46 C 74/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 196 576,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 140 066,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 140 066,71 Kč od datum do zaplacení, v měsíčních splátkách po 8 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

II. Ohledně částky 56 509,38 Kč, žalovaného úroku, žalobou požadovaného úroku z prodlení z částky 196 576,09 Kč za dobu do datum, úroku z prodlení z částky 56 509,38 Kč za dobu od datum, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 782,10 Kč, v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek, k rukám zástupce žalobce titul titul. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem v obec a číslo.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 196 576,09 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši 235 000 Kč. Úvěr byl poskytnut neúčelově a k vyplacení úvěru žalovanému došlo převodem na běžný účet. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 11,8 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními anuitními splátkami. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení se splácením úvěru. příjmení proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni datum a současně uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % součtu všech po zesplatnění splatných splátek. Celková dlužná částka činila 204 179,66 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit jistinu úvěru ve výši 193 656,09 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 920 Kč, kapitalizované úroky ve výši 7 326,04 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 14 926,15 Kč a dále úroky z částky 193 656,09 Kč od datum do zaplacení a úroky z prodlení z částky 196 576,09 Kč od datum do zaplacení.

3. Žalobkyně doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka právnická osoba z toho, že žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu ze dne datum, podle něhož měl být zaměstnán ve právnická osoba s.r.o. jako anonymizováno na dobu neurčitou s průměrným příjmem za poslední tři měsíce ve výši částka. Ze mzdy nebyly prováděny srážky a žalovaný nebyl ve zkušební době. Podle žalovaného celkový měsíční příjem domácnosti činil částka měsíčně. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky, na něž splácel částka měsíčně. Výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně pouze odhadla na základě historických dat z ČSÚ. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně zjištěna.

4. Podle žalobkyně žalovaný na úvěr splatil pouze celkem 94 933,29 Kč.

5. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že u právnická osoba uzavřel úvěrovou smlouvu někdy v dubnu 2017, úvěr ve výši 235 000 Kč čerpal a splácel přibližně 3 roky. Úvěr přestal žalovaný splácet v roce 2019 z důvodu pracovní neschopnosti a následné ztráty zaměstnání. Žalovaný v době uzavření smlouvy pracoval u právnická osoba s.r.o. s měsíčním příjmem kolem částka čistého. Již v době sjednání úvěrové smlouvy měl závazek u právnická osoba. V té době bydlel v nájemním bydlení, za které jsem platil kolem částka a neměl vyživovací povinnost. Půjčku si žalovaný bral na auto a na výbavu pro dítě, které se mu v roce rok narodilo. V současné době je žalovaný nezaměstnaný, má 1 vyživovací povinnost ve výši částka měsíčně a finanční závazky kolem anonymizována dvě slova. Kč. Žalovaný uvedl, že má zájem splácet dlužnou částku.

6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

7. Z žádosti o úvěr ze dne datum vyplývá, že žalovaný o sobě uvedl, že bydlí v pronajatém domě či bytě, má jen základní vzdělání, je svobodný a má zaměstnání na dobu neurčitou. Průměrný měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil částka. Žalovaný uvedl, že nemá žádné nezbytné měsíční náklady, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné splátky a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný měl být zaměstnán ve právnická osoba s.r.o. s místem výkonu práce ve obec u obec, o čemž měl žalovaný předložit potvrzení.

8. Z prohlášení právnická osoba ze dne datum vyplývá, že banka prohlásila, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřovala, přičemž vycházela z informací uvedených v žádosti o úvěr, v externích a interních databázích, zejména v BRKI a NRKI, v insolvenčním rejstříku. Ohledně výdajů vycházela banka z životního minima.

9. Dle lustrace žalovaného vyplývá, že žalovaný měl v okamžiku žádosti o úvěr již dva další úvěry se splátkami 1 anonymizováno K měsíčně a částka měsíčně.

10. Z potvrzení o příjmech žalovaného ze dne datum vyplývá, že právnická osoba, s.r.o. potvrdila, že průměrný měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil částka.

11. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova ze dne datum vyplývá, že společnost právnická osoba se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 235 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 108 měsíčními anuitními splátkami po 3 541,84 Kč a s pojištěním ve výši 316 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 11,8 % p. a. a žalovaný byl dle smlouvy povinen splatit celkem 386 008,93 Kč.

12. Z výpisů z úvěrového účtu stejně jako z přehledu platební historie vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal a postupně splatil 94 933,29 Kč.

13. Z prohlášení úvěru za splatný ze dne datum soud zjistil, že uvedenou výzvou byl úvěr bankou zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do datum.

14. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne datum je zřejmé, že k tomuto dni evidovala banka dluh na jistině 193 656,09 Kč.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávky je patrné, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

16. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývá, že banka žalovaného postoupení pohledávky na žalobkyni oznámila.

17. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne datum a to dle podacího lístku dne datum.

18. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému je nařízena řada exekucí (č.l. 14-15).

19. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

28. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

29. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

30. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

31. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

32. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

33. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

34. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

35. Jak vyplývá z provedeného dokazování, poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila výši příjmů žalovaného, ale zcela rezignovala na zjištění a ověření jeho výdajů, nákladů a závazků. Sám žalovaný uvedl, že žádné náklady nemá a žádné závazky nesplácí. Přitom poskytovatelka úvěru sama zjistila, že žalovaný má již dva úvěry, které splácí. Je nepochybné, že poskytovatelka úvěru výdaje žalovaného (jeho úvěruschopnost) řádně neprověřila a spolehla se pouze na výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Žalovaný přitom měl zejména náklady spojené s bydlením, které původní věřitelka nijak nezjišťovala ani neověřovala. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

36. Dle § 99 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

37. Dle článku 22 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími.

38. S ohledem na skutečnost, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zkoumána, okresní soud návrh na schválení smíru účastníků zamítnul, neboť schválením smíru by došlo k porušení požadavku stanoveného v citovaném ustanovení směrnice. Pokud by totiž okresní soud smír schválil, přišel by žalovaný o ochranu stanovenou směrnicí a § 86 a 87 z. s. ú., neboť by se zavázal k plnění podstatně nerespektujícím ustanovení § § 87 z. s. ú. Schválený smír by tak byl v rozporu s hmotným právem (§99 odst. 2 o.s.ř.).

39. V projednávané věci žalobkyně, resp. věřitelka poskytla žalovanému částku 235 000 Kč, z níž žalovaný splatil pouze 94 933,29 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 140 066,71 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán za dobu po uplynutí lhůty stanovení v dopise ze dne datum (tedy od datum).

40. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil plnění ve splátkách s ohledem na výši dluhu. Výše splátek pak odpovídá oprávněnému zájmu žalobkyně na úhradě dluhu v přiměřené době.

41. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 2/3 a neúspěšná v rozsahu 1/3. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 1/3). Náklady žalobkyně jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 3,5 x 8 980 Kč tj. 31 430 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (, advokátního tarifu převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva tj. 1/2 úkonu, sepis žaloby a účast u jednání), čtyřmi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 6 852,30 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 7 864 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Celková výše nákladů činí 47 346,30 Kč, z níž 1/3 představuje částku 15 782,10 Kč. Účelným úkonem okresní soud neshledal vyjádření žalobkyně ze dne datum, neboť tomuto vyjádření žalobkyně mohla předejít již dostatečně určitou žalobou.

42. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.