48 C 157/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30 821,54 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení v částce , částka, , zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas, nastává splatnost celého dluhu.

III. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.

IV. Smír, kterým by se žalovaná zavázala žalobkyni ve splátkách uhradit částku , částka, a část nákladů řízení, se neschvaluje.

V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Mostě náhradu nákladů řízení ve výši 73%, jejíž konkrétní výše a splatnost budou stanoveny samostatným usnesením.

VII. Žalovaná se osvobozuje od povinnosti zaplatit zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Mostě náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuta , částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy č. , hodnota, s produktovým názvem , Anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, , a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaná řádně a včas nehradila. Úvěruschopnost byla posuzována. Zástupce žalobkyně navrhl vydání rozsudku pro uznání s ohledem na vyjádření žalované a následně i schválení smíru, kterým by se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit , částka, a náklady řízení bez zastoupení při jednání.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy a skutečnost, že nesplatila úvěr, protože na to neměla a že tedy dluží žalobkyni. Uvedla, že její výdaje byly vyšší než v Kartě klienta uvedených , částka, . Neměla peníze na splácení úvěru, později se ještě přestěhovala. V době poskytnutí úvěru bydlela u matky, peníze potřebovala do domácnosti, měla rodičovský příspěvek a přídavky na děti, které byly vyšší než 2x , částka, , další příjem neměla. Matce platila za bydlení , částka, , nějaké věci ještě dokupovala, když došly, hradila si své náklady a náklady na děti. V současné době žije s přítelem a 2 dětmi, na bydlení pobírá příspěvek na bydlení , částka, , přídavky na dítě 2x , částka, , hmotnou nouzi , částka, . Je vedena jako nezaměstnaná, dětem je , Anonymizováno, Výdaje na bydlení má , částka, + , částka, elektřina, další výdaje má obvyklé.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Dopis ze dne , datum, žalované je výzvou k okamžité úhradě dluhu.

6. Dopis ze dne , datum, je Oznámením o postoupení pohledávek žalované.

7. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena mezi , právnická osoba, , a žalovanou dne , datum, , předmětem byl úvěr žalované ve výši , částka, , který měla splácet v 78týdenních splátkách po , částka, , do celkové částky , částka, . Úvěr jí byl vyplacen v hotovosti.

8. Standardní informace o spotřebitelském úvěru prokazují, že žalovaná byla seznámena s podmínkami smlouvy o úvěru.

9. Výpočet smluvní pokuty a úroků z prodlení neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

10. Dopis ze dne , datum, žalované je předžalobní upomínkou, jednoduchou.

11. Potvrzení podání ze dne , datum, a , datum, prokazují odeslání dopisů žalované.

12. Smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, , a žalobkyní ze dne , datum, včetně Seznamu postupovaných pohledávek prokazují, že byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka.

13. Zákaznická karta prokazuje, že žalovaná uvedla, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, na mateřské / rodičovské dovolené, má příjem , částka, , ostatní příjem , částka, , další příjem domácnosti je , částka, . Žalovaná měla interní splátky , právnická osoba, , ve výši , částka, a odhadované výdaje , částka, . Žalovaná uvedla aktuální adresu v , Anonymizováno, . Kartu za , právnická osoba, , sepisovala svědkyně , Anonymizováno, .

14. Výpis z veřejné části živnostenského rejstříku prokazuje, že svědkyně , Anonymizováno, je podnikatelka od roku 2006.

15. Svědkyně , Anonymizováno, uvedla, že úvěry od , právnická osoba, , zprostředkovává asi od roku 2018. V současné době se ověřování úvěruschopnosti zpřísňuje, vždy se ověřovaly příjmy pomocí nějakých dokladů, třeba složenky, výpisy z účtů, ale vždy jenom příjmy. Výdaje se neověřovaly, až nyní nově se musí dokládat třeba to, že je uhrazené nájemné. Vždy se zákaznická karta sepisovala v domácnosti u klienta, ale vztah k té domácnosti se neověřoval vůči listinám. Co se týče Zákaznické karty žalované, tak se určitě ověřoval příjem, výdaje ne, interní splátky se zjistily ze systému, externí splátky se neověřovaly, neověřovalo se ani vzdělání, či počet vyživovacích povinností. Kontroloval se občanský průkaz. Na žalovanou si nepamatuje.

