48 C 168/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno pro 53 839,93 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, skapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, ,kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, ,smluvním úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na zaplacení náhrady nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a smluvní úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a rámcové smlouvy o platebních službách ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, a žalovanou, jíž byl žalované průběžně poskytován revolvingový úvěr se sjednaným úvěrový rámcem až , částka, , který žalovaná ve sjednané výši nehradila. Ke dni , datum, jej proto žalobkyně zesplatnila.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaná se přes výzvu nevyjádřila ve věci samé.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

6. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

7. Výpis z OR společnosti , právnická osoba, neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

8. Sazebník pro úvěry platný od , datum, neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

9. Dopis ze dne , datum, žalované je poslední výzvou k úhradě a obsahuje podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy ke dni , datum, , pokud nedojde k úhradě.

10. Dopis ze dne , datum, žalované je výzvou k úhradě zesplatněného úvěru.

11. Dopis ze dne , datum, žalované je výzvou k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně.

12. Dopis ze dne , datum, žalované je oznámením o postoupení pohledávky žalobkyni, neboť , právnická osoba, postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou.

13. Dopis ze dne , datum, žalované je oznámením o přijetí žádosti žalované o poskytnutí úvěrového rámce a návrhu na uzavření rámcové smlouvy o platebních službách ze dne , datum, .

14. Žádost / Smlouva o poskytnutí úvěrové rámce a rámcová smlouva o platebních službách č. , hodnota, byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., a žalovanou dne , datum, . Žalovaná uvedla, že je majitelem domu, bytu, je starobní důchodce, má příjem , částka, , její partner má příjem , částka, , náklady na bydlení byly , částka, . Předmětem byl úvěrový rámec pro jednorázové čerpání , Anonymizováno, čerpání ve výši , částka, , a , Anonymizováno, použití , částka, . Celkový úvěrový rámec činil , částka, . Pohyblivá úroková sazba byla 22,68 % ročně. Měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu byl , částka, . Součástí byla dohoda o řešení sporů prostřednictvím rozhodce, prohlášení o udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů ze dne , datum, a Všeobecné obchodní podmínky.

15. Transakční historie a výpisy z úvěrového účtu za dobu 3/2017 – 6/2024 prokazují, že žalovaná čerpala úvěr od , datum, do , datum, a následně 6/2024. Konečná dlužná částka je , částka, .

16. Podklady pre súdne konanie prokazují, že poslední splátka po splatnosti byla uhrazena dne , datum, . Složení dlužné částky je , částka, jistiny, , částka, úroků, , částka, úroků z prodlení, , částka, dlužných poplatků.

17. Poštovní podací arch ze dne , datum, prokazuje, že žalované byl odeslán dopis.

18. Notářský zápis , Anonymizováno, ze dne , datum, sepsaný notářem , tituly před jménem, , jméno FO, prokazuje, že žalobkyně převzala pohledávky od , Anonymizováno, , právnická osoba, včetně žalované pohledávky.

19. Přehled všech pohybů na úvěrovém účtu včetně souhrnných výpočtů prokazuje, že žalovaná čerpala celkem prostředky ve výši , částka, a provedla splátky ve výši celkem , částka, .

20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce, žalovaná průběžně čerpala úvěrový rámec, a to v souhrnné výši , částka, . Žalovaná současně hradila dílčí splátky, a to v souhrnné výši , částka, . Žalovaná se následně postupně dostávala do prodlení s plněním splátek a žalobkyně úvěr zesplatnila, resp. odstoupila od úvěrového rámce. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Nebylo přes výzvu prokázáno zkoumání úvěruschopnosti.

21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

22. Smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a rámcová smlouva o platebních službách ze dne , datum, byla uzavřena dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen z. s. ú.).

23. Podle § 1 z. s. ú. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen „spotřebitelský úvěr“).

24. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

25. Podle § 9 odst. 3 z.s.ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

26. Podle § 9 odst. 4 z.s.ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

27. Podle § 39 zák. č. 40/1964, občanského zákoníku, ve znění účinném do , datum, (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

28. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se v souvislosti s z. s. ú. vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

29. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

30. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne , datum, sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

31. Soud se v této souvislosti neztotožnil s argumentací žalobkyně, že v souladu s § 22 odst. 4 z. s. ú. není v případě kontokorentu (či revolvingového úvěru) podmínkou platnosti sjednání úvěru zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele dle § 9 z. s. ú. Předně je nutné uvést, že § 22 odst. 4 z. s. ú. se týká spotřebitelských úvěrů ve formě překročení (nikoliv např. přečerpání). Dle § 16 odst. 1 z. s. ú. se překročením rozumí faktické zpřístupnění více peněžních prostředků, než je zůstatek na platebním účtu nebo než je smluvená možnost přečerpání. Komentářová literatura (VACEK, L. [Zrušeno] Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [, jméno FO, ]. Wolters Kluwer [cit. 2025-11-19]. ASPI_ID KO145_2010CZ.) tedy definuje překročení jako faktické zpřístupnění (věřitelem spotřebiteli) více peněžních prostředků, než je zůstatek na platebním účtu nebo než je smluvená možnost přečerpání. Překročení je tudíž nutné odlišit od smluvní možnosti přečerpání (kontokorentu), které dle § 3 písm. g) z. s. ú. představuje výslovné ujednání smluvních stran o zpřístupnění peněžních prostředků, které přesahují aktuální zůstatek na platebním účtu spotřebitele.

32. Smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a rámcová smlouva o platebních službách ze dne , datum, byla přitom uzavřena jako revolvingový úvěr za současného sjednání platebních služeb. Jednalo se tedy o výslovné ujednání o poskytnutí úvěru, a to formou přečerpání.

33. Povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dle § 9 z. s. ú. (ve znění účinném do , datum, ) tak není § 22 odst. 4 z. s. ú. vyloučena v případě sjednání kontokorentu či revolvingového úvěru. Tato povinnost navíc vyplývá i z čl. 8 směrnice 2008/48/ES.

34. Toto v podstatě potvrdil i Ústavní soud v rámci výše popsaného nálezu ze dne , datum, sp. zn. III ÚS 4129/18, který se týkal právě smlouvy o poskytování revolvingového úvěru.

35. Rovněž i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 z. s. ú. mělo přitom nesplnění povinnosti řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy dle § 39 obč. zák., neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

36. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rovněž i rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/2018 (OPR-, právnická osoba, . proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

37. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne , datum, v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne , datum, , Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne , datum, , OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

38. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť k tomu nebyl označen přes výzvu žádný důkazní prostředek. Žalobkyně pouze ve svém vyjádření odkázala na údaje obsažené v žádosti o poskytnutí úvěrového rámce ze dne , datum, , resp. na žalovanou uvedené údaje o příjmech a na údajnou lustraci v insolvenčním rejstříku (provedení lustrace však nedoložila). Žalobkyně tak v každém případě nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované a zejména ověřit informace poskytnuté žalovanou v souladu s výše popsanou judikaturou.

39. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a rámcová smlouva o platebních službách ze dne , datum, je dle § 39 obč. zák. neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 z. s. ú.

40. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, , uhrazeno bylo , částka, . Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť na straně žalované tudíž nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla neúspěšná a žalované pro pasivitu žádné náklady nevznikly.

42. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.