48 C 134/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 44 459,16 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 814,01 Kč s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 28 270,09 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 28 270,09 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 270,09 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem v částce 1 996,41 Kč, částky 999,07 Kč s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 4 690,07 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 4 690,07 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 690,07 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem v částce 350,81 Kč, částky 878,42 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem v částce 423,89 Kč a částky 1 499 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 456,08 Kč, částku 3 691 Kč a částku 9 121,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení jsou čtyři samostatné nároky žalobkyně na zaplacení. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] Rámcovou smlouvu [číslo] jíž mu byl zřízen a veden běžný účet č. [bankovní účet].

2. První nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 28 270,09 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřeného Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve splátkách a byl ke dni [datum] zesplatněn pro prodlení s úhradami počínaje splátkou splatnou dne [datum].

3. Druhý nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 4 690,07 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřeného Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 945 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve splátkách a byl ke dni [datum] zesplatněn pro prodlení s úhradami počínaje splátkou splatnou dne [datum].

4. Třetí nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 10 000 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřeného Dodatku [číslo] Rámcové smlouvě – Smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut kontokorent s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil a byl ke dni [datum] zesplatněn. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného o příjmu, neboť se jedná o nízkou výši úvěru. Žalovaný byl ověřen v interních i externích databázích.

5. Čtvrtý nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 1 499 Kč z nezaplacených nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu po žalovaném, které byly účtovány dne [datum], [datum] a [datum] po 500 Kč, uhrazena byla 1 Kč.

6. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

7. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř.

8. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 9. [ulice] podmínky účinné od 31.10.2018, a od [datum], ceník účinný od 31.10.2018 a od [datum], Doklad odeslané pošty, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – kontokorent, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – úvěr 40 000 Kč, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – úvěr 6 945 Kč, Přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu, Podací arch ze dne [datum], Podmínky pro používání kontokorentu účinné od 19.5.2019 a od [datum], Podmínky pro používání úvěru účinné od 31.10.2018, Dodatky [číslo] [číslo] – splátkové prázdniny, Splátkový kalendář úvěru 40 000Kč, Splátkový kalendář úvěru 6 945 Kč, Dopis ze dne [datum], Dodatky [číslo] o změnách data splatnosti splátek, Dodatky [číslo] o změně výše splátek a délky splácení neprokazují s ohledem na níže uvedené právní posouzení nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

10. Přehled čerpání a splácení kontokorentu prokazuje, že žalovaný vyčerpal kontokorent ve výši 10 000 Kč, uhradil na něj 878,42 Kč.

11. Přehled čerpání a splácení úvěru 40 000 Kč prokazuje, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 40 000 Kč, uhradil na něj 25 543,92 Kč.

12. Přehled čerpání a splácení úvěru 6 945 Kč prokazuje, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 6 945 Kč, uhradil na něj 3 254 Kč.

13. Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] prokazuje, že byl mezi účastníky řízení uzavřen dne [datum], předmětem byl kontokorent ve výši 10 000 Kč.

14. Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] prokazuje, že byl mezi účastníky řízení uzavřen dne [datum], předmětem byl úvěr ve výši ve výši 40 000 Kč, který měl žalovaný splácet v 62 měsíčních splátkách po 1 000 Kč.

15. Rámcová smlouva [číslo] prokazuje, že byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum] a předmětem bylo kromě jiného zřízení běžného účtu pro žalovaného č. [bankovní účet].

16. Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] prokazuje, že byl mezi účastníky řízení uzavřen dne [datum], předmětem byl úvěr ve výši ve výši 6 945 Kč, který měl žalovaný splácet v 7 měsíčních splátkách po 1 168 Kč.