16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením ohledně uzavření úvěrové smlouvy, vyčerpání , částka, a úhradě 2x , částka, . Úvěruschopnost byla posuzována z ověřeného příjmu , částka, , což byl rodičovský příspěvek, žalovaná popřela, že by měla jiný příjem v Zákaznické kartě uvedený jako , částka, , přídavky na 2 děti byly v té době vyšší než 2x , částka, . Bydlela u matky, které přispívala na domácnost , částka, měsíčně, ale ještě dokupovala věci. V Zákaznické kartě byly uvedeny výdaje , částka, na domácnost a , částka, na předchozí úvěr od , právnická osoba17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

18. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

24. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

25. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

26. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne , datum, sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

27. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/2018 (OPR-, právnická osoba, . proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

28. Dle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

29. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne , datum, v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne , datum, , Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne , datum, , OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

30. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť žalovaná měla v době poskytnutí úvěru příjem , částka, měsíčně rodičovský příspěvek. Přídavky na dítě nejsou příjmem matky, ale příjmem dítěte, kdy matka je jenom platební místo. Žalovaná v době poskytnutí úvěru již splácela , částka, na jiný úvěr, měsíční splátka na tento úvěr činila cca , částka, (340x52 týdnů/12 měsíců). Žalovaná tak měla na úvěry vydat , částka, , tedy třetinu svého příjmu , částka, . Z druhé strany není možné očekávat, že žalovaná by byla schopna z příjmu , částka, hradit , částka, na úvěry a dále ještě živit 3 lidi (sebe a roční a zhruba tří leté dítě), i když bydlela u matky, které přispívala , částka, na domácnost, ale ještě musela nějaké věci dokupovat a musela hradit další výdaje (oblečení, boty, drogerii apod.). Nebylo ani přes poučení prokázáno, že byla žalovaná ověřena ve veřejně dostupných registrech, aby se u ní ověřila úvěrová angažovanost u jiných společností. Skutečnost, že nebyla úvěruschopnost posouzena řádně, plyne i z toho, že žalovaná uhradila jenom dvě týdenní splátky a další již neuhradila.

31. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

32. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, , uhrazeno bylo , částka, . Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

33. Byť žalované po úhradě mandatorních výdajů na bydlení , částka, zůstane z příjmů , částka, pro ni a dvě děti a je proti ní vedeno 5 exekucí, dospěl soud k závěru, že když žalovaná uvedla, že jí se splácením pomůže přítel, je možné nechat ji dlužnou částku splatit ve splátkách po , částka, měsíčně. Žalovanou navrhovaná výše splátek 2 – , částka, měsíčně je zcela mimo její možnosti s ohledem na exekuci. Spoléhat na pomoc přítele, který dosud nijak s dluhem žalované nepomohl také není reálná.

34. Dle § 153a odst. 1 a 2 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

35. Dle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

36. Soud zamítl návrh na vydání rozsudku pro uznání a neschválil navržený smír, neboť v této věci se jedná o spotřebitelský spor, kdy je soud z úřední povinnosti povinen zkoumat posuzování úvěruschopnosti před uzavřením úvěrové smlouvy. Soud shora dospěl k závěru, že nebyla řádně posuzována úvěruschopnost žalované. Navrhovaným rozsudkem pro uznání i smírem (kdy žalobkyně požadovala částku , částka, a vzdala by se práva na náhradu nákladů řízení jenom za jeden úkon – ústní jednání před soudem), by se žalobkyni dostalo vyššího plnění než v případě meritorního rozhodnutí soudem, tedy rozsudek pro uznání i smír by byly v rozporu s hmotným právem, které jasně stanoví, jakého plnění by se žalobkyni, jak shora vysvětleno, mělo dostat. Soud odkazuje na usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , které uvádí, že při schvalování soudního smíru uzavřeného mezi účastníky ohledně nároků ze spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 SpotřÚ, je soud povinen zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru při uzavírání smíru vůči spotřebiteli nejednal nepoctivě, tedy v rozporu s § 6 a § 433 ObčZ, za což je možno považovat i situaci, kdy se poskytovatel úvěru zjevně uzavřením soudního smíru se spotřebitelem snaží obejít následky porušení své zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 SpotřÚ.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, je nezaměstnaná.

38. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud přiznal ČR-Okresnímu soudu v Mostě právo na náhradu nákladů řízení za vyplacené svědečné. Výsledek řízení v tomto ustanovení znamená, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu z účastníků, komu vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníkovi. Jestliže je nákladová povinnost uložena poměrně podle výsledku sporu, rozdělí se dle stejného poměru i nákladová povinnost vůči státu. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně 73 : 27 (kapitalizovaně včetně příslušenství ke dni vyhlášení zhruba 31160:11320) uložil soud žalobkyni nahradit náklady státu ve výši 73%. O konkrétní částce bude rozhodnuto samostatným usnesením poté, co tyto náklady vzniknou vyplacením svědkyni. Zbylých 27 % soud neuložil uhradit žalované, osvobodil ji od této povinnosti, neboť jsou u ní splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků s ohledem na shora uvedené příjmy, výdaje na bydlení a exekuce.

39. Poté, co bude vyplaceno svědečné svědkyni, vydá soud usnesení, kterým uloží žalobkyni uhradit konkrétní částku včetně stanovení splatnosti na nákladech státu.

40. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.