48 C 104/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 41 498,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 816,33 Kč s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 30 829,52 Kč od [datum] do [datum] s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 30 824,25 Kč od [datum] do [datum] s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 30 824,25 Kč od [datum] do [datum] s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 30 816,33 Kč od [datum] do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 829,52 Kč od [datum] do [datum] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 824,25 Kč od [datum] do [datum] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 816,33 Kč od [datum] do zaplacení s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 299,54 Kč částku ve výši 10 681,87 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 10 681,87 Kč od [datum] do [datum] s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 10 681,87 Kč od [datum] do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 10 681,87 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 196,84 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 660 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení jsou dva samostatné nároky žalobkyně.

2. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] [anonymizováno] smlouvu [číslo] kterou žalovanému zřídila a vedla běžný účet č. [bankovní účet].

3. První nárok plyne z Dodatku [číslo] k [anonymizováno] smlouvě – Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč, který byl dne [datum] vyplacen na účet žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována. Žalovaný měl úvěr splácet po 1 500 Kč měsíčně, smluvní úrok byl 16,9% ročně. Od splátky splatné dne [datum] nebyly splátky řádně hrazeny, dne [datum] byl úvěr zesplatněn. Po zesplatnění žalovaný uhradil 5,27 Kč a 7,92 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny 30 816,33 Kč a nesplaceného úroku do zesplatnění 1 299,54 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení.

4. Druhý nárok plyne z Dodatku [číslo] k [anonymizováno] smlouvě – Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 145 Kč, který byl dne [datum] vyplacen na účet žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována. Žalovaný měl úvěr splácet po 279 Kč měsíčně, smluvní úrok byl 17,9% ročně. Od splátky splatné dne [datum] nebyly splátky řádně hrazeny, dne [datum] byl úvěr zesplatněn. Po zesplatnění žalovaný nic neuhradil. Dlužná částka sestává z jistiny 10 681,87 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr byl použit k uhrazení předchozího úvěru – kontokorentu, což si zajistila vyplacením úvěru na běžný účet žalovaného a nebyla tak povinna ověřovat úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru.

5. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř.

7. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 8. [ulice] podmínky účinné od 15.8.2018 a od [datum] neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí soudu.

9. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru pro úvěr ve výši 55 000 Kč a 14 145 Kč prokazují, že byl žalovaný seznámen s podmínkami úvěru před uzavřením smlouvy.

10. Přehled plateb na úvěr ve výši 55 000 Kč prokazuje složení a výši žalované částky. Do zesplatnění bylo celkem uhrazeno 41 234,80 Kč, po zesplatnění 13,64 Kč. Prvních 14 splátek bylo uhrazeno řádně a včas.

11. Přehled plateb na úvěr ve výši 14 145 Kč prokazuje složení a výši žalované částky.

12. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

13. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

14. Dodatek [číslo] prokazuje, že jej uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne [datum], předmětem je úvěr ve výši 55 000 Kč vyplacený převodem na účet žalovaného s úrokem 16,9% ročně.

15. Dodatek [číslo] prokazuje, že jej uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne [datum], předmětem je úvěr ve výši 14 145 Kč neúčelový a nezajištěný vyplacený převodem na účet žalovaného s úrokem 17,9% ročně.

16. Podmínky pro používání úvěru prokazují, že bylo dohodnuto, že při prodlení s úhradou splátky, jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství úvěru může žalobkyně požadovat předčasné splacení všech úvěrů a odstoupit od smlouvy o úvěru. Okamžikem ukončení smlouvy vzniká povinnost splatit všechny dosud nesplacené závazky ze smlouvy o úvěru a to okamžitě.

17. Rámcová smlouva [číslo] byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], předmětem bylo poskytování bankovních služeb včetně zřízení a vedení běžného účtu.

18. Splátkový kalendář k úvěru ve výši 55 000 Kč prokazuje, jak měl žalovaný úvěr splácet a že se dostal do prodlení.

19. Splátkový kalendář k úvěru ve výši 14 145 Kč prokazuje, jak měl žalovaný úvěr splácet a že se dostal do prodlení.

20. Výpis z běžného účtu ke dni [datum] prokazuje, že žalovanému byla vyplacena na běžný účet žalobkyní částka 55 000 Kč.

21. Výpis z běžného účtu ke dni [datum] prokazuje, že žalovanému byla vyplacena na běžný účet žalobkyní částka 14 145 Kč.

22. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasnému uhrazení dluhů, kromě jiného i k úhradě dluhů ze smluv [anonymizováno] a [anonymizováno].

23. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že žalobkyně vyzvala k předčasnému uhrazení dluhů ze smluv [anonymizováno] a [anonymizováno], součástí je i předžalobní upomínka.

