48 C 150/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 23 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 650 Kč s úroky z prodlení ve výši 9% ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 750 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 227,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 15 000 Kč, úrok 3 408 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěr 2 679 Kč, neuhrazený inkasní poplatek 2 313 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve výši 25 350 Kč v 13 splátkách splatných do [datum]. Úvěruschopnost byla posuzována negativními lustracemi v [příjmení], ISIR, doložením příjmů a výdajů, žalovaný nesmí mít víc jak 3 závazky. Část závodu [právnická osoba] byla převedena společnosti [právnická osoba]

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla věřitelem [právnická osoba], postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Smlouva o úvěru [číslo] 2017 [číslo] ze dne [datum] byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum]. Žalovaný potvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti, zavázal se celkem uhradit 25 950 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Poplatek za uzavření smlouvy činil 600 Kč, poplatek za správu úvěru činil 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek činil 2 850 Kč, na úroky tak zbyla částka 4 200 Kč.

6. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl žalovaným podepsán dne [datum], obsahuje informace o úvěru.

7. Předpis splátek ke smlouvě o úvěru 13M prokazuje, že žalovaný měl úvěr splácet po 1 950 Kč měsíčně, součástí je rozpad splátek na úrok, správu úvěru, poplatek a jistinu.

8. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán v SRN jako ostraha objektu, příjem má 919 €, tedy 23 894 Kč, náklady na bydlení činí 5 000 Kč, nemá další výdaje.

9. Finanční analýza z téhož dne prokazuje, že žalovaný žil sám, kromě nákladů na bydlení 5 000 Kč, byly zohledněny i minimální výdaje 3 500 Kč a rezerva 1000 Kč, volné měsíčně zdroje tak byly 17 894 Kč. 10. [anonymizována dvě slova] prokazuje, že žalovanému bylo možno poskytnout úvěr do 25 000 Kč.

11. Anstellungsvertrag prokazuje, že žalovaný uzavřel s [anonymizováno] dne [datum] pracovní smlouvu, téhož dne byl i nástup do zaměstnání, zkušební doba byla 6 měsíců. Smlouva byla na dobu neurčitou. Mzda činila 1 188 € měsíčně hrubého.

12. Nájemní smlouva prokazuje, že žalovaný si pronajal dne [datum] byt v [obec], nájemné je nečitelné stejně jako poplatky za bydlení. Nájemní smlouva je na dobu neurčitou.

13. Výplatní pásky žalovaného jsou většinou nečitelné, z výplatní pásky za 3/ 2017 však soud zjistil výši příjmu žalovaného zřejmě 919,24 €, z výplatní pásky za [anonymizováno] [rok] [rok] soud zjistil výši příjmu žalovaného zřejmě 919,28 €, z výplatní pásky za [anonymizováno] [rok] [rok] soud zjistil výši příjmu žalovaného zřejmě 919,29 €.

14. Předžalobní výzva ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení před podáním žaloby.

15. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

16. Příloha smlouvy o postoupení pohledávek prokazuje postoupení pohledávky za žalovaným.

17. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za ním.

18. Potvrzení o expedici obyčejných zásilek ze dne [datum] prokazuje, že bylo odesláno dne [datum] celkem 5 113ks obyčejných zásilek.

19. Smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba], a žalovanou ze dne [datum] prokazuje, že byly postoupeny pohledávky.

20. Transakční historie prokazuje, že žalovaný celkem uhradil 2 550 Kč.

21. Výpis z OR společnosti [právnická osoba], prokazuje, že ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce [číslo], převedena na společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce [číslo], a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin.

22. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Žalovanému byl poskytnut úvěr 15 000 Kč, měl za 13 měsíců splatit celkem 25 350 Kč, žalovaná je částka 23 400 Kč. Soud také dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována v dostatečném rozsahu a že žalovaný byl v dané době úvěruschopný s ohledem na doložené příjmy a mandatorní výdaje. Žalovaný uhradil celkem 2 550 Kč na úvěr.

23. Právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o smlouvě o úvěru, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným co do jistiny a co do úroků z úvěru v rozsahu uvedeném ve výrokové části tohoto rozsudku.

24. Podle § 1813 o. z. se má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ve smlouvě o úvěru byla cena úvěru sjednána klamavým a nesrozumitelným způsobem. Úvěr byl sice prezentován s úrokovou sazbou 25,85 % ročně, avšak žalobkyně do výše úroku bez zjevného důvodu nezahrnula všechny složky tvořící faktickou cenu úvěru, tedy různé požadované poplatky.

25. Podle § 1932 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

26. Článek 1 odst. 2 Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále také jen„ Směrnice“) stanoví, že:„ Smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.“ 27. Podle článku 3 odst. 1 Směrnice platí, že:„ Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“ 28. Podle článku 4 odst. 2 Směrnice platí, že:„ Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.“ 29. Podle článku 5 Směrnice platí, že:„ V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.“ 30. Podle článku 6 odst. 1 Směrnice platí, že:„ Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“ 31. Dle judikatury vychází systém ochrany zavedený Směrnicí z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a [anonymizována dvě slova], bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 Směrnice, totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 Směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], [anonymizováno], C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41).

32. S ohledem na výše uvedené soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení poplatků, ve smlouvě o úvěru vyčíslených za uzavření smlouvy 600 Kč, za správu úvěru 3 300 Kč a za hotovostní výběr splátek 2 850 Kč, když žalobkyni ani nevznikl nárok na jejich zaplacení pro zneužívající povahu předmětných smluvních ujednání o těchto nárocích.

33. Žalobkyni tak vznikl ze smlouvy o úvěru nárok na zaplacení jistiny 15 000 a úroků 4 200 Kč (rozdíl celkových nákladů spotřebitelského úvěru 10 590 Kč a nevzniklých nároků na poplatky, představující přiměřenou odměnu za poskytnutí úvěru) spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 15 000 Kč od smluvního počátku prodlení. Soud vzhledem k tomu, že nevznikl žalobkyni nárok na poplatky, nepřipustil ani započítání částek zaplacených žalovaným v celkové výši 2 550 Kč (rozdíl částky ze smlouvy 25 950 Kč a žalované částky 23 400 Kč) na tyto poplatky. Soud tuto zaplacenou částku započetl na odměnu za poskytnutí úvěru dle § 1932 o. z. ve výši 4 200 Kč, žalovanému tak z této částky zbývá doplatit 1 650 Kč.

34. Ani za situace, kdy by ujednání o úplatě za spotřebitelský úvěr bylo jasné i srozumitelné, nebylo by možné přiznat žalobkyni nárok„ poplatek za uzavření smlouvy“,„ poplatek za správu úvěru“ ani částku odpovídající nedůvodně účtovanému„ poplatku za hotovostní výběr splátek“.

35. Podle § 580 o. z., platí, že:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 36. Podle § 577 o. z., platí, že:„ Je-li důvod neplatnosti (pozn. soudu: právního jednání) jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, návrhy stran přitom není vázán, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.“ Přestože § 577 o. z., hovoří o nezákonném rozsahu, analogicky je nutné vztáhnout i na rozpor s dobrými mravy.

37. Podle § 588 o. z., platí, že:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 38. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

39. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 227,91 Kč, přičemž tato částka představuje 51,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 936 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 400 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.