48 C 160/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 36 065 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 065 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 065 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 065 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 857,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 5 000 Kč a 15 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru 1 000 Kč a 3 000 Kč, úrok 11 702 Kč připsaný k jistině, náklady vymáhání 363 Kč (3x 121 Kč) se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum mezi právnická osoba (nyní přejmenována na anonymizováno právnická osoba) a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve vyčerpané výši 20 000 Kč (5 000 Kč dne datum a 15 000 Kč dne datum, vždy převodem na účet žalované), kterou žalovaná řádně a včas nehradila. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za čerpání úvěru 1 000 Kč a 3 000 Kč, úrok z úvěru ve výši 20% měsíčně byl vyčíslen v celkové výši 11 702 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků. K úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že sdělila čistou mzdu 23 000 Kč, výdaje 7 000 Kč, čistý příjem byl zjištěn ve výši 24 867 Kč, výdaje počítala žalobkyně ve výši 10 500 Kč. Ověřena byla žalovaná i veřejně dostupnými rejstříky a databázemi bez negativních záznamů.

2. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Smlouva o revolvingovém úvěru číslo datovaná datum není podepsána žalovanou, není z ní ani patrné, jakým konkrétním způsobem s ní měla žalovaná projevit souhlas, jak bylo ověřeno, že žalobkyně jedná s žalovanou.

5. Výpisy k revolvingovém úvěru za dobu od datum do datum neprokazují žádnou úhradu žalovanou.

6. Výpis z účtu právnická osoba, prokazuje, že bylo poukázáno z účtu žalobkyně na účet žalované 5 000 Kč dne datum a 15 000 Kč dne datum.

7. Fotokopie OP žalované prokazuje, že s jí žalobkyně disponuje, není z ní patrné za jakým účelem.

8. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání předžalobní upomínky žalované.

9. Výzva k úhradě – předžalobní upomínka ze dne datum prokazuje, že jí byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

10. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci.

11. Smlouva o uživatelském účtu není podepsána žalovanou, není z ní ani patrné, jakým konkrétním způsobem s ní měla žalovaná projevit souhlasit a jak bylo ověřeno, že žalobkyně jedná s žalovanou.

12. Mandátní smlouva neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

13. Výplatní páska žalované za 10/ 2020 prokazuje příjem ve výši 25 117 Kč.

14. Výpis z informačního systému žalobkyně prokazuje posuzování úvěruschopnosti žalované porovnáním jeho příjmů a výdajů. 15. právnická osoba, ze dne datum prokazuje, že finanční prostředky byly zaslány na účet žalované.

16. Interní evidence soudu prokazuje, že vůči žalované byly v roce rok zahájeny 4 exekuce, exekutoři byli pověřeni dne datum vymáhat jistinu 20 597,72 Kč, dne datum vymáhat jistinu 2 350 Kč s příslušenstvím, dne datum vymáhat jistinu 70 103,28 Kč, dne datum vymáhat jistinu 3 742 Kč s příslušenstvím.

17. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byla konkrétně žalovaná strana, kdo měl uzavřít smlouvu. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak ověřena totožnost žalované strany. Pouhé poskytnutí osobních údajů není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalované strany mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Kopie OP žalované strany pouze prokazuje, že jí žalobkyně disponuje. Toto nijak neprokazuje, že žalobkyně jednala při uzavření smlouvy s žalovanou stranou.

18. Smlouva nebyla žalovanou stranou podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná strana údajně souhlasila. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná strana podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná strana skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž měla žalovaná strana souhlasit.

19. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná strana, že smlouva byla uzavřena s žalovanou stranou a že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění. Ustanovení § 562 odst. 1 o.z. stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V tomto případě nebylo možné ani určit jednající osobu a ani technickými prostředky zachytit právní jednání. Úvěruschopnost žalované nebyla řádně posouzena, vůči žalované byly jenom v roce rok zahájeny 4 exekuce, žalovaná tak byla zjevně neúvěruschopná.

20. Soud se dále zaobíral tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně.

21. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaná strana a že na něj bylo převedeno žalobkyní 20 000 Kč, uhrazeno nebylo ničeho. Nebylo prokázáno uzavření žádné smlouvy. První výzva k úhradě byla žalované straně odeslána dne datum.

22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

23. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

24. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 20 000 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši ode dne datum, když žalované byla odeslána předžalobní upomínka dne datum, musela se dostat do její dispozice dne datum a následujícím dnem se žalovaná dostala do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou částku, neboť na ni žalobkyni nevznikl nárok, když nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy.

26. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 857,93 Kč, přičemž tato částka představuje 8,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,15 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 443 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 065 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 290 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 350 Kč ve výši 1 543,50 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, zák. č. 99/1963 Sb., a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.