48 C 180/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 13 520 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 320 Kč, 1 760 Kč a 2 560 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 679,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 8 000 Kč, neuhrazený úrok z úvěru 1 880 Kč, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru 1 480 Kč, neuhrazený inkasní poplatek 160 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl žalovaný splatit ve 14 měsíčních splátkách do [datum]. Žalovaný úvěr neuhradil a ocitl se v prodlení. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a posouzena.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem v rámci prodeje části závodu prodána [právnická osoba], která na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé a k jednání se nedostavil, žalobkyně neúčast omluvila.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Předžalobní výzva ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

6. Poštovní podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

7. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] prokazuje postoupení pohledávky [právnická osoba], za žalovaným žalobkyni.

8. Smlouva o prodeji části závodu ze dne [datum] prokazuje, že [právnická osoba], prodalo část závodu, včetně pohledávky za žalovaným, [právnická osoba]

9. Smlouva o úvěru [číslo] prokazuje, že [právnická osoba] uzavřela dne [datum] smlouvu s žalovaným, na jejímž základě mu poskytla částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal ve 14 měsíčních splátkách splatit celkem 14 880 Kč. Poplatek za uzavření smlouvy činil 320 Kč, poplatek za správu úvěru činil 1 760 Kč a poplatek hotovostní výběr splátek činil 2 560 Kč RPSN činí 212,32%. Úvěr je úročen 24% ročně, celková částka úroků není uvedena, pouze jsou uvedeny celkové náklady spotřebitelského úvěru 6 880 Kč Smlouva o úvěru je formulářovou smlouvou.

10. Souhlas se zpracováním osobních údajů ke Smlouvě o úvěru [číslo] neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

11. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje podstatné náležitosti úvěrové smlouvy, včetně výše poplatků a celkové splacené částky. Žalovaný s ním souhlasil dne [datum].

12. Předpis splátek prokazuje, jak měly být žalovaným hrazené splátky rozpočítávány.

13. Finanční analýza prokazuje, že [právnická osoba] posuzovala příjmy a výdaje žalovaného a zjistila, že má žalovaný volné finanční zdroje ve výši 5 548 Kč.

14. CREDIT SCORING prokazuje, že žalobkyně posuzovala v rámci úvěruschopnosti i věk žalovaného, vybavení domácnosti, druh příjmů, rodinný stav, historie žadatele.

15. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru prokazuje, že žalovaný dne [datum] požádal o úvěr [právnická osoba], v žádosti uvedl své příjmy a výdaje. K žádosti žalovaný doložil nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a výplatní pásky za 3 měsíce.

16. Nájemní smlouva prokazuje výši nájemného žalovaného ve výši 4 000 Kč měsíčně.

17. Pracovní smlouva a dodatek prokazují pracovní poměr žalovaného na dobu neurčitou.

18. Výplatní pásky prokazují příjem žalovaného přes 30 000 Kč měsíčně čistého.

19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Žalovaný měl zaplatit 14 880 Kč a žalovaná je částka 13 520 Kč. Soud také dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována v dostatečném rozsahu a že žalovaný byl v dané době úvěruschopný s ohledem na doložené příjmy a mandatorní výdaje.

20. Právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o smlouvě o úvěru, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným co do jistiny a co do úroků z úvěru v rozsahu uvedeném ve výrokové části tohoto rozsudku.

21. Podle § 1813 o. z. se má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ve smlouvě o úvěru byla cena úvěru sjednána klamavým a nesrozumitelným způsobem. Úvěr byl sice prezentován s úrokovou sazbou 24 % ročně, avšak žalobkyně do výše úroku bez zjevného důvodu nezahrnula všechny složky tvořící faktickou cenu úvěru, tedy různé požadované poplatky.

22. Podle § 1932 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

23. Článek 1 odst. 2 Směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále také jen„ Směrnice“) stanoví, že:„ Smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.“ 24. Podle článku 3 odst. 1 Směrnice platí, že:„ Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“ 25. Podle článku 4 odst. 2 Směrnice platí, že:„ Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.“ 26. Podle článku 5 Směrnice platí, že:„ V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.“ 27. Podle článku 6 odst. 1 Směrnice platí, že:„ Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“ 28. Dle judikatury vychází systém ochrany zavedený Směrnicí z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], Océano Grupo Editorial a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky Océano Grupo Editorial a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a Asturcom Telecomunicaciones, bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 Směrnice, totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 Směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], Cofidis, C [číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41).

29. S ohledem na výše uvedené soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení poplatků, ve smlouvě o úvěru vyčíslených za uzavření smlouvy 320 Kč, za správu úvěru 1 760 Kč a za hotovostní výběr splátek 2 560 Kč, tedy žalobkyni ani nevznikl nárok na jejich zaplacení pro zneužívající povahu předmětných smluvních ujednání o těchto nárocích.

30. Žalobkyni tak vznikl ze smlouvy o úvěru nárok na zaplacení jistiny 8 000 Kč a úroků 2 240 Kč (rozdíl celkových nákladů spotřebitelského úvěru 6 880 Kč a nevzniklých nároků na poplatky, představující přiměřenou odměnu za poskytnutí úvěru) spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 8 000 Kč od smluvního počátku prodlení. Soud vzhledem k tomu, že nevznikl žalobkyni nárok na poplatky, nepřipustil ani započítání částek zaplacených žalovaným v celkové výši 1 360 Kč (rozdíl částky 14 880 Kč a žalované částky 13 520 Kč) na tyto poplatky. Soud tuto zaplacenou částku započetl na odměnu za poskytnutí úvěru dle § 1932 o. z. ve výši 2 240 Kč, žalovanému tak z této částky zbývá doplatit 880 Kč.

31. Ani za situace, kdy by ujednání o úplatě za spotřebitelský úvěr bylo jasné i srozumitelné, nebylo by možné přiznat žalobkyni nárok„ poplatek za uzavření smlouvy“,„ poplatek za správu úvěru“ ani částku odpovídající nedůvodně účtovanému„ poplatku za hotovostní výběr splátek“.

32. Podle § 580 o. z., platí, že:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 33. Podle § 577 o. z., platí, že:„ Je-li důvod neplatnosti (pozn. soudu: právního jednání) jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, návrhy stran přitom není vázán, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.“ Přestože § 577 o. z., hovoří o nezákonném rozsahu, analogicky je nutné vztáhnout i na rozpor s dobrými mravy.

34. Podle § 588 o. z., platí, že:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 35. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

36. Soud proto žalobě vyhověl pouze v rozsahu jistiny 8 000 Kč a části úroků ve výši 880 Kč a úroků z prodlení z jistiny a ve zbytku ji zamítl ze shora uvedených důvodů.

37. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 679,65 Kč, přičemž tato částka představuje 30,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,09 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,91 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 520 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.