48 C 173/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 9 715,14 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 505 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 614,07 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 1 614,07 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 1 667,49 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 1 718,44 Kč od [datum] do zaplacení a částky 210,14 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 614,07 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 667,49 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 718,44 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalovaná řádně a včas neuhradila ve splátkách v celkové smluvní výši 9 505 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím [webová adresa], kde se žalovaná registrovala, vyplnila osobní údaje a uzavřela úvěrovou smlouvu, zaslala ověřovací poplatek 1 Kč. Byla posuzována i její úvěruschopnost, zohledněny její příjmy, výdaje na bydlení a splátky pěti předchozích úvěrů, její příjmy byly 23 500 Kč, výdaje 14 905 Kč.

3. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé a k jednání se nedostavila.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byla konkrétně žalovaná strana, která měla uzavřít smlouvu. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak ověřena totožnost žalované strany, nedošlo tak ani k určení jednající osoby dle 562 o.z. Pouhé poskytnutí osobních údajů není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalované strany mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Tedy není nijak prokázáno, že žalobkyně jednala při uzavření smlouvy s žalovanou stranou.

6. Smlouva nebyla žalovanou stranou podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná strana údajně souhlasila. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná strana podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná strana skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž měla žalovaná strana souhlasit. Není vůbec nijak prokazováno, že souhlas měla učinit žalovaná strana.

7. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná strana, že smlouva byla uzavřena s žalovanou stranou a že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

8. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli pouze z tvrzení, ale i z dalších listin. Z výpisu z účtu za 3 měsíce je zjevné, že žalovaná čerpala řadu dalších úvěrů, měla zároveň nevysvětlené vklady na svůj účet, de facto celý svůj příjem za každý měsíc spotřebovávala.

9. Soud se dále zaobíral tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně.

10. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaná strana a že jí bylo vyplaceno 5 000 Kč, uhrazeno nebylo ničeho. Nebylo prokázáno uzavření žádné smlouvy. První výzva k úhradě byla žalované straně prokazatelně odeslána dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by byla jakkoli řádně zkoumána úvěruschopnost žalované strany, včetně ověření příjmů, výdajů a veřejně dostupných databází, toto je pouze částečně tvrzeno.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

13. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši jí požadované, neboť nepřekročil výši úroku z prodlení v zákonné výši.

14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 5 000 Kč s úroky z prodlení od [datum], tedy od 4. dne po odeslání první výzvy žalované straně, když dle § 573 o.z. jí třetí den musela být výzva doručena a následující den se dostala žalující strana do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznané úroky z prodlení a celé úroky z úvěru a částku 4 505 Kč, neboť na ně žalobkyni nevznikl nárok, když nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a tedy ani smluvní splatnost dlužné částky a smluvní příslušenství úvěru.

15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žalované nevznikl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení pro její pasivitu.