46 C 93/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 54 371,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 706 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 18 665,01 Kč s úrokem z prodlení a úroku z částky 38 000 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 670,54 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila původně Okresnímu soudu v Chomutově dne datum žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 44 925 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a smluvní pokuty 9 446,01 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne datum se žalovanou jako dlužníkem úvěrovou smlouvu číslo (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalované jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 38 000 Kč. Žalované byla částka úvěru vyplacena dne datum. Úvěr být úročen nominální úrokovou sazbou 59,86 % ročně a měl být splácen 36 měsíčními splátkami po 2 293 Kč podle splátkového kalendáře. Žalovaná podle žaloby neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení. Z předpokládaných 36 splátek bylo žalovanou uhrazeno na splátkách pouze 1 x 2 293 Kč a 1 x 1 Kč. Podle bodu 6.1 smluvních ujednání požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč. Žalobkyně pro prodlení žalované se splátkami účtovala náklady 2 x 200 Kč podle bodu 6.2 smluvních ujednání. Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení ke zesplatnění úvěru ke dni datum. Dlužná pohledávka se skládá z částky jednak z dlužné jistiny ve výši 43 527,58 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, nákladů na vymáhání podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy za dobu do vyhotovení žaloby ve výši 9 446,01 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 58,86 % ročně z jistiny úvěru ve výši 38 000 Kč za období od datum do datum a ve výši 8,25 % ročně z jistiny od datum do zaplacení.

3. Podle žalobkyně byla schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované. Byla provedena lustrace žalované v databázích příjmení a NRKI.

4. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila a v řízení zůstala nečinná.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z potvrzení anonymizována dvě slova ze dne datum (č. l. 17 a 21) vyplývá, že žalované pravidelně od července 2020 do listopadu 2020 přicházely měsíční platby od společnosti právnická osoba v různé výši v rozmezí mezi 9 719 Kč a 17 244 Kč.

7. Z karty hodnocení klienta ze dne datum (č. l. 18) je patrné, že žalobkyně vycházela z příjmu žalované ze zaměstnání ve výši částka měsíčně, přičemž ve vztahu k jejím výdajům kalkulovala žalobkyně výdaje ve výši životního minima částka měsíčně a výdaje na bydlení ve výši částka. Žalovaná zaškrtla, že její výdaje nepodléhají sezónním výkyvům. Žalovaná sdělila, že je anonymizováno, pracuje ve společnosti právnická osoba Uvedla, že má maturitu a ohledně formy bydlení zaškrtla„ jiné“.

8. Z výpisu lustrace v databázi příjmení (č. l. 25) je patrné, že žalovaná v databázi neprocházela.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum číslo (č. l. 4 až 6) a z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo (č. l. 7) a ze splátkového kalendáře (č. l. 8) soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 38 000 Kč s úrokem 59,86 % p.a. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v 36 pravidelných splátkách ve výši 2 293 Kč měsíčně. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 82 548 Kč.

10. Smlouva obsahuje ujednání o sankcích za prodlení v článku 6 smluvních ujednání tak, jak je uvedeno v žalobě. Tato ujednání jsou však skryta v textu šestistránkové smlouvy psané malým písmem a nejsou ani nijak graficky či jinak zvýrazněna.

11. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru (č. l. 22) vyplývá, že žalované byl poskytnut ke dni datum úvěr ve výši 38 000 Kč.

13. Z přehledu transakční historie (č. l. 9) soud zjistil, že žalobkyně návrh žalované akceptovala a žalované poskytla úvěr ve výši 38 000 Kč. Žalovaná však dle žalobkyně splatila pouze 2 294 Kč.

14. Z výzev k zaplacení s možností zesplatnění celého dluhu ze dne datum (č. l. 13) a datum (č. l. 12), z oznámení o zesplatnění ze dne datum (č. l. 10), jakož i z předžalobní výzvy ze dne datum (č. l. 27) vyplývá, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením splátky a žalovaná byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění následně došlo.

15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Spolehla se, že žalovaná doložila svůj velmi nízký příjem. Výdaje žalované však nebyly vůbec prověřovány, a to přesto, že žalovaná tvrdila neobvykle nízkou částku na bydlení, přičemž ani nespecifikovala způsob bydlení. Výše nákladů žalované na bydlení žalované je zjevně podhodnocená a nevěrohodná. Další náklady žalované stanovila žalobkyně ve výši životního minima. Je nepochybné, že žalobkyně příjmy a zejména výdaje žalované (její úvěruschopnost) řádně neprověřila. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

32. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalované částku 38 000 Kč, z níž žalovaná splatila pouze 2 294 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 35 706 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř., přičemž s ohledem na nečinnost žalované uložil splnění povinnosti ve lhůtě zákonné.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu cca. 3/5 a neúspěch v rozsahu cca. 2/5, žalobkyni tak náleží 1/5 nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 3,5 x 3 300 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva, sepis žaloby a účast u jednání dne datum), čtyřmi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovným zástupce žalobkyně k jednání soudu dne datum osobním automobilem ve výši 103,7 Kč (dle předloženého vyúčtování) a náhradou za zmeškaný čas v rozsahu 2x100 Kč/3 tj. 66,70 Kč, dále pak částkou odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 2 713,28 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 719 Kč. Podíl 1/5 z částky nákladů 18 352,68 Kč přitom činí 3 670,54 Kč.

35. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.