48 C 138/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 36 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 36 500 Kč od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 16 500 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 643,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 20 000 Kč, poplatky 14 000 Kč, a smluvní pokuta 2 500 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný řádně a včas neuhradil do dne splatnosti [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5 splátek, za což mu vznikla povinnost uhradit 5 smluvních pokut po 500 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný hradit poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru. Žalobkyně jej požaduje v celkové výši 14 000 Kč do dne smluvní splatnosti úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím [webová adresa], kde se žalovaný registroval a uvedl své osobní údaje. Návrh smlouvy akceptoval prostřednictvím SMS kódu. Úvěr mu byl vyplacen na jeho účet dne [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu nevyjádřil ve věci samé.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

6. Doklad o platbě prokazuje, že žalovaný uhradil verifikační platbu 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného].

7. Potvrzení o platbě prokazuje, že bylo vyplaceno 20 000 Kč dne [datum] žalobkyní na účet č. [bankovní účet].

8. Dopis ze dne [datum] je jednoduchou předžalobní upomínkou žalovanému.

9. Smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] byla uzavřena mezi účastníky řízení. Předmětem byl úvěr žalovanému označenému i místem podnikání s uvedením jeho čísla účtu. Žalovaný je dále označen jako podnikatel – fyzická osoba podnikající dle živnostenského oprávnění. Předmětem byl úvěr ve výši 20 000 Kč na 70 dní s poplatkem ve výši 1% denně za každý den čerpání úvěru. Splatnost úvěru byla stanovena na [datum] Smlouva byla uzavřena dne [datum] Smluvní strany se dohodly dle čl. V.3, že za poskytnutí Úvěru bude Klientovi v souladu s čl. III. této Smlouvy účtován Poplatek za poskytnutí Úvěru ve výši 1 % z Částky Úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce Úvěru, tedy za každý den čerpání Úvěru až do Dne konečné splatnosti Úvěru. V případě prodlení Klienta se splacením Úvěru trvajícího (i) do 90 dnů (včetně), bude Klientovi účtován Poplatek za poskytnutí Úvěru ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně; (ii) více než 90 dnů, bude Klientovi počínaje 91. dnem prodlení účtován Poplatek za poskytnutí Úvěru ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně. Dále bylo dle čl. VIII Prodlení a sankce stanoveno, že dle čl. 8 v případě prodlení Klienta s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je Klient povinen uhradit Společnosti smluvní pokutu ve výši 500 Kč (pět set korun českých). 8.

2. V případě prodlení Klienta s úhradou Úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po Dni konečné splatnosti Úvěru je Klient povinen hradit: [číslo] úroky z prodlení - v případě prodlení (i) trvajícího do 90 dní ode Dne konečné splatnosti Úvěru (včetně) - ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně, či (ii) trvajícího více než 90 dní ode Dne konečné splatnosti Úvěru - ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně [číslo] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně. 8.

3. Úrok z prodlení a smluvní pokutu je Klient povinen hradit od vzniku prodlení, tj. od prvního dne po Dni konečné splatnosti Úvěru do jeho úplného zaplacení. Vznikem nároku Společnosti na zaplacení úroku z prodlení a smluvní pokuty není jakkoli dotčena povinnost Klienta hradit Poplatek za poskytnutí Úvěru dle čl. V. této Smlouvy.

10. Souhlas se zpracování, uchováním a postupování osobních údajů není podstatný pro rozhodnutí.

11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Roční poplatek za poskytnutí úvěru tak činí více než 160%, když je za 70 dní trvání úvěru účtován ve výši 1% denně a následně po dobu 90 dní prodlení další 1% denně. Dále byl žalovaný povinen hradit dle smlouvy i smluvní úroky z prodlení ve výši 0,5% denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru po dobu 90 dní (tedy 45% z nesplacené jistiny úvěru za 90 dní, tedy 182,5% ročně) a smluvní pokutu 36,5% ročně z nesplacené jistiny úvěru.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

13. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán poplatek nahrazující úroky z úvěru ve výši převyšující 160% ročně (1 % denně po dobu prvních 160 dní). Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že:„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že:„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz [příjmení], P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami.

17. Soud zastává názor, že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.

18. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru nazvaná poplatek ve výši 1% denně. Navýšení úvěru o 70% za 70 dní se vymyká běžným navýšením, a to i v případě prodlení se splacením. V tomto směru není třeba ani zkoumat obvyklou úrokovou sazbu, neboť ta se pohybuje řádově níže. Dohodnuté navýšení úvěru enormně převyšuje obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a je tedy neplatné. K tomu se dále připojuje i sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 182,5% ročně za prvních 90 dní a smluvní pokuta ve výši 36,5% ročně. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně není bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že by si žalobkyně mohla sjednávat takto nemravné navýšení dlužné částky za několik měsíců prodlení. Neobstojí ani případná argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak ta musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Je zcela zjevné že se žalobkyně snažila získat prostřednictvím jí sestavené úvěrové smlouvy dosáhnout zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

19. Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 o. z. neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 o. z. je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní. Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy, právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.

20. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Taktomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaný nezaplatil žalobkyni nic, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 20 000 Kč. Ta byla žalobkyni přiznána výrokem II, neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.).

21. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení však soud s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy stanovil od [datum], neboť [datum] byla odeslána žalovanému výzva k úhradě, která mu byla fikcí doručena třetí den. V pondělí [datum] byl první den, kdy mohl žalovaný plnit, proto je prvním dnem prodlení až den následující [datum].

22. Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 643,99 Kč, přičemž tato částka představuje 6,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,11 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,89 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 460 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 500 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 290 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 350 Kč ve výši 1 543,50 Kč.

24. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.