24. Dodatek [číslo] o změně data splátky není podstatný pro rozhodnutí.

25. Dokument Přehled žádostí – aplikační data prokazuje, že k úvěru ve výši 55 000 Kč vede žalobkyně k žalovanému tyto údaje – bydlí v nájmu od [datum], má [anonymizováno] vzdělání, je [anonymizována dvě slova], sám neuvedl žádné splátky, ale splácí 1 500 Kč, výdaje na domácnost má 7 400 Kč, je zaměstnaný na dobu určitou do [datum], má příjem [částka]. K úvěru ve výši 14 145 Kč vede žalobkyně k žalovanému tyto údaje – bydlí v [anonymizováno], má [anonymizováno] vzdělání, je [anonymizováno], sám neuvedl žádné splátky, ale splácí 1 500 Kč, výdaje na domácnost má 7 400 Kč, je zaměstnaný od [datum], výše příjmu 1 Kč.

26. Úvěrová zpráva ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný měl 2 úvěry, jeden splátkový a jeden nesplátkový. Splácí 1 500 Kč, měl jednu splátku po splatnosti, druhý byl úvěrový rámec do 20 000 Kč, který vyčerpal do 17 839 Kč.

27. Úvěrová zpráva ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný neměl žádné úvěry.

28. Výpis z běžného účtu za období [datum] až [datum] prokazuje, že počáteční zůstatek byl 2 396,16 Kč, konečný zůstatek - 19 965,71 Kč, připsáno na účet bylo 109 199 Kč, odepsáno 131 560,87 Kč. Výpis prokazuje mzdu žalovaného ve výši 17 986 Kč, 17 333 Kč a 18 770 Kč. Žalovaný hradil nájem 7 400 Kč. Žalovaný poslal splátku 2 000 Kč na účet u [obec] spořitelny dne [datum]. Žalovaný měl příjem 55 000 Kč z úvěru od žalované.

29. Podmínky pro používání kontokorentu stanoví v čl. 9 Splácení kontokorentu, že:„ Dále jsme se domluvili, že máte možnost nás požádat o převedení kontokorentu na úvěr s anuitními splátkami. … Pokud nás o převedení kontokorentu požádáte, bereme to současně jako [příjmení] žádost o ukončení smlouvy o kontokorentu a o ukončení možnosti kontokorent čerpat.“ 30. Dva záznamy telefonických hovorů prokazují, že žalovaný souhlasil s úhradou kontokorentu novým úvěrem, kdy s ním byly probrány i podrobnosti nového úvěru a žalovaný tento potvrdil v bankovní aplikaci.

31. Dodatek [číslo] prokazuje, že žalovanému byl poskytnut kontokorent ve výši 20 000 Kč.

32. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením. Žalovaný čerpal úvěry v plné výši v souladu s úvěrovými smlouvami, dostal se do prodlení se splácení, pročež úvěry byly v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatněny a žalovaný přes výzvu dlužné částky neuhradil. Co se týče posuzování úvěruschopnosti soud hodnotil její posuzování za každý úvěr samostatně. U prvního nároku měla žalobkyně k dispozici informace o příjmech žalovaného z pracovního poměru, měla informace o jeho výdajích s ohledem na pohyby na běžnému účtu, znala jeho náklady na bydlení, provedla lustrace žalovaného ve veřejných rejstřících. S ohledem na poměr příjmů přes 17 000 Kč a mandatorních výdajů žalovaného (7 400 Kč na bydlení) dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. U druhého nároku sloužil čerpaný úvěr k uhrazení jiného úvěru.

33. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

34. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

35. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

36. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

37. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

39. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

40. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 41. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

42. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

43. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

44. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost u prvního nároku byla posuzována v dostatečném rozsahu a řádně, ostatně o řádnosti posouzení svědčí i skutečnost, že žalovaný uhradil 14 splátek řádně a včas. Soud je názoru, že mezi výdaje je třeba posuzovat pouze nezbytné výdaje v přiměřeném rozsahu, naopak nepřísluší v rámci posuzování úvěruschopnosti například zohledňovat marnotratnost posuzovaného. U druhého nároku nebylo třeba úvěruschopnost dle § 86 odst. 1 z. s. ú. posuzovat vůbec, neboť nedošlo k navýšení výše spotřebitelského úvěru, pouze čerpaným úvěrem byl uhrazen předchozí úvěr.

45. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud dále vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazky poskytnout úvěr, byly splněny a zároveň bylo prokázáno, že závazky poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněny nebyly a že závazky jsou splatné.

46. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

47. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě.

48. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 660 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 660 Kč.

50. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.