětných úvěrových smluv nařízena řada exekucí (č.l. 17).</b> 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalované byl společností [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 60 týdenními splátkami po 304 Kč Celkem měla žalovaná splatit 18 240 Kč. Podle žalobkyně žalovaná splatila 10 196 Kč.

9. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] vyplývá, že na základě smlouvy věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 60 týdenními splátkami po 304 Kč Celkem měla žalovaná splatit 18 240 Kč. Podle žaloby žalovaný na zápůjčku splatila 3 164 Kč.

10. Z karty zákazníka ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, měla pečovat o jedno nezaopatřené dítě. Žalovaná měla být na mateřské/rodičovské dovolené již od listopadu 2015 (tedy ke dni [datum] tj. v době, kdy byla uzavírána první úvěrová smlouva). Zaměstnání žalované nebylo při sjednávání smlouvy ověřováno. [příjmení] příjem žalované měl činit 11 110 Kč a byl tvořen částkou 6 334 Kč státní podpory (rodičovskou, mateřskou) a 4 776 Kč z vedlejší státní podpory. Náklady na bydlení činily dle karty zákazníka 1 500 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, výživné 2 000 Kč a splátky předchozích úvěrů 1 368 Kč. Celkové výdaje žalované tedy měly představovat částku 8 868 Kč, z čehož původní věřitelky dovodila použitelný příjem 2 242 Kč.

11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] okresní soud zjistil, že tvrzené pohledávky za žalovanou byly postoupeny ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalované bylo dne oznámeno postoupení dopisem, v němž byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení.

12. Žalovaná byla vyzvána rovněž předžalobní výzvou ze dne [datum] (doložené včetně dokladu o jejím odeslání z téhož dne). Z předžalobní výzvy vyplývá, že žalovaná na dlužnou částku uhradila 3 164 Kč.

13. Podle § 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] 2015 Sb. NSS)).

20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)).

21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] 2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

24. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

25. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

26. Je zřejmé, že poskytovatel úvěru opakovaně řádně výdaje žalované nezkoumal a nevyhodnotil. Bez dalšího spoléhal na tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích. I kdyby příjmy žalované odpovídaly údajům, které žalovaná uvedla, žalobkyně nevzala v úvahu, že žalovaná má minimální příjmy pouze ze státní podpory a mí již předchozí dluhy. Rovněž výdaje žalované (zejména náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč) jsou nevěrohodně nízké a neodpovídající realitě. Proti žalované byla přitom ještě před uzavřením obou smluv nařízena řada exekucí. Smlouva o úvěru je s ohledem na porušení povinnosti přezkoumat úvěruschopnost žalované neplatná podle § 86 z. s. ú.

27. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 20 000 Kč (10 000 Kč dne [datum] a 10 000 Kč dne [datum]), z níž žalovaná zaplatila částku 10 196 Kč na úvěr ze smlouvy uzavřené dne [datum] a částku 3 164 Kč na částku poskytnutou dne [datum]. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o částku 6 640 Kč. Ve zbytku okresní soud žalobu zamítl. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, avšak žalované dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.