48 C 1/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v částce [částka], s úrokem v částce [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka] s úrokem z prodlení v částce [částka], s úrokem v částce [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29,55 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení jsou dva samostatné nároky žalobkyně na zaplacení z úvěrových smluv.

2. První nárok žalobkyně je na zaplacení částky [částka] s úroky z prodlení a s úroky z úvěru uvedenými v první části výroku I. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], poplatky [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 52 týdenních splátkách po [částka]. Uhradil celkem [částka].

3. Druhý nárok žalobkyně je na zaplacení částky [částka] s úroky z prodlení a s úroky z úvěru uvedenými v druhé části výroku I. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], poplatky [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 52 týdenních splátkách po [částka]. Uhradil celkem [částka].

4. Úvěruschopnost žalovaného byla v obou případech zkoumána, bylo vycházeno i z doložených příjmů žalovaného, byly lustrovány veřejné databáze.

5. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že první žalované pohledávky byly původním věřitelem postoupeny žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se nedostavil.

7. Soud na základě souhlasu rozhodl ve věci dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání.

8. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

9. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřena mezi [právnická osoba], a žalovaným, na jejím základě mu byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný jej měl hradit v 52 týdenních splátkách po [částka]. Do celkové dlužné částky [částka] Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Úvěr byl čerpán v hotovosti.

10. Dopis ze dne [datum] je předžalobní upomínkou.

11. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] byla uzavřena mezi [právnická osoba], a žalovaným, na jejím základě mu byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný jej měl hradit v 52 týdenních splátkách po [částka]. Do celkové dlužné částky [částka] Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Úvěr byl čerpán v hotovosti.

12. Zákaznická karta ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, je majitelem auta, pracuje na plný úvazek, mzda je [částka], další čisté příjmy domácnosti jsou [částka], výdaje má na splátky [částka] a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí [částka].

13. Zákaznická karta ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, je majitelem auta, pracuje na plný úvazek, mzda je [částka], další čisté příjmy domácnosti jsou [částka], výdaje má na splátky [částka] a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí [částka].

14. Dopis ze dne [datum] je oznámením o postoupení obou pohledávek za žalovaným žalobkyni. Součástí je oznámení o zpracování osobních údajů.

15. Podací lístek prokazuje odeslání dopisu žalovanému dne [datum].

16. Podací lístek prokazuje odeslání dopisu žalovanému dne [datum].

17. Tabulka umoření prokazuje, že žalovaný uhradil [částka] na úvěr čerpaný dne [datum].

18. Tabulka umoření prokazuje, že žalovaný uhradil [částka] na úvěr čerpaný dne [datum].

19. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postoupených pohledávek prokazují, že byly postoupeny žalované pohledávky za žalovaným žalobkyni pod čísly [anonymizováno] a [číslo].

20. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

21. Výplatní pásky žalovaného prokazují, že za [číslo] měl čistý měsíční příjem [částka] a za [číslo] měl čistý měsíční příjem [částka].

22. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že posuzování úvěruschopnosti u úvěru čerpaného dne [datum] je prokazováno pouze z tvrzení žalovaného, posuzování úvěruschopnosti u úvěru čerpaného dne [datum] je prokazováno výplatními páskami žalovaného s příjmem ve výši cca [částka]. Žalovaný v rámci žádostí o úvěr neuvedl výši nákladů na bydlení, nebyly doloženy další příjmy žalovaného ve výši [částka] a [částka]. Žalovaný vyčerpal 2 x [částka] uhradil [částka] a [částka]. Na úvěry měl žalovaný splácet průměrně měsíčně [částka] a [částka].

23. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

24. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

29. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

30. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 31. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

32. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

33. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

34. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěrů. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného u úvěru ze dne [datum] bylo vycházeno čistě z neúplných tvrzení žalovaného, nejsou ani tvrzeny náklady na bydlení, není ani tvrzen zdroj dalšího příjmu, natož aby byl prokazován, není doložena výše tvrzeného příjmu žalovaného. Co se týče úvěru ze dne [datum], tak je doložen příjem žalovaného ve výši cca [částka] měsíčně, avšak opět nejsou ani tvrzeny náklady na bydlení, není ani tvrzen zdroj dalšího příjmu, natož aby byl prokazován. Ani u jednoho úvěru tak není možné pro absenci tvrzení o výdajích na bydlení dospět k závěru o výši disponibilního příjmu žalovaného a možnosti úhrady splátek úvěrů. U úvěru ze dne [datum] měl žalovaný po uhrazení splátek úvěrů k dispozici cca [částka], což je sotva částka, která by stačila na úhradu běžných nákladů na živobytí a nájemné bytu a náklady spojené s užívání bytu (teplo, voda, elektřina). Ostatně kdyby měl žalovaný výdaje v tvrzené nízké výši, sotva by s ohledem na tvrzené další příjmy ve výši [částka] resp. [částka] měsíčně potřeboval úvěry ve výši [částka] na úhradu nečekaných výdajů.

35. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

36. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny 2x [částka], uhrazeno bylo [částka] a [částka]. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně na právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, když se k jednání bez omluvy nedostavila, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu. Byť žalovaný byl úspěšnější, tak mu žádné náklady pro pasivitu nevznikly.