46 C 86/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě se sídlem adresa , rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 104 927,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 56 635,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 48 292,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 046,68 Kč, úroku z částky 96 865,52 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 840,40 Kč a úroku z prodlení z částky 96 865,52 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 407,55 Kč a úroku z prodlení z částky 4 771,29 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 104 927,81 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne [datum] se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši 136 000 Kč. Úvěr byl úročen úrokem 10,3 % p.a. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobou je požadováno zaplacení částky dlužné jistiny 96 865,52 Kč, dlužných poplatků 3 291 Kč, kapitalizovaného úroku do [datum] ve výši 14 046,68 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení do [datum] ve výši 1 840,40 Kč. Současně je žalobou požadován úrok a úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobou je požadován rovněž nepovolený debet na běžném účtu ve výši 4 771,29 Kč s příslušenstvím.

3. Žalobkyně doplnila, že povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného řádně splnila. Vycházela především z nahlédnutí do bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází. Žalobkyně měla k dispozici historické informace o žalovaném za celou skupinu [anonymizováno] banky. Vyhodnotila všechny dostupné informace, příjmy žalovaného, jeho výdaje a výdaje na splátky úvěrů, jeho finanční rezervy, zohlednila pojištění a aplikovala demografické a statistické informace v rámci tzv. skóringového modelu. Konkrétně žalobkyně prověřila žalovaného v Bankovním registru klientských informací (BRKI) a nebankovním registru klientských informací (NRKI) a dále v databázi [příjmení]. V dané věci žalobkyně zjistila, že žalovaný měl mimo žalobkyně další dva dluhy vyplývající ze Smlouvy o kreditní kartě splátkové ze den [datum] a Smlouvy o úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum]. Souhrnná měsíční splátka těchto dluhů činila 1 739 Kč měsíčně. Z registru žalobkyně ověřila, že žalovaný ke dni nahlížení do registru v prodlení s plněním povinností ze smluv. U žalovaného nebyl evidován negativní záznam v BRKI ani v [příjmení]. Proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení a nebyla proti němu vedena exekuce. Průkaz totožnosti nebyl evidován jako odcizený či ztracený. Bydliště žalovaného nebylo hlášeno na ohlašovně. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že má čistý příjem ze závislé činnosti ve výši 20 000 Kč, který je dostatečný pro splácení nového úvěru. Podle výpisů ze běžného účtu žalovaného činil jeho měsíční příjem za měsíce červen až srpen 2018 částku 22 186 Kč. Zjištěné informace konfrontovala žalobkyně s dostupnými statistickými daty. Žalovaný uvedl své výdaje na bydlení ve výši 6 883 Kč měsíčně, pojištění ve výši 264 Kč měsíčně, ostatní 800 Kč měsíčně a splátky úvěrů 1 189 Kč měsíčně. Žalobkyně vycházela z výdajů ve výši 15 182 Kč měsíčně. Žalobkyně připomněla, že bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.

4. Žádný negativní zápis nezjistila žalobkyně ani v interní databázi skupiny [anonymizováno] banky. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, žalovaný nebyl veden bydlištěm na ohlašovně. Úvěruschopnost žalovaného tak byla podle žalobkyně zjevně dána.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

6. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

7. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] je patrné, že touto smlouvou byl žalovanému zřízen běžný účet.

8. Dle smlouvy o povoleném debetu ze den [datum] byl žalovanému poskytnut kontokorentní (revolvingový) úvěr ve formě povoleného přečerpání běžného účtu ve výši 5 000 Kč, úročený úrokem 19,99 % p.a.

9. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že smlouva o povoleném debetu byla žalobkyní vypovězena z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným.

10. Dle oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne [datum] plyne, že záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného činil 4 771,29 Kč.

11. Předžalobní upomínka ze dne [datum] byla žalovanému zasílána s výzvou k zaplacení částky 5 143,84 Kč do [datum]. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána téhož dne.

12. Dle smlouvy o úvěru ze dne [datum] byl žalovanému poskytnut žalobkyní bezúčelový spotřebitelský osobní úvěr ve výši 136 000 Kč úročený sazbou 10,3 % p.a., který se žalovaný zavázal splácet 96 měsíčními splátkami po 2 100 Kč. Současně byl žalovaný povinen platit pojištění 136 Kč měsíčně.

13. Dle interního účetního dokladu byl úvěr žalovanému vyplacen.

14. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný úvěr řádně nesplácel a žalobkyně jej proto zesplatnila. Aktuální dlužná částka po splatnosti ke dni zesplatnění činila 20 278,03 Kč. Zásilka byla žalovanému oznámena a uložena na poště dne [datum]. Vyzvednuta nebyla.

15. Předžalobní upomínka ze dne [datum] byla žalovanému zasílána s výzvou k zaplacení částky 114 954,41 Kč do [datum]. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána téhož dne.