17. Výpis z běžného účtu ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný čerpal úvěr 40 000 Kč.

18. Výpis z běžného účtu ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný čerpal úvěr 6 945 Kč.

19. Výpis z běžného účtu za dobu [datum] – [datum] prokazuje, že žalovaný hradil nájemné 9 500 Kč a posléze 10 000 Kč.

20. Aplikační data prokazují, že žalovaný od [číslo] do [číslo] měl 14 zamítnutých žádostí o úvěr, 2 stornované a 3 vyhověné, které jsou předmětem žaloby. U vyhověných uvedl žalovaný, že je [anonymizováno], u kontokorentu neuvedl náklady na bydlení ani způsob bydlení, u úvěru na 40 000 Kč uvedl, že bydlí [anonymizováno] [role v řízení], u úvěru ve výši 6 945 Kč uvedl, že bydlí jinde, dále uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou u konkrétní společnosti v oblasti [anonymizováno]. Příjmy uvedl od 13 614 Kč do 16 500 Kč, pracovní poměr vznikl [datum].

21. Potvrzení o výši příjmů ze dne [datum] prokazuje příjem žalovaného 13 614 Kč za poslední 3 měsíce, pracovní poměr je na dobu neurčitou, není ve zkušební nebo výpovědní době, pracuje jako [anonymizováno].

22. Výpis z běžného účtu žalovaného za [číslo] do [číslo] prokazuje jeho příjem 16 388 Kč, příjmy a výdaje za 3 měsíce na účtu žalovaného činily 52 404 Kč a 52 334 Kč. Splácel 1 000 Kč. Počáteční a konečný stav účtu byl téměř - 10 000 Kč Náklady na bydlení nejsou z výpisu patrné.

23. Úvěrová zpráva ze dne [datum] prokazuje, že bylo zjištěno, že žalovanému bylo odmítnuto 5 splátkových úvěrů, jeden odvolal a jeden má existující. Má také jeden existující nesplátkový úvěr. U splátkového úvěru zbývá doplatit 46 915 Kč, není po splatnosti, ani nesplátkový není po splatnosti, kontokorent ve výši 10 000 Kč je vyčerpán do výše 9 863 Kč.

24. Úvěrová zpráva ze dne [datum] prokazuje, že bylo zjištěno, že žalovaný odvolal žádost o jeden splátkový úvěr, nemá žádné existující.

25. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá v části čerpání úvěrů žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Co se týče úvěruschopnosti, tak u kontokorentu žalobkyně sama uvedla, že vycházela z tvrzení žalovaného, údaje neověřovala, u úvěru 40 000 Kč uvedl žalovaný, že bydlí u rodičů a byl zjištěn jeho příjem ve výši 13 614 Kč z pracovního poměru na dobu neurčitou, u úvěru na 6 945 Kč žalovaný uvedl, že bydlí jinde a byl zjištěn příjem 15 819 Kč. Výdaje stanovila žalobkyně expertní analýzou.

26. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

27. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

28. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

32. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

33. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 34. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

35. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

36. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

37. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

38. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním bylo prokázáno, že nebyla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím žádného z úvěrů. U kontokorentu sama žalobkyně uvedla, že vyšla z tvrzení žalovaného. U úvěru 40 000 Kč sice byly zjištěny příjmy žalovaného a skutečno, že je zaměstnaný na dobu neurčitou, ale ohledně nákladů na bydlení vyšla žalobkyně z tvrzení žalovaného, že bydlí u rodičů a dále toto nijak ověřila, ani nezjistila, zda a jakou částkou případně přispívá žalovaný rodičům na domácnost. U třetího úvěru je situace obdobná, jenom s tím rozdílem, že žalovaný uvedl, že bydlí jinak. Jelikož nebyly nijak zjištěny výdaje žalovaného, nebylo možné posoudit, zda je schopen hradit úvěrové splátky, soud proto dospěl k závěru nebyla posouzena řádně úvěruschopnost žalovaného.

39. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

40. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistin 10 000 Kč, 40 000 Kč a 6 945 Kč, zároveň bylo prokázáno, že na tyto úvěry bylo uhrazeno 878,42 Kč, 25 543,92 Kč a 3 254 Kč. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílů čerpaného úvěru a uhrazené části v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu nemá žádný z účastníků řízení právo na jejich náhradu.

42. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.