46 C 82/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 42 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 20 600 Kč s příslušenstvím, úroku z částky 22 000 Kč a úroku z částky 22 000 Kč za dobu do datum se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 42 600 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovanou jako dlužníkem úvěrovou smlouvu číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované jakožto dlužníkovi ve výši 25 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo v hotovosti. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 5 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a službu životní pojištění ve výši 600 Kč. Úvěr byl být úročen úrokovou sazbou 19,34 % ročně. Úvěr měl být splácen 60 týdenními splátkami po 760 Kč. Žalovaná podle žaloby uhradila za dobu trvání smluvního vztahu částku 3 000 Kč právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 42 600 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a dlužných úhrad za služby 17 600 Kč, kapitalizovaných úroků 3 008,44 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 469,27 Kč a úroků a úroků z prodlení z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalované se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum okresní soud zjistil, že tvrzená pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Žalované bylo dne oznámeno postoupení dopisem ze dne datum, v němž byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení. Podle podacího lístku byl dopis odeslán datum.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum vyplývá, že žalované byl společností právnická osoba poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 60 týdenními splátkami po 760 Kč Celkem měla žalovaná splatit 45 600 Kč. Podle žalobkyně žalovaná splatila 3 000 Kč (dle žaloby na č.l. 5 p.v.).

7. Z úvěrové karty zákazníka (karta zákazníka žádost o zápůjčku) vyplývá, že v této kartě je nesprávně uvedeno datum narození žalované, její rodné číslo i adresa bydliště. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána v agentuře práce a jako agenturní zaměstnanec pracuje jako operátorka. Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí částka a její další příjmy dosahují částka. Své (nijak nedoložené) výdaje vyčíslila žalovaná částkou částka měsíčně na bydlení a částka na osobní výdaje. V kartě klienta je zaškrtnuto, že žalovaná doložila svou pracovní smlouvu a bankovní výpisy.

8. Z výpisu z účtu právnická osoba za období prosince 2017 až ledna 2018 soud zjistil, že příjmy žalované byly poukazovány pracovní agenturou ve výši kolem částka, měsíční zůstatek na účtu pak byl minimální (částka).

9. Z předložené (neúplné) nájemní smlouvy soud nezjistil pro věc žádnou skutečnost významnou pro rozhodnutí.

10. Z předložené pracovní smlouvy soud zjistil, že tato byla vedena na osobu s jiným datem narození.

11. Žalovaná byla vyzvána rovněž předžalobní výzvou ze dne datum.

12. Z úřední činnosti okresního soudu je zřejmé, že již v době uzavření úvěrové smlouvy byla proti žalované nařízena řada exekucí (např. ve věcech sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, anonymizováno spisová značka či spisová značka). Proti povinné byla řada exekucí nařízena i po uzavření úvěrové smlouvy (č.l. 34).

13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/ 2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).

21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

24. Z karty zákazníka – žádost o zápůjčku ze dne datum vyplývá, že žalovaná byla ke dni datum anonymizováno, bydlela v anonymizováno, pečovala o nezaopatřené dítě a byla zaměstnaná na dobu určitou s příjmem částka měsíčně. Jiné příjmy neměla. Jí vyčíslené výdaje činily částka měsíčně na bydlení, částka na osobní výdaje a částka na splátky jiných úvěrů. Protože příjmy žalované zdaleka nestačili na její výdaje, byly k příjmům žalované připočteny příjem její matky a důchod jejího děda v nedoložených výších částka a částka. Žalovaná měla doložit svou pracovní smlouvu, výplatní pásky, složenky a doklad o výměře důchodu jejího děda.

25. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované jen formálně a spolehla se pouze s tvrzeními žalované, které však nebyly nijak doloženy. Žalobkyně si evidentně nenechala předložit ani občanský průkaz žalované, neboť z něj by musela zjistit odlišné datum narození a rodné číslo žalované. Rovněž z pracovní smlouvy by poskytovatelka úvěru musela zjistit nesrovnalosti v identifikaci žalované. Právní předchůdce zcela rezignoval na prověření žalované v relevantních databázích příjmení, NRKI nebo v centrální exekuci. Jinak by jí nemohla ujít řada exekucí, jimž žalovaná již v době sjednávání smlouvy čelila.

26. Je zřejmé, že poskytovatel zápůjčky/úvěru řádně příjmy žalované ani její výdaje nezkoumal a nevyhodnotil. Bez dalšího spoléhal na pomoc rodinných příslušníků žalované se splácením úvěru.

27. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalované. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

30. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 25 000 Kč, z níž žalovaná splatila celkem 3 000 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 22 000 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení za dobu po uplynutí desetidenní lhůty stanovení ve výzvě ze dne datum, tedy od datum (soud vychází ze zákonné domněnky doručení třetí pracovní den po odeslání), a ve zbytku žalobu zamítl.

31. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. ve splátkách s ohledem na výši dlužné částky.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení převážně neúspěch a žalované současně náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.