46 C 68/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 24 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 400 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 760 Kč s příslušenstvím, úroku s částky 8 400 Kč a úroku z prodlení z částky 8 400 Kč za dobu do datum a ve výši 1,5 % ročně z částky 8 400 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 24 160 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru č. 3 2018, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 12 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo v hotovosti. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 28 % z jistiny úvěru. Úvěr měl být splácen 13 měsíčními splátkami po 1 560 Kč. Podle žaloby žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. právnická osoba proto úvěr ke dni datum zesplatnila. Pohledávka pak přešla v rámci části závodu na společnost právnická osoba, která postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 092,80 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 420,80 Kč, úhrady administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu 1 646,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč a zákonného úroku z prodlení do datum ve výši 1 352,83 Kč, úroků a úroků z prodlení za dobu od datum do zaplacení.

3. Žalobkyně následně žalobu doplnila. Uvedla, že poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, ověřením těchto informací a podkladů a nahlédnutím do veřejných rejstříků. V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem částka. Výše jeho měsíčních výdajů měla činit částka a jeho použitelný měsíční příjem měl dosahovat částka. Uvedené skutečnosti žalovaný stvrdil svým podpisem. Poskytovatel úvěru si sdělené informace ověřil a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovanému byl společností právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 13 měsíčními splátkami po 1 560 Kč. Žalovaný měl kromě úroku 24 % p. a. zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatek za správu úvěru 2 640 Kč a poplatek za hotovostí výběr splátek ve výši 2 280 Kč. Žalovaný měl splatit 20 760 Kč. V článku V. odst. 4 byla upravena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky denně.

7. Podle přehledu plateb splatil žalovaný pouze částku 3 600 Kč (dílčí splátky 480 Kč, 1 560 Kč, 1 560 Kč).

8. Z obsahu zápisu v obchodním rejstříku soud zjistil, že ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce číslo, převedena na společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce číslo, a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin.

9. Ze smlouvy o postoupení ze dne datum včetně jejích dodatků a z oznámení pohledávky ze dne datum vyplývá, že pohledávka, která přešla na právnická osoba byla postoupena dále na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván dlužnou částku zaplatit žalobkyni.

10. Žalovaný byl vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne datum.

11. Z karty zákazníka – žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum (č.l. 21) soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnanec, svobodný, bydlí v nájemním bydlení, se standardním vybavením domácnosti. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba jako anonymizováno se mzdou částka měsíčně. Podle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný ke svým příjmům předložil pouze výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Stejně tak žalovaný nedoložil žádné doklady o svých výdajích. K nim žalovaný uvedl, že náklady na bydlení činí částka, náklady na stravu měly být částka a náklady na splátku dřívějšího úvěru měly činit částka.

12. Z předložené nájemní smlouvy vyplývá, že smlouva nebyla uzavřena se žalovaným, ale žalovaný byl spolubydlící osobou, přičemž nájemní smlouvou byl pronajímán byt v obec.

13. Z pracovní smlouvy uzavřené žalovaným soud zjistil, že žalovaný byl od datum zaměstnán jako anonymizováno se mzdou ve výši částka s místem výkonu práce v obec část obce.

14. Z výplatních pásek žalovaného za období od března do května 2018 soud zjistil, že příjem žalovaného v tomto období činil cca anonymizována dvě slova. Kč čistého měsíčně.

15. Z tzv. Credit Scoringu předloženého žalobkyní soud zjistil, že dle názoru právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovaný úvěruschopný.

16. Soudu je známo z úřední činnosti, že již v době uzavírání úvěrové smlouvy bylo proti žalovanému vedeno velké množství exekucí nařízených Okresním soudem v Mostě (například sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka) a dále vedena řízení pro pohledávky, které měl žalovaný rovněž v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy (např. spisová značka, spisová značka).

17. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/ 2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

23. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

24. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

25. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

26. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval.

28. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. Je zřejmé, že poskytovatel úvěru řádně výdaje žalovaného nezkoumal a nevyhodnotil. Bez dalšího spoléhal na tvrzení žalovaného o jeho výdajích a nijak se nezajímal především o závazky žalovaného. Přitom žalovaný již v žádosti o úvěr přiznal, že splácí jiný úvěr se splátkami 1 950 Kč měsíčně. Věřitelka žalovaného nelustrovala žalovaného ani v registrech jako BRKI, NRKI a příjmení či v centrální evidenci exekucí. Jak je uvedeno výše, žalovaný měl v době sjednání úvěrové smlouvy řadu exekucí a byly vůči němu vymáhány pohledávky i v nalézacích řízeních. Právní předchůdkyně rovněž nikterak nevyhodnotila případné náklady žalovaného na dopravu do zaměstnání, když místo výkonu práce měl žalovaný v obec a současně měl bydlet v obec. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

32. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 12 000 Kč, přičemž žalovaný splatil celkem 3 600 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 8 400 Kč. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl. Za rozhodný okamžik pro stanovení okamžiku prodlení a výše úroku z prodlení je rozhodující doručení oznámení o postoupení pohledávky obsahující rovněž výzvu k plnění. Při zákonné domněnce doručení zásilky třetí pracovní den po odeslání (datum) je tak rozhodným dnem doručení datum. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení.

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení neúspěch a žalovanému současně náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.