48 C 145/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 97 524,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 97 524,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 775,13 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 33 664 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 28 316,75 Kč, úroky 21 093,70 Kč, poplatky za službu podpora – odklad 6 656 Kč, poplatky za službu podpora – nemoc 13 504 Kč, poplatky za službu podpora – práce 13 504 Kč, náklady upomínkování 300 Kč, smluvní pokuta 14 158,38 Kč, ponížené o úhradu 8 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení a smluvními úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná řádně a včas nehradila ve sjednaných splátkách. V 8 splátkách celkem žalovaná uhradila 10 384 Kč. Úvěruschopnost byla posuzována.

2. Žalovaná se přes výzvu nevyjádřila ve věci samé.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Detail úhrady od [právnická osoba], ze dne [datum] prokazuje, že byla z účtu č. [bankovní účet] uhrazena žalobkyni částka 1 Kč.

6. Platba převodem uvnitř banky prokazuje, že byla dne [datum] žalobkyní částka 14 999 Kč uhrazena na účet odlišný od účtu žalované.

7. Bezhotovostní platba ze dne [datum] prokazuje, že byla z účtu žalobkyně uhrazena částka 9 001 Kč na účet žalované označená jako doplatek úvěru, [variabilní symbol].

8. Okamžitá příchozí platba prokazuje, že na účet žalobkyně byla poukázána dne [datum] verifikační platba z účtu žalované ve výši 1 Kč se zprávou pro příjemce„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“ [celé jméno žalované] v poznámce.

9. Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] mezi účastníky řízení, kromě jiného je předmětem úvěr ve výši 30 000 Kč, z nějž jenom 9 001 Kč mělo být vyplaceno na účet žalované, 14 999 Kč na uhrazení předchozího úvěru, a 6 000 Kč bude započteno na poplatky. Součástí smlouvy je Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána, má příjem 26 371 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, na finanční závazky hradí 7 024 Kč. Byla ověřována v [příjmení], AML a AML/CFT, ISIR. Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA je přílohou [číslo] úvěrové smlouvy.

10. Kopie OP žalované prokazuje, že jí žalobkyně disponuje. 11. [příjmení] list žalované prokazuje, že jím žalobkyně disponuje.

12. Výpis z bankovního účtu žalované ze [číslo] prokazuje, že žalovaná měla příjem 26 371 Kč, díky čerpání úvěru ve výši 90 000 Kč však jí bylo na účet připsáno celkem 117 871 Kč, žalovaná z toho však spotřebovala 102 608,84 Kč, přičemž jenom částka 26 705 Kč byla užita na úhradu jiného úvěru. Z výpisu není patrná úhrada nákladů na bydlení 3 000 Kč.

13. Výpis z [příjmení] prokazuje, že jím žalovaná neprochází.

14. Výpis z databáze MVČR prokazuje, že OP žalované není evidován jako neplatný.

15. Výpis z ISIR prokazuje, že žalovaná není v úpadku.

16. Výpis z OR zaměstnavatele žalované prokazuje, že existuje.

17. Výpis ze [příjmení] prokazuje, že žalovaná nemá negativní záznam.

18. Výplatní páska žalované za [číslo] prokazuje příjem 20 363 Kč.

19. Soud z následujících důkazních prostředků s ohledem na níže uvedené právní posouzení nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí: dopis ze dne [datum], dopis ze dne [datum], email ze dne [datum] pro žalovanou od žalobkyně, email ze dne [datum] pro žalovanou od žalobkyně, podací lístek ze dne [datum], [datum], [datum], Potvrzení o úhradě dluhu ze dne [datum], Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce, Předsmluvní informace, [příjmení] obrazovky mobilního telefonu o povolení inkasa, Dopis ze dne [datum] o zesplatnění úvěru.

20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že byla mezi účastníky řízení uzavřena úvěrová smlouva, žalované byla vyplacena částka 9 001 Kč na její účet. Součástí úvěrové smlouvy byla dohoda, že částka 14 999 Kč bude užita na úhradu předchozího úvěru žalované u žalobkyně a částka 6 000 Kč na poplatky za poskytnutí úvěru. Úvěruschopnost žalované byla posuzována ze mzdy žalované, která činila 26 371 Kč za [číslo] a 20 363 Kč za [číslo]. Ve veřejných databázích nebyly zjištěny k žalované negativní poznatky. Úvěrové zatížení žalované zřejmě vychází z tvrzení žalované, když nebyly soudu předloženy žádné důkazní prostředky je prokazující. Výdaje na bydlení 3 000 Kč také vychází z tvrzení žalované, nejsou nijak prokázány. Úvěruschopnost žalovaná byla dále posuzována z jednoho výpisu z jejího běžného účtu, který prokazuje, že žalovaná tento měsíc čerpala úvěr 90 000 Kč, který jenom ve výši 26 705 Kč užila na úhradu jiného úvěru, jinak za tento měsíc na běžnou spotřebu vynaložila trojnásobek své mzdy. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že byla žalovanou uhrazena minimálně částka 10 384 Kč.

21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

22. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

28. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 29. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

30. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

31. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

32. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

33. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť nebyly řádně zjištěny a prokázány výdaje žalované, žalovaná za jediný měsíc předloženého výpisu z běžného účtu spotřebovala trojnásobek své mzdy, z úvěru ve výši 90 000 Kč uhradila předchozí úvěr 26 705 Kč a podstatnou část zbytku úvěru běžně spotřebovala. Není tedy možné zjistit disponibilní příjem žalované. Je patrné že žalovaná má problémy se svými výdaji a úvěry, když si vezme trojnásobně větší úvěr na úhradu přechozího úvěru a zbytek spotřebuje, následně i žalovaný úvěr k úhradě předchozího úvěru. Stejně tak zjištění žalobkyně o příjmu žalované ve výši 26 371 Kč úplně neodpovídá skutečnosti, když další měsíc měla žalovaná příjem jenom těsně přes 20 000 Kč.

34. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované strany, je neplatné i ujednání o poplatku 6 000 Kč či užití částky 14 999 Kč na úhradu předchozího úvěru. Prokazatelně se tak do dispozice žalované dostala pouze částka 6 000 Kč převodem na její účet.

35. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

36. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny 6 000 Kč, uhrazeno bylo 10 384 Kč. Soud proto žalobu zcela zamítl, neboť žalované nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla neúspěšná a žalované pro pasivitu žádné náklady nevznikly.

38. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.