48 C 14/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 68 399 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 485 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 485 Kč od [datum] do zaplacení, částky 10 586,80 Kč s úrokem ve výši 79,4 % ročně z částky 46 532,51 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 168 134 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 328 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 328 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 55 716,76, smluvní pokuta 1 497 Kč (3x po 499 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami), náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované 600 Kč (3x po 200 Kč), smluvní pokuta 10 586,80 Kč (0,1% denně z dlužné jistiny za každý den prodlení od [datum] do data vyhotovení žaloby), se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 47 000 Kč, který žalovaná vyčerpala [datum] a řádně a včas nehradila ve sjednaných splátkách po 3 336 Kč měsíčně, když uhradila pouze 2 splátky, poté došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru.

2. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Soud při jednání poučil zástupce žalobkyně dle § 118a odst. 1 odst. 3 o.s.ř, a vyzval jej, aby doplnil tvrzení a označil důkazní prostředky k výši nákladů na bydlení žalované a k výši příjmů žalované, když ty jsou z velké části tvořené sirotčím důchodem jejího dítěte. Tyto skutečnosti jsou podstatné pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud zamítl žádost zástupce žalobce o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazních prostředků, neboť žalobkyně byla o potřebě tohoto doplnění informována již v předvolání. K nákladům na bydlení zástupce žalobkyně doplnil, že žalovaná žila ve vlastním rodinném domě, kdy zejména při půlení nákladů na bydlení s jejím přítelem by částka 1 600 Kč měsíčně mohla i polovině skromných nákladů na bydlení odpovídat. Co se týče sirotčího důchodu, uvedl zástupce žalobkyně, že se v podstatně jedná o příjem rodinné domácnosti a bylo jej tak možno započítat, žalovaná s touto částkou disponovala.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Z Úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaná požádala o vyplacení úvěru na účet č. [bankovní účet], měsíční splátky úvěru měly činit 3 336 Kč.

6. Z Výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne [datum] bylo na účet uvedený žalovanou zasláno 47 000 Kč.

7. Z Karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila 2 x 3 336 Kč žalované.

8. Z Hodnocení klienta soud zjistil, že příjmy žalované měly být 13 465 Kč, výdaje tvořilo životní minimum na žalovanou 3 410 Kč, na její dítě 2 000 Kč, na bydlení, nájemné, inkaso 1 600 Kč, celkem výdaje 7 010 Kč, rezerva 500 Kč, volné měsíční zdroje tak měly činit 5 955 Kč, z těchto se měla hradit měsíční splátka úvěru 3 336 Kč.

9. Soud však ze Zprávy ČSSZ zjistil, že příjem žalované 13 486 Kč je tvořen vdovským důchodem 7 128 Kč a sirotčím důchodem 6 358 Kč měsíčně.

10. Z [příjmení] [příjmení] a NRKI/BRKI soud nezjistil nic negativního k žalované, neměla dluhy po splatnosti.

11. Z ostatních provedených listinných důkazních prostředků soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

13. Dle § 52 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě.

14. Z toho vyplývá, že nárok na sirotčí důchod má dítě a žalovaná jako matka je pouze platebním místem.

15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, tato částka je velmi nízká a na první pohled budí pochybnosti, přesto se s ní žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti spokojila a nijak ji dále nepřezkoumávala. To vše za situace, kdy sama žalobkyně věděla o negativním hodnocení úvěrové smlouvy žalované z registru NRKI, což mělo zvýšit její pozornost a ostražitost.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že žalované byl jako příjem započítán i sirotčí důchod dítěte, přičemž žalovaná sama je pouze platebním místem. Sirotčí důchod není příjmem žalované, není jej tak možno zohlednit, a to ani jako příjem rodinné domácnosti. Dlužníkem měla být žalovaná, měly tak být zohledněny pouze její příjmy. S ohledem na skutečnost, že volné měsíční zdroje žalované měly činit 5 955 Kč, tak při nezapočítání sirotčího důchodu 6 358 Kč neměla žalovaná žádné volné měsíční zdroje, naopak měsíčně jí vznikal dluh 403 Kč, žalovaná tak nebyla schopna vůbec splácet měsíční splátky úvěru ve výši 3 336 Kč. Skutečnost, že k žalované nebyly negativní poznatky v NRKI/BRKI ani ze [příjmení] na tom nic nemění. Žalovaná nebyla schopna měsíčně splácet vůbec žádný úvěr a žalobkyně to musela z podkladů, které sama soudu poskytla a měla je v době posuzování úvěru k dispozic, vědět. Toto vše navíc za situace, kdy náklady na bydlení žalované měly činit pouze 1 600 Kč, což je velmi nízká částka, a to i při bydlení ve vlastním domě. Jakékoli navýšení nákladů na bydlení by ještě výrazně zhoršilo úvěruschopnost žalované. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované posouzena jako neplatná. Skutečnost, že byly uhrazeny pouze 2 úvěrové splátky, to jenom potvrzuje. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 47 000 Kč a uhradila 2x 3 336 Kč, žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 40 328 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalované ze dne [datum], kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalované nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od [datum]. Jelikož žalobkyně požadovala úroky z prodlení až od [datum], soud je přiznal od tohoto data. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

27. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19.5.2020.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 zohlednil pro poměr úspěchu ve sporu i požadované příslušenství. Žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala částku včetně příslušenství ve výši kolem 110 000 Kč, soud jí však přiznal ani ne poloviční částku. Právo na náhradu nákladů řízení by tak měla žalovaná, které však žádné nevznikly.