48 C 177/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do půl roku od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka] s úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaná řádně a včas nehradila ve sjednaných splátkách po [částka] měsíčně. Úvěr byl čerpán převodem na účet žalované. Pro prodlení žalované se splácením byl ke dni [datum] zesplatněn. Úvěruschopnost žalované byla posuzována z interních i externích informací.

2. Žalovaná při jednání uvedla, že si je vědoma toho, že dluží, žalovaná částka odpovídá, v současné době je nezaměstnaná, mohla by splácet měsíčně [částka]. Pobírá podporu zhruba výši [částka] měsíčně a hmotnou nouzi ve výši asi [částka]. Za bydlení hradí celkem [částka], tuto částku hradila i tehdy. [příjmení] příjmů [částka] je divná, její příjem byl kolem [anonymizováno] [částka] měsíčně čistého. Neví, proč s přítelem tehdy úvěr nespláceli. Neměla žádné další úvěry. Účet u [jméno] [příjmení] [příjmení] měla krátce, výplatu dostávala v hotovosti, nevkládala ji na účet. Peníze dávali s přítelem dohromady a pak z toho hradili.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Výpis z běžného účtu žalované za 2020 prokazuje vyplacení úvěru ve výši [částka] dne [datum].

5. Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro [anonymizováno] půjčku prokazuje, že žalovaná byla poučena o použité terminologii.

6. Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] prokazuje, že úvěr byl prohlášen za splatný a měl být splacen ke dni [datum] ve výši [částka].

7. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje, že byl toho dne odeslán dopis žalované.

8. Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka byla uzavřena dne [datum], předmětem byl úvěr ve výši [částka] s datem čerpání [datum], měsíční splátka byla [částka] a měla být splácena od [datum], úroková sazba činila [anonymizováno] ročně, celkem mělo být zaplaceno [částka].

9. Výpisy z úvěrového účtu za dobu od 2020 až do 2020 prokazují, že úvěr byl čerpán dne [datum] převodem na účet, dne [datum] žalovaná celkem uhradila [částka].

10. Předžalobní upomínka ze dne [datum] prokazuje, že žalovaná byla upomenuta o zaplacení před podáním žaloby.

11. Podací lístky ze dne [datum] prokazují, že byl zaslán dopis žalované tohoto dne.

12. Sazebník poplatků platný od [datum] neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

13. Všeobecné produktové podmínky účinné od 1.9.2014 neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

14. Platební historie prokazuje, jak a kdy žalovaná splácela úvěr, žalovaná nikdy neuhradila řádně předepsanou splátku, uhradila v červenci 2020 větší částku a jinak se jednalo o velmi malé částky, celkem uhradila částku [částka]. Žalovaná před zesplatněním uhradila [částka] a [částka], následně po zesplatnění uhradila dne [datum] částku [částka].

15. Potvrzení o výši příjmu prokazuje, že zaměstnavatele [právnická osoba] dne [datum] potvrdil žalované čistý měsíční příjem [částka], roční příjem [částka], žalovaná byla přidělena pracovní agenturou, pracuje na dobu určitou, u příjmu [částka] je otazník.

16. Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] prokazuje, že žalovaná byla hodnocena individuálně, bylo vycházeno z údajů poskytnutých v žádosti, které byly následně ověřovány. Byly posouzeny interní i externí databáze, výdaje. Vycházeno bylo z příjmu [částka], který byl doložen a z pracovního poměru na dobu určitou, jednalo se o jediný příjem žalované, příjem celé domácnosti činil [částka], žalovaná byla svobodná, bydlela ve vlastním, podílela se na nákladech na bydlení ve výši 25%, výdaje na bydlení nejsou uvedeny, žádné interní a ani externí splátky nebyly zjištěny.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli úvěrovou smlouvu a žalované byl úvěr vyplacen převodem na účet ve výši [částka]. Úvěruschopnost žalované byla posuzována povrchně, bylo vycházeno z příjmu [částka], byl k tomu zohledněn příjem domácnosti, aniž bylo zjištěno, kdo a zda vůbec tento příjem má, povinnost hradit úvěr měla přitom pouze žalovaná, žalovaná částečně hradila náklady na bydlení, aniž byla zjištěna výše nákladů na bydlení. Žalovaná neuhradila žádnou splátku řádně, od počátku byla v prodlení s úhradami. Celkem uhradila [částka]. První upomínka k úhradě byla prokazatelně žalované odeslána dne [datum].

18. Soud se dále zaobíral i posouzením úvěruschopnosti žalované.

19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru. Příjem žalované byl ověřen ve výši ve výši [částka] měsíčně, aniž byla pravděpodobná chyba ve výši příjmu jakkoli vysvětlena či vyřešena, příjem domácnosti nemá žádný vliv na úvěruschopnost žalované, neboť kdokoli s ní žil v domácnosti neměl povinnost úvěr splácet a ni nebyly jeho příjmy jakkoli zjištěny, žalovaná měla hradit 25% nákladů na bydlení, ale ani nebylo tvrzeno, kolik činí náklady na bydlení, natož aby to bylo doloženo, bylo vycházeno z toho, že žalovaná bydlí ve vlastním, přestože sama žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, žalovaná nikdy neuhradila ani jednu splátku řádně, úvěr v podstatě od počátku nesplácela. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když se nijak podrobně nezabývala zjištěnými nedostatky v podkladech pro posouzení úvěruschopnosti. Soud proto dospěl k závěru, že nebyla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána.

29. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně.

30. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaná strana a že jí byla převedena žalobkyní částka [částka] a bylo uhrazeno [částka]. První výzva k úhradě byla žalované straně odeslána dne [datum].

31. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

32. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce [částka] ([anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova]) z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky [částka] s úroky z prodlení v požadované a zákonné výši ode dne [datum], tedy pozdějšího data než od 4. dne po odeslání výzvy žalované straně, když dle § 573 o.z. jí třetí den musela být výzva doručena a následující den se dostala žalující strana do prodlení s aktuálně dlužnou částkou v prodlení s ohledem na zohlednění úhrad žalovanou. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou jistinu, neboť na další částky žalobkyni nevznikl nárok, když úvěrová smlouva je neplatná.

34. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že s ohledem na nezaměstnanost žalované a výši jejích příjmů a schopnost splatit dlužnou částku do cca 2 let není možné povolit jí splátky. S ohledem na zájem žalované o zaměstnání a výši dlužné částky soud stanovil žalované povinnost uhradit dlužnou částku s příslušenstvím do 1 roku od právní moci a náklady řízení do 6 měsíců od právní moci. Tato lhůta dá žalované možnost uhradit dlužnou částku v přiměřené době a bude pro ní motivací nalézt si zaměstnání.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 53,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,68% a úspěchu žalované v rozsahu 23,32%). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].