48 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6 067,09 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 6 067,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 067,09 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 2 900 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 167,09 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2 900 Kč, který žalovaná řádně a včas neuhradila dne [datum], ač jej vyčerpala.

3. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

4. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé a k jednání se nedostavila.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud nemá za prokázané, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byla konkrétně žalovaná, kdo měl uzavřít úvěrovou smlouvu, ani jak byla při jejím uzavírání ověřena totožnost žalované, pouhé poskytnutí osobních údajů bez jejich ověření není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalované mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Smlouva nebyla žalovanou podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterou žalovaná údajně souhlasila. To, že žalobkyně tvrdí, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, že tento úkon žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena. Jistina úvěru byla dle zprávy [právnická osoba], vyplacena na účet [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalované].

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

9. Jelikož soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o úvěru, zaobíral se soud tím, zda by se nemohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu není žalovaná, tedy do dispozice žalované se žádné finanční prostředky žalobkyně nedostaly. Žalovaná se tak nemohla ani bezdůvodně obohatit. Soud proto žalobu zcela zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšné žalované pro pasivitu žádné náklady nevznikly.