46 C 91/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Anonymizováno bytem hlášen na adrese Anonymizováno o 275 878,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do 3 měsíců dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky , částka, a požadovaného úroku a úroku z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , IBAN, , na základě níž poskytla žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, byl zesplatněn výzvou ze dne , datum, s účinky ke dni 23, 9. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne , datum, , jež nabyla účinnosti ke dni , datum, . Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ke dni postoupení ve výši , částka, , úrok z prodlení ke dni postoupení ve výši , částka, a , částka, a poplatky ve výši , částka, . Žalobou je rovněž požadována smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , která byla vypočtena ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, , přičemž výsledná částka , částka, byla dle zákona o spotřebitelském úvěru moderována na částku , částka, .

3. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nahlédnutím do NRKI a BRKI, SOLUS, lustrací v insolvenčním rejstříku, lustrací v centrální evidenci exekucí, prověřením v databázi ztracených a odcizených dokladů, na základě modelu pak bylo stanoveno CB skóre. Příjem žalovaného činil , částka, měsíčně a výdaje žalovaného byly na základě podkladů a modelu stanoveny ve výši , částka, měsíčně, z čehož , částka, tvořily závazky a , částka, ostatní výdaje.

4. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena náhradně na adresu jeho hlášeného trvalého pobytu, nevyjádřil.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí (žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu).

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z výpisu z účtu žalovaného u , Anonymizováno, od , datum, do , datum, vyplývá, že výše příjmů a výdajů žalovaného byla téměř stejná a žalovaný hospodařil bez relevantní rezervy. Příchozí měsíční platby činily kolem , částka, . Žalovaný však již splácel minimálně dva úvěry ve výši , částka, a , částka, měsíčně.

8. Dle protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta při schválení žádosti o úvěr vyplývá, že poskytovatelka úvěru počítala s příjmem žalovaného ve výši , částka, měsíčně, na splátky měl žalovaný vydávat , částka, měsíčně a ostatní výdaje měly činil , částka, . Žalovaný měl být prověřován v dostupných databázích BRKI, v interní evidenci exekucí, v blacklistu, v insolvenčním rejstříku a zamítnutých žádostech o úvěr a interní evidenci platební morálky. Negativní skutečnosti zjištěny nebyly. Žalovaný nebyl prověřován na externí exekuce a v ARESU, nebyla provedena kontrola občanského průkazu.

9. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný uvedl, že má středoškolské vzdělání ukončené maturitou, má byt v osobním vlastnictví, je zaměstnaný jako vysoce kvalifikovaný specialista u společnosti Hitachi Automotive Systems , právnická osoba, . na dobu neurčitou s příjmem , částka, měsíčně. Na splátkách platí , částka, měsíčně. Náklady na bydlení (nájem/údržba nemovitostí) byly vyčísleny nulovou částkou. Žalovaný požádal o úvěr „Fér konsolidace“ ve výši , částka, úročený sazbou 5,9 % p.a. Úvěr měl být splácen 96 měsíčními splátkami ve výši , částka, od , datum, do , datum, . Celkem měl žalovaný splatit , částka, . V doplnění žádosti ze dne , datum, žalovaný sdělil, že splácí úvěr u mBank ve zbývající výši , částka, splátkou , částka, měsíčně. Původní výše konsolidovaného úvěru byla , částka, .

10. Akceptačním dopisem ze dne , datum, , právnická osoba, . úvěr schválila a poskytla s úrokovou sazbou 5,9 % ročně.

11. Dle výpisu 1/2019 žalovaný čerpal dne , datum, úvěr ve výši , částka, v průběhu roku 2019 splatil na úvěr celkem , částka, .

12. Dle výpisu 1/2020 žalovaný v průběhu roku 2020 splatil na úvěr celkem , částka, .

13. Dle výpisu 1/2021 žalovaný v průběhu roku 2021 splatil na úvěr celkem , částka, .

14. Dle výpisu 1/2022 žalovaný od. , datum, do , datum, splatil na úvěr celkem , částka, .

15. Dle výpisu 2/2022 žalovaný v červenci 2022 splatil na úvěr celkem , částka, .

16. Dle výpisu 3/2022 žalovaný v srpnu 2022 splatil na úvěr celkem , částka, .

17. Celkem bylo žalovaným v průběhu trvání úvěrového vztahu zaplaceno , částka, .

18. Z oznámení ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno převedení pohledávky k vymáhání. Žalobkyně doložila doklad o odeslání žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu (dodejka).

19. Prohlášením nesplacené části úvěru za splatnou provedla věřitelka zesplatnění úvěru ke dni , datum, .

20. Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (žalovanému bylo oznámení doručováno a zásilka nebyla vyzvednuta).

21. Žalovanému byla dne , datum, vystavena a odeslána předžalobní výzva. Dle obálky se zásilka vrátila s poznámkou, že adresát je v místě neznámý.

22. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

28. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).

29. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).

30. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

31. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

32. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské, Anonymizováno, unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

33. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

34. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

35. V projednávané věci je zřejmé, že poskytovatel úvěru řádně výdaje žalovaného nezkoumal a nevyhodnotil. Původní věřitelka (, právnická osoba, .) vycházela pouze z lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích, avšak skutečné příjmy a výdaje žalovaného nijak nezjišťovala a neprověřovala. Úvěruschopnost byla vyhodnocována zejména na základě tvrzení dlužníka a z výpisu z běžného účtu žalovaného, další doklady o jejím posouzení žalobkyně nemá k dispozici. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u mBank vyplývá, že výdaje žalovaného byly podstatně vyšší, než jak je stanovila věřitelka. Žalovaný měl nadto výdaje přibližně stejně vysoké jako příjmy a hospodařil bez rezervy. Již v době poskytnutí úvěru při příjmu kolem , částka, splácel žalovaný minimálně dva další úvěry v částkách , částka, a , částka, měsíčně. Výdaje na bydlení žalovaného zjišťovány nebyly. , adresa, 891 Kč určená poskytovatelem úvěru na veškeré další měsíční výdaje žalovaného je mimořádně nízká. Metodika EBA pro zkoumání úvěruschopnosti dodržena nebyla. Poskytnutí úvěru žalovanému tak bylo krajně nezodpovědné.

36. Úvěrová smlouva je tak neplatná podle § 86 z. s. ú., neboť úvěruschopnost žalované řádně prověřována poskytovatelem spotřebitelského úvěru nebyla.

37. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

38. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Žalovaný obdržel od věřitelky částku , částka, , splatil však jen , částka, . Částka 128 253,15 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud proto tuto částku žalobkyni přiznal.

40. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

41. Ve zbytku proto okresní soud žalobou uplatněný nárok zamítl.

42. O lhůtě k plnění soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. a lhůtu stanovil delší s ohledem na výši částky, jejíž zaplacení bylo žalovanému uloženo.

43. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v, převážně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.