46 C 78/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 56 759,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 43 874,45 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 12 884,85 Kč, žalovaného kapitalizovaného úroku ve výši 4 948,82 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 56 759,30 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 56 759,30 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 816,39 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila původně Okresnímu soudu v Prostějově dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 56 759,30 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba anonymizována tři slova, registrační číslo: tel. číslo uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s úvěrovým rámcem 55 000 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě statistických dat. Výpočtem získala banka výši disponibilních zdrojů žalované. Nebyla přitom zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Žalovaná částka je představována nesplacenou jistinou úvěru ve výši 56 759,30 Kč (zahrnující rovněž poplatky 600 Kč), dlužným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 948,82 Kč. Současně je požadován úrok a úrok z prodlení za dobu od datum. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení.

3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila (č. l. 18-20), že žalovaná na úvěr čerpala celkem 83 982,45 Kč (9 499 Kč na nákup spotřebního zboží a 74 483,45 Kč jako revolvingový úvěr). Celkem žalovaná uhradila 40 108 Kč. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti doplnila žalobkyně, že byl zjištěn čistý měsíční příjem žalované ve výši 16 000 Kč, její náklady na domácnost činily 2 000 Kč, o ostatních nákladech a výdajích žalovaná uvedla, že je nemá. Měla bydlet u rodičů. Věřitelka prověřovala žalovanou lustrací v databázi příjmení a BRKI.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr a byl jí anonymizována čtyři slova poskytnut úvěr ve výši 9 499 Kč na nákup zboží od právnická osoba, a.s. na nákup drobného černého elektro zboží. Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost k dětem, bydlí u rodičů. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 16 000 Kč a celkové náklady domácnosti 2 000 Kč, neměla mít žádné finanční závazky.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byl poskytnut jednak úvěr ve výši 9 499 Kč, jednak revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč.

8. Z dopisu anonymizována čtyři slova ze den datum plyne, že anonymizována čtyři slova žalované poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč a sdělila jí základní parametry úvěru.

9. Dle lustrace žalované ke dni datum vyplývá, že žalovaná neprocházela databází příjmení.

10. Dle dotazů na žalovanou (informace o bonitě klienta) ze dne datum a datum vyplývá, že k těmto datům měla žalovaná vždy čtyři úvěry v celkové výši 95 744 Kč, resp. 98 488 Kč s celkovou splátkou 5 042 Kč.

11. Z přehledu platební historie vyplývá, že žalovaná celkem uhradila 40 108 Kč.

12. Dle oznámení o postoupení byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

13. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum je zřejmé, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

14. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru. Výzva byla adresována jak na adresu trvalého pobytu žalované, tak na adresu, kterou žalovaná ve smlouvě uvedla jako adresu korespondenční (dle předloženého poštovního podacího archu).

15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

27. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

28. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

29. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

30. Jak vyplývá z provedeného dokazování, poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně nezjišťovala ani výši příjmů žalované a spolehla se pouze na její tvrzení. Na zjištění a prověření reálných nákladů a výdajů žalované pak žalobkyně zcela rezignovala. Výše tvrzených celkových nákladů ve výši 2 000 Kč je jednak nepřiměřeně nízká a nadto především nedoložená. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

31. V projednávané věci žalobkyně, resp. věřitelka poskytla žalované částku 83 982,45 Kč, přičemž žalovaná splatila 40 108 Kč. Rozdíl uvedených částek ve výši 43 874,45 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

32. Ve zbytku okresní soud žalobou uplatněný nárok zamítl.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 53 % a neúspěch v rozsahu 47 % (při zohlednění zamítnuté částky včetně zamítnutého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku tj. kapitalizovaného úroku ve výši 4 948,82 Kč, úroku ve výši 12 944 Kč a úroku z prodlení v částce 6 705 Kč). Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů v rozsahu 6% Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 3 380 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 1 963,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 2 293 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 6% z částky 13 606,50 Kč činí 816,39 Kč.

35. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení zástupci žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.