46 C 51/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 43 529,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , žalovaného úroku a úroku z prodlení, včetně kapitalizovaného úroku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila soudu dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a úrokem z prodlení a částky , částka, .

2. Podle žaloby žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, Rámcovou smlouvu č. , číslo, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , číslo, , na základě něhož žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve výši , částka, . Na základě úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný svůj úvěr nesplácel. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně žalobou požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , smluvní úrok z kontokorentu ke dni , datum, ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Nadto požaduje žalobkyně zaplacení nepovoleného debetního zůstatku ve výši , částka, .

3. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že vycházela především z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřila žalobkyně z dokladů žalovaného. Žalovaný byl prověřen v NRKI a BRKI. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl čistý příjem ve výši , částka, . Žalovaný byl dále prověřen v databázi společností v rámci skupiny , Anonymizováno, . Žalobkyně rovněž prověřila historie účtů žalovaného vedených u žalobkyně. O úvěruschopnosti žalovaného neměla žalobkyně pochybnosti. Na obchodní úrok žalovaný uhradil částku , částka, .

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu jeho trvalého pobytu zjištěnou z informačního systému základních registrů.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z přehledů žádostí žalovaného o úvěr vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla nejprve , datum, kontokorent ve výši , částka, , následně mu umožnila dne , datum, rozložení platby ve výši , částka, a téhož dne poskytla mu kontokorent ve výši , částka, . Následné žádosti o úvěr již byly zamítnuty.

8. Z úvěrové zprávy vytvořené ke dni , datum, (tedy vyhotovené až po uzavření úvěrové smlouvy k poskytnutí kontokorentu žalovanému) vyplývá, že žalobkyně vedla k uvedenému dni žalovaného jako žadatele o kontokorentní úvěr ve výši , částka, . Ze zprávy nevyplývají žádné bližší údaje o situaci žalovaného ve vztahu k posouzení jeho úvěruschopnosti.

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od , datum, až , datum, (č. l. 24 až 27) vyplývá počáteční zůstatek ve výši , částka, a konečný zůstatek mínus (-) , částka, . Hlavní příchozí platby na účet žalovaného pocházely od společnosti , právnická osoba, , přičemž výše plateb činila , částka, , , částka, a , částka, .

10. Z výpisu z účtu žalovaného za období od , datum, až , datum, (č. l. 28 až 34) vyplývá počáteční zůstatek ve výši , částka, a konečný zůstatek , částka, .

11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od , datum, až , datum, (č. l. 35 až 36) vyplývá počáteční zůstatek ve výši , částka, a konečný zůstatek , částka, .

12. Dle úvěrové zprávy žalovaný před poskytnutím úvěru využíval kontokorent ve výši , částka13. Z rámcové smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, vyplývá zřízení běžného účtu žalobkyní žalovanému.

14. Dle dodatku č. , číslo, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, je patrné, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut kontokorentní úvěr ve výši úvěrového rámce , částka, .

15. Podle přehledu čerpání a splácení kontokorentu ke dni , datum, je patrná výše čerpané jistiny ve výši , částka, a výše obchodního úroku ve výši , částka, .

16. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného od , datum, do , datum, vyplývá počáteční zůstatek mínus (-) , částka, a konečný zůstatek mínus (-) , částka, .

17. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, je zřejmé, že závazky žalovaného byly zesplatněny a vyčísleny ke dni zesplatnění ve výši , částka, .

18. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

27. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

28. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

29. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

30. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 8/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, Anonymizováno, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

31. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 8093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 8093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

32. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

33. Jak již bylo uvedeno v žalobě a v jejím doplnění, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z prohlášení žalovaného. Žalobkyně vůbec neprověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Z doloženého výpisu z běžného účtu bylo přitom zřejmé, že příjmy žalovaného jsou nižší než jeho výdaje a že žalovaný pobíral příjem v nepravidelných výších. Žalobkyně přitom nijak neprověřovala ani základní výdaje na bydlení a vycházela z paušální částky výdajů , částka, , která je mimořádně nízká a nevěrohodná. Předepsaná metodika nebyla dodržena. Úvěrová smlouva je proto (i z tohoto důvodu) podle § 86 a 87 z. s. ú. neplatná.

34. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

35. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 1958 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši dlužných jistin kontokorentu a nepovoleného debetu, tedy ve výši , částka, sníženého o zaplacený obchodní úrok ve výši , částka, a ve výši nepovoleného debetního zůstatku. Okresní soud přiznal i nárok na zaplacení částky nepovoleného debetu ve výši , částka, . Ve zbytku žalobu zamítl.

38. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

39. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř.

40. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v řízení téměř plný úspěch. Žalobkyni byla přiznána náhrada ve výši zaplaceného soudního poplatku, když jiné náklady neuplatnila.