46 C 61/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 7 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno o 40 337,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný se povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky , částka, a žalovaného úroku z prodlení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila soudu dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně jako věřitelka (úvěrující) uzavřela dne , datum, se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) smlouvu o úvěru na spotřebitelské zboží, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému na nákup zboží a současně byla žalovanému poskytnuta úvěrová karta, v rámci níž mohl žalovaný čerpat revolvingový úvěr ve výši , částka, . K prvnímu čerpání revolvingového úvěru prostřednictvím úvěrové karty došlo dne , datum, . Žalovanému byly celkem poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , jak vyplývá z přiloženého přehledu plateb. Vzhledem k opakovanému porušení smlouvy zasílala žalobkyně žalovanému opakovaně zpoplatněné upomínky. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více než tří měsíčních splátek, sdělila žalobkyně žalovanému dopisem ze dne , datum, , že pohledávka z úvěru byla zesplatněna a vyzvala žalovaného ke splacení úvěru. To však žalovaný neučinil. Dlužné splátky do zesplatnění činily podle žaloby , částka, , doplatek jistiny činil , částka, , smluvní pokuta ve výši dle sazebníku 10 % z dlužných splátek činila , částka, , úrok z prodlení ve výši dle sazebníku , částka, , poplatek za upomínky ve výši 3 x , částka, , poplatek za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků žalovaného ve výši , částka, .

2. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že ohledně posouzení úvěruschopnosti vycházela především z informací, které si aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především z neveřejných a z historických informací o spotřebiteli za celou skupinu , právnická osoba, . Všechny zjištěné informace byly komplexně analyzovány a porovnávány s demografickými a statistickými údaji a ve skóringovém modelu. Žalobkyně tak získávala informace z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, registr rizikových subjektů , právnická osoba, ), z registru SOLUS, z interních informací o platební morálce žalovaného, interního blacklistu, z insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, z evidence adres ohlašoven, z živnostenského rejstříku, centrální evidence exekucí. Žalobkyně vzala v úvahu příjem žalovaného, výdaje žalovaného, výdaje na splátky úvěrů, z informace o finanční rezervě a ze skóringového modelu. Žalovaný nebyl ke dni nahlížení do BRKI a NRKI po splatnosti s plněním povinností z předmětných smluv a v prodlení nebyl ani v minulosti, o žalovaném nebyly negativní informace v registru rizikových subjektů, žalovaný nebyl ke dni nahlížení po splatnosti s planěním v databázi SOLUS, o žalovaném nebyla zjištěny negativní informace ani v ostatních databázích a seznamech.

3. Žalovaný čerpal částku , částka, a uhradil celkem , částka, (č. l. 24).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k jim zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřili (žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu jeho evidovaného pobytu v České republice).

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, číslo , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný o sobě při uzavírání smlouvy uvedl, že je řemeslník/opravář ve společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem , částka, , s měsíčním příjmem celé domácnosti , částka, , s měsíčními výdaji na bydlení , částka, a s nulovými ostatními výdaji. Žalovaný měl být ženatý. Kromě úvěru na koupi automobilu byl žalovanému poskytnut rovněž v části B úvěrový rámec v celkové výši , částka, s možností čerpání prostřednictvím kreditní karty.

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že obsahuje základní informace o úvěru, avšak není žalovaným podepsán. Standardní informace obsahuje úpravu úroku pro jednotlivá čerpané výše úvěrového rámce.

9. Z předpisů ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, je zřejmé, že žalovanému bylo předepsáno 7 splátek po , částka, měsíčně.

10. Z upomínek ze dne , datum, , , datum, a , datum, je patrné, že se žalovaný dostal do prodlení s třemi splátkami.

11. Jak vyplývá z dopisu ze dne , datum, , žalobkyně pohledávku za žalovaným zesplatnila z důvodu prodlení žalovaného se splátkami ke dni , datum, . Podle kopie obálky se zásilka vrátila nevyzvednutá.

12. Dle předžalobní upomínky byl žalovaný vyzván k plnění před podáním žaloby dne , datum, .

13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.

21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

25. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

26. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

27. Pokud žalobkyně namítá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS stanovuje mírnější požadavky na přezkoumávání úvěruschopnosti než vnitrostátní úprava (z. s. ú.), pak je uvedená námitka nedůvodná, neboť směrnice stanoví jen minimální harmonizaci. Minimální harmonizace znamená, že členské státy převezmou z EU takové opatření, která zabezpečí minimální stejnou ochranu ve všech členských státech. Podle článku 169 SFEU odst. 4 je však dovoleno přijímat i opatření přísnější. Tato minimální harmonizace dává spotřebitelům jistotu v to, že ve všech členských státech jim bude poskytnuta stanovená minimální ochrana.

28. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

29. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

30. Jak již bylo uvedeno v doplnění žaloby, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného a z nahlédnutí do externích i interních databází. Žalobkyně si však nevyžádala doložení dokladů o nákladech, výdajích a závazcích žalovaného a tvrzené doklady žalovaného ani soudu nepředložila. Žalovaným tvrzené nulové ostatní výdaje jsou zjevně nevěrohodné. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je posuzovaná úvěrová smlouva neplatná.

31. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , kterou žalovaný čerpal. Na uvedenou částku žalovaný splatil celkem , částka, . Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku , částka, a ve zbytku soud proto žalobu zamítnul.

32. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

33. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení §160 o. s. ř.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 74 % a neúspěšná v rozsahu 26 %. Náleží jí proto náhrada v rozsahu 48 %. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 14b a. t. ve výši 2,5 x , částka, , tři režijní paušály po , částka, (dle §§ 11, 14b a. t.) tj. , částka, za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. , částka, a zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Podíl 48 % ze součtu uvedených částek ve výši , částka, činí , částka, .

35. K aplikaci § 14b a. t. okresní soud přistoupil vzhledem k tomu, že je mu známo z úřední činnosti, že žalobkyně podává opakovaně návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Okresní soud přitom rovněž respektoval judikaturu krajských soudů (např. publikované usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (Soudní rozhledy 1/2015 str. 18).

36. Žalovaný je povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).