16. Z karty klienta z interní databáze žalobkyně vyplývá, že žalovaný v době žádosti opakovaně žádal u různých poskytovatelů úvěrů o úvěr, žádosti byly však dílem odmítnuty a dílem vzaty zpět.

17. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, je vlastníkem domu či bytu. Dále žalovaný uvedl měsíční příjem 20 000 Kč. Žalovaný měl mít jednu vyživovací povinnost k dítěti. Výdaje spojené s bydlením měly činit 6 883 Kč a na pojištění 264 Kč. Ostatní výdaje vyčíslil žalovaný částkou 800 Kč. Celková výše hypotečních úvěrů dosahovala 320 000 Kč a měsíční splátka úvěrů byla ve výši 1 189 Kč.

18. Dle výpisu BRKI byl zůstatek nesplacených úvěrů ke dni žádosti ve výši 414 961 Kč s měsíční splátkou 1 489 Kč. Nadto měl mít žalovaný poskytnutý úvěr s úvěrovým limitem 11 000 Kč.

19. Dle ratingu klienta stanovila žalobkyně výdaje žalovaného bez splátek úvěrů modelem ve výši 13 027 Kč.

20. Z kopie občanského průkazu žalovaného okresní soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

21. Z výpisu z běžného účtu za období od [datum] do [datum] okresní soud zjistil, že žalovaný pobíral pravidelně částku od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v různých výších (21 212 Kč, 27 553 Kč, 20 395 Kč, 18 609 Kč), počáteční i konečné zůstatky na účtu byly vždy velmi nízké a často i záporné. Výjimkou byl poslední výpis ze září 2018, z něhož vyplývá výplata úvěru ve výši 135 510 Kč. I přes uvedený příjem žalovaného skončil činil zůstatek na účtu ke dni [datum] již jen 84 088,12 Kč. Struktura výdajů žalovaného není seznatelná, neboť většinu debetních operací na účtu představovaly výběry v hotovosti z bankomatu. Z výpisů z účtu je však zřejmé, že výdaje v zásadě odpovídaly příjmům žalovaného, aniž by žalovaný hospodařil s rezervou.

22. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] je patrné, že žalovanému byl zřízen žalobkyní běžný účet s debetní kartou. Dle smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum] byl žalobkyní poskytnut žalovanému úvěr ve formě povoleného přečerpání běžného účtu ve výši 5 000 Kč.

23. Podle smlouvy o úvěru ze dne [datum] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 136 000 Kč úročený sazbou 10,3 % p.a. a splatný 96 anuitními splátkami ve výši 2 100 Kč.

24. Dle interního účetního dokladu byla částka 135 510 Kč poukázána na běžný účet žalovaného a žalovanému byl účtován poplatek 136 Kč.

25. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] je patrné, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o běžném účtu a vyzvala žalovaného k úhradě záporného zůstatku. Dle oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek je patrné, že žalobkyně zrušila běžný účet žalovaného, přičemž konečný zůstatek na tomto běžném účtu činil mínus (-) 4 771 Kč.

26. Podle výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého nesplaceného zůstatku úvěru, a to nejpozději do [datum], přičemž k tomuto dni měla nastat splatnost úvěru.

27. Z přehledu historických plateb vyplývá, že žalovaný splatil celkem 84 135,49 Kč.

28. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

29. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

30. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/ 2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

34. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)).

35. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)).

36. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

37. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

38. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval.

39. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

40. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

41. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

42. Je zřejmé, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala. Předně žalobkyně vůbec nezjišťovala, do jaké míry je příjem žalovaného od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] stabilní, např. zda má žalovaný sjednánu smlouvu na dobu určitou či neurčitou. Přitom výše čistého příjmu v jednotlivých měsících výrazně kolísala. Žalobkyně dostatečně neanalyzovala ani informace vyplývající z běžného účtu žalovaného, na němž byl (s výjimkou měsíce, v němž žalobkyně žalovanému poskytla úvěr) vždy jen velmi nízký nebo dokonce záporný počáteční i konečný zůstatek. Je zřejmé, že výdaje žalovaného v každém měsíci přesahovaly výši stanovenou žalobkyní v jejím modelu. Již z výpisů z účtu je zřejmé, želovaný musel mít s vysokou mírou pravděpodobnosti v budoucnu problémy se splácením. [jméno] zadlužení žalovaného byla přitom relativně vysoká. Protože žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřovala, smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

43. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

44. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

45. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 136 000 Kč a nepovolený debet ve výši 4 771,29 Kč, z čehož žalovaný splatil celkem 84 135,49 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 56 635,80 Kč. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

46. Ve zbytku proto okresní soud žalobou uplatněný nárok zamítl.

47. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení nevznikly.