48 C 163/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 24 899,62 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 790,32 Kč s úrokem z prodlení v částce 310,64 Kč, s úrokem v částce 1 764,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 899,62 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 24 899,62 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 109,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 24 899,62 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] (původní číslo [rok]) ze dne [datum] mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 57 433 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve splátkách po 1 373 Kč, dostal se do prodlení a úvěr byl ke dni [datum] prohlášen za splatný. Úvěruschopnost byla posuzována.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř., poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

6. Prohlášení k Příloze [číslo] Seznamu pohledávek tvořících Soubor pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a žalobkyní s Seznam postoupených pohledávek Příloha [číslo] prokazují, že byla žalobkyni postoupena i žalovaná pohledávka.

7. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [rok] byl mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a žalovaným podepsán dne [datum]. Předmětem byl úvěr ve výši 57 433 Kč, který se skládá z jistiny 50 000 Kč a poplatku 1 500 Kč a pojištění 5 933 Kč.

8. Dopis ze dne [datum] je akceptací Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [rok] podepsaného žalovaným věřitelem [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]

9. Dohoda o úplatě ze dne [datum] byla uzavřena mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a žalobkyní, předmětem je výše úplaty za postoupené pohledávky.

10. Prohlášení o Okamžiku postoupení ze dne [datum] bylo uzavřeno mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a žalobkyní, předmětem je prohlášení, že došlo k postoupení pohledávek žalobkyni, které jsou uvedené v seznamu - Příloze [číslo].

11. Smlouva o postoupení pohledávek [číslo] 2022 ze dne [datum] byla uzavřena mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a žalobkyní, předmětem je postoupení pohledávek uvedených v Souboru pohledávek - příloze [číslo] žalobkyni.

12. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

13. Dopis ze dne [datum] je oznámením o postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni.

14. Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] žalovaným prokazuje, že žalovaný uvedl, že žádá o úvěr 57 433 Kč, s jistinou 50 000 Kč, zbytek jsou poplatky a pojištění. Je [anonymizováno], má [anonymizována dvě slova], vlastní dům/byt, je uveden jeho zaměstnavatel, pracovní poměr je na dobu neurčitou, prohlášený čistý příjem je 25 000 Kč, měsíční výdaje celkem má 7 000 Kč, součet splátek úvěrů je 3 779 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, výdaje na domácnost 3 000 Kč.

15. Výpisy z účtu žalovaného za dobu od 4 -7 / 2018 prokazují, že žalovaný již v dubnu měl počáteční zůstatek na účtu - 144 998,75 Kč, příjmy měl 28 869 Kč, výdaje 33 096,85 Kč, kontokorentní limit měl 150 000 Kč. Z výpisu je dále patrné, že splácel jistinu 4 538,26 Kč, debetní úrok 2 095,45 Kč, [anonymizována dvě slova] [číslo] a [číslo] hradil 5 000 Kč. Obdobná situace byla i v květnu, kdy konečný zůstatek byl - 150 552,76 Kč, příjmy 26 915 Kč, výdaje 28 241,16 Kč, splácel jistinu 4 554,90 Kč, debetní úrok hradil 2 202,60 Kč, [anonymizována dvě slova] [číslo] a [číslo] nic nehradil. V červnu byl konečný zůstatek - 146 608,33 Kč, příjem 26 159 Kč, splácel jistinu 4 571,60 Kč, debetní úrok 2 074,65 Kč, [anonymizována dvě slova] [číslo] a [číslo] nic nehradil. V červenci byl konečný zůstatek + 1 030,01 Kč, žalovaný čerpal úvěr 150 000 Kč, příjem měl 12 452 Kč, splácel jistinu 4 588,36 Kč, debetní úrok 219,91 Kč, [anonymizována dvě slova] [číslo] a [číslo] nic nehradil. Celou dobu měl žalovaný uvedenu adresu [adresa].

16. Výpisy z úvěrového účtu za dobu od 10/ 2018 do 4/ 2022 prokazují, že žalovaný vyčerpal celkem 50 000 Kč, 1 500 Kč a 5 933 Kč Částky 1 500 Kč a 5 933 Kč byly poté strženy na poplatky a pojištění dle smlouvy. Do konce roku 2018 uhradil žalovaný 1 373 Kč. V roce 2019 žalovaný uhradil 1, 2, 3, 4, 5, 6, 9, 10, 11 a 12/ 2019 po 1 373 Kč a 8/ 2019 uhradil 2 755,66 Kč. V roce 2020 uhradil žalovaný 1 a 2/ 2020 po 1 373 Kč, 3/ 2020 uhradil 1 118,27 Kč, 4/ 2020 uhradil 1 630,11 Kč, 5 -11/ 2020 uhradil celkem 3 870,20 Kč, 12/ 2020 uhradil 1 252,02 Kč. V roce 2021 žalovaný 1/ 2021 uhradil 1 495,71 Kč, 3/ 2021 uhradil 1 379,39 Kč, 4/ 2021 uhradil 1 381,41 Kč, 5/ 2021 uhradil 1 381,45 Kč, 6/ 2021 uhradil 1 379,99 Kč, 7/ 2021 uhradil 2 760,74 Kč, 8/ 2021 uhradil 1 373 Kč, 10/ 2021 uhradil 1 378,72 Kč a 11/ 2021 uhradil 1 385,03 Kč. V roce 2021 žalovaný v 1/ 2021 uhradil 500 Kč.

17. S ohledem na níže uvedené právní posouzení soud nezjistil z následujících listinných důkazních prostředků nic podstatného pro rozhodnutí: Dopis ze dne [datum], Obecné obchodní podmínky ze dne [datum], Sazebník odměn za poskytování bankovních služeb, Dopis ze dne [datum], Podací lístek ze dne [datum].

18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že žalovanému bylo celkem vyplaceno 57 433 Kč. Žalovaný ihned po vyplacení úvěru uhradil 1 500 Kč a 5 933 Kč. V roce 2018 žalovaný dále uhradil celkem 1 373 Kč, v roce 2019 celkem 16 485,66 Kč, v roce 2020 celkem 10 616,60 Kč, v roce 2021 celkem 13 915,44 Kč v roce 2022 celkem 500 Kč. Součet všech splátek žalovaného je tedy 42 890,70 Kč + 7 433 Kč uhrazených hned po vyplacení úvěru, celkem tedy 50 323,70 Kč. Žalovaný s předchůdkyní žalobkyně uzavřel úvěrovou smlouvu na částku 57 433 Kč. Úvěruschopnost byla posuzována z tvrzení žalovaného ohledně pracovního poměru a výdajů. Tvrzené splátky na úvěry 3 779 Kč jsou nižší než vyplývá z výpisů z účtu, kdy se splátky jistiny pohybovaly kolem 4 500 Kč a úroky kolem 2 000 Kč. Tvrzené výdaje na bydlení 4 000 Kč neodpovídají výpisům, kdy žalovaný jednou hradil [anonymizována dvě slova] [číslo] a [číslo] částku 5 000 Kč, pak již nic nehradil. Příjmy žalovaného často nestačily ani na pokrytí spotřeby žalovaného. Žalovaný měl před uzavřením předmětné smlouvy kontokorent 150 000 Kč, který i překročil, následně byl kontokorent zřejmě převeden na úvěr. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně přes výzvu soudu nepředložila žádné listiny k posouzení úvěruschopnosti než výpis z běžného účtu žalovaného za dobu 4 – 7/ 2018, ač úvěrová smlouva byla uzavřena až koncem října 2018, tedy za 3 měsíce.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

20. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

26. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 27. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

28. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

29. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] 2018 ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

30. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

31. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť bylo prokázáno, že bylo vycházeno pouze z tvrzení žalovaného o výdajích (jeho osobní výdaje, výdaje na bydlení), nebyly řádně zohledněny splátky žalovaného na úvěry, jež vyplývají z předložených výpisů, stejně jako skutečnost, že žalovaný má obvykle vyšší výdaje než příjmy. Příjmy byly doloženy výpisy z účtu. Nebylo tak možno stanovit skutečný disponibilní příjem a dospět k závěru o schopnosti žalovaného hradit splátky. Skutečnost, že posléze žalovaný splátky hradil, není podstatná pro závěr o to, že byla řádně posouzena úvěruschopnost před poskytnutím úvěru.

32. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

33. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny 57 433 Kč, uhrazeno bylo 50 323,70 Kč. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému pro pasivitu žádné náklady nevznikly.

35. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.