46 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 51 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, v měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím a úroku z částky 50 000 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 929,74 Kč k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, v měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Mostě soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 51 950 Kč s úrokem a úrokem z prodlení z dlužných částek. Žalobkyně uvedla, že žalovaná s ní uzavřela dne datum Smlouvu o úvěru reg. číslo, na základě které poskytla žalobkyně žalované možnost úvěru, a to až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 17,9 % p. a. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni datum. Dlužná částka ke dni datum činila 68 181,35 Kč a byla tvořena dlužnou jistina úvěru ve výši 50 000 Kč, poplatky po splatnosti 1 950 Kč, smluvním úrokem za období do datum v částce 12 423,05 Kč a zákonným úrokem z prodlení za období do datum v částce 3 808,30 Kč.

2. V následném podání žalobkyně doplnila, že úvěr byl poskytnut bez nutnosti doložení příjmu. Úvěr byl poskytnut na základě informací poskytnutých žalovanou a nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Žalobkyně spoléhá, pokud je to možné, především na informace z bankovních účtů. Žalobkyně tak vycházela z analýzy příjmů a výdajů na běžném účtu žalované.

3. Účastníci souhlasili, aby soud rozhodl bez jednání postupem dle § 115a o.s.ř., resp. má se za to, že s takovým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), když se k jim doručené výzvě nevyjádřili. Žalované byla výzva k vyjádření zasílána na evidenční adresu trvalého pobytu žalované zjištěnou z centrální evidence obyvatel.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze žádosti o založení běžného účtu ze dne datum vyplývá, že žalobkyně na základě žádosti žalované zřídila žalobkyni běžný účet. Smlouva byla žalovanou vlastnoručně podepsána.

6. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši úvěrového limitu 50 000 Kč.

7. Z předsmluvní informace o kontokorentu ze dne datum a smlouvy o kontokorentu z téhož dne sjednané elektronicky ve spojení se záznamem o podpisu klienta rovněž ze dne datum vyplývá, že mezi právnická osoba a žalovanou byla téhož dne sjednána smlouva o úvěru, na základě které poskytla banka žalované kontokorentní úvěr ve výši limitu 50 000 Kč, úročený úrokem 17,9 % p.a. Ze smlouvy je patrné, že adresa žalované ve smlouvě je adresou ohlašovny. Smlouva byla uzavřena dne datum.

8. Z upomínek ze dne datum, datum, datum, 5.

12. číslo 1. 2020 a datum vyplývá, že žalovaná se dostala se splácením kontokorentu do prodlení.

9. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum vyplývá, že žalovaná úvěr čerpala, avšak nesplácela.

10. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum.

11. Z výpisu vnitřního sytému hodnocení klienta (č.l. 17 až 24) vyplývá, že vnitřní analýzou pohybů na účtu žalobkyně dospěla k závěru že žalovaná je úvěruschopná. K posouzení úvěruschopnosti nebylo požadováno doložení příjmu, vyhodnocení probíhalo na základě interních údajů banky (scoring).

12. Z výpisu z bankovního účtu žalované za období osmi měsíců před uzavřením smlouvy vyplývá, že ke dni datum tj. bezprostředně před uzavřením smlouvy, činil zůstatek na účtu žalované 139,99 Kč a ze seznamu přijatých plateb za říjen 2018 nevyplývá žádný stálý příjem ze zaměstnání. Zůstatky na účtu žalované se dle předložených výpisů pohybovaly v nižších částkách maximálně a po kratší dobu do 20 tis. Kč.

13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/ 2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

24. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

25. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

26. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně nezjišťoval příjmy, výdaje ani poměry žalované a úvěr jí předschválil výlučně na základě pohybu prostředků na jejím běžném účtu. Poskytovatel úvěru se nechoval dostatečně obezřetně i s ohledem na skutečnost, že mu bylo od počátku známo, že žalovaná má hlášený pobyt na ohlašovně, což nesvědčí o její dobré finanční situaci.

27. Žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 50 000 Kč, kterou žalovaná nesplatila. Žalovaná se tak o tuto částku bezdůvodně obohatila. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl.

31. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve splátkách s ohledem výši dluhu.

32. Při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci je v případě pohledávky nutné zvážit i její příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, spis. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, ze dne 3. 12. 2015).

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení při zohlednění zamítnuté částky včetně příslušenství (kapitalizovaného úroku ve výši 3 803,30 Kč a úroku 17,9 % z částky 50 000 Kč od datum do okamžiku rozhodnutí tj. částky 3 163 Kč) úspěch v rozsahu 83 % a neúspěch v rozsahu 17 %. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů v rozsahu 66 %. Její náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2 x 3 180 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvěma režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 1 461,60 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 2 078 Kč. Celková výše nákladů řízení představuje částku 10 499,60 Kč, z níž podíl 66 % činí 6 929,74 Kč.

34. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za předžalobní výzvu zasílanou zástupcem žalobkyně, neboť ta již byla zcela nadbytečná s ohledem na obsahově zcela dostačující výzvy zasílané nezastoupenou žalobkyní ze dne datum.

35. Žalovaná je povinna platit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.