48 C 183/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 152,75 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 516,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 152,75 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 516,75 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 636 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 636 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 6 152,75 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný vyčerpal a řádně a včas nehradil. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím [webová adresa], kde se žalovaný registroval a vyplnil osobní údaje. Žalovaný celkem uhradil 9 364 Kč.

3. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

4. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé a k jednání se nedostavil. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