46 C 53/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 24 238,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 14 238,50 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila původně Okresnímu soudu v Sokolově dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 24 238,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že dne datum byla mezi právnická osoba a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 10 000 Kč právnická osoba následně převedla část svého závodu zahrnující poskytování spotřebitelských úvěrů na společnost právnická osoba právnická osoba pohledávku za žalovanou postoupila na společnost právnická osoba, z níž byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná měla poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč splatit ve třinácti měsíčních anuitních splátkách, přičemž poslední splátka měla být splatná ke dni datum. Celkově měla žalovaná splatit 14 300 Kč. Kromě jistiny a úroku z prodlení žalobkyně žalobou požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 14 300 Kč za dobu od datum do datum v celkové výši 9 938,50 Kč.

3. K výzvě okresního soudu žalobkyně žalobu doplnila. Uvedla, že úvěruschopnost žalované předchůdkyně žalobkyně zkoumala v registrech dlužníků (příjmení, NRKI) a v insolvenčním rejstříku. Předchůdkyně žalobkyně provedla rovněž skóring hodnocení žalované, přičemž si vyžádala informace o žalované. Žalovaná měla mít disponibilní finanční zdroje ve výši částka měsíčně, čemuž odpovídá výše splátky částka měsíčně. V době poskytnutí úvěru tedy nic nenasvědčovalo tomu, že by ze strany žalované mohlo dojít k nesplácení. Celkový měsíční čistý příjem žalované činil částka. Její výdaje činily částka. Poskytovatelka úvěru započítávala rovněž rezervu částka měsíčně.

4. Účastníce souhlasily dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaná s takovým postupem souhlasí, když se k ní zaslané výzvě nevyjádřila. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (uložením zásilky po dobu 10 dnů a následným vyvěšením sdělení na úřední desce soudu).

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne soud zjistil, že právnická osoba se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 17 300 Kč v 13ti splátkách po 1 300 Kč měsíčně. Podle článku V. bodu 4 byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, nejvýše 5 000 Kč a zákonný úrok z prodlení. RPSN činila 189,38 % (!).

7. Z tzv. finanční analýzy ze dne datum vyplývá, že žalobkyně o sobě uvedla, že výše jejího měsíčního příjmu činí částka, výše výdajů částka, minimální měsíční výdaje dosahují výše částka a měsíční volné zdroje po započtení rezervy částka měly činit částka. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že pracuje jako anonymizováno s příjmem částka měsíčně, náklady na bydlení žalované měly činit částka měsíčně, náklady na energie částka měsíčně, stravování pak mělo představovat částka měsíčně.

8. Byť byla a je žalovaná svobodná, jako kontaktní osobu na sebe uvedla svoji tchýni jméno příjmení.

9. Žalovaná sice doložila pracovní smlouvu, avšak její pracovní smlouva byla uvařena pouze na dobu určitou od datum do datum, tedy jen na tři měsíce a to navíc jen na zkrácený úvazek 30 hodin týdně.

10. Žalovaná sice doložila složenky o platbách za energie, avšak ty nedosílala sama, ale odesílala je jméno příjmení. Rovněž tak žalovaná doložila nájemní smlouvu, kterou však neuzavírala sama, ale uzavírala ji jméno příjmení, nadto na dobu určitou. Podle evidenčního listu činilo měsíční nájemné částka. Z pokladních dokladů vyplývá, že na nájemném vznikl v minulosti dluh, který byl splácen.

11. Z notářského zápisu a z obsahu zápisu v obchodním rejstříku soud zjistil, že ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce číslo, převedena na společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce číslo, a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin.

12. Ze smlouvy o postoupení mezi právnická osoba a právnická osoba a ze souvisejícího oznámení o postoupení vyplývá, že pohledávka za žalovanou přešla na postupníka právnická osoba 13. Ze smlouvy o postoupení mezi právnická osoba a žalobkyní a ze souvisejícího oznámení o postoupení vyplývá, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni.

14. Žalovaná byla vyzvána rovněž předžalobní výzvou ze dne datum doloženou včetně dokladu o odeslání.

15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

21. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

22. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).

23. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

24. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Je zřejmé, že poskytovatel úvěru řádně příjmy žalované ani její výdaje nezkoumal, resp. zkoumal zcela povrchně a formálně. Pokud se jedná o příjmy žalobkyně, spokojil se poskytovatel úvěru s tím, že je žalobkyně zaměstnána na částečný úvazek, a to na dobu pouze přibližně jednoho měsíce před a po uzavření smlouvy. Příjmy žalované byly přitom vysoce podprůměrné. Ohledně výdajů se poskytovatelka úvěru spolehla na doklady týkající se zcela odlišné osoby (jméno anonymizováno), skutečné výdaje a náklady žalované poskytovatelka úvěru nezjistila a nezjišťovala.

27. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované naprosto nedostatečně a že žalovaná byla v okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy fakticky neúvěruschopná.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalované. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

31. Jen na okraj okresní soud považuje na vhodné podotknout, že i kdyby úvěruschopnost žalované byla řádně zjišťována, bylo by nutné považovat za neplatné ujednání o smluvní pokutě, neboť se jedná o ujednání pro spotřebitele zásadní, avšak v projednávané věci skryté v textu úvěrové smlouvy. Žalovaná v textu úvěrové smlouvy nebyla odpovídajícím způsobem upozorněna (graficky, tučným písmem, či nadpisem odstavce. Okresní soud v této souvislosti připomíná a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, která se zásadním způsobem vyjádřila k ustanovením spotřebitelských smluv psaných velmi malým až nečitelným písmem v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 342/09 ze dne 15. 6. 2009 (N 144/53 SbNU 765), jehož závěry se vztahují i na projednávanou věc. Již z uvedeného důvodu by nároku na tvrzenou smluvní pokutu nebylo možné vyhovět. Nadto se jedná o ujednání nepřiměřené ve smyslu § 1813 o.z.

32. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 10 000 Kč, z níž žalovaná nesplatila nic. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 10 000 Kč. Soud tuto částku žalobkyně přiznal včetně úroku z prodlení.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. ve splátkách s ohledem na výši dlužné částky.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení převážně neúspěch a žalované současně náklady řízení nevznikly.

35. Lhůtu k splnění ukládaných povinností soud stanovil dle ustanovení § 160 o.s.ř. v zákonné lhůtě, neboť žalovaná byla v řízení nečinná a z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti pro prodloužení lhůty ke splnění povinnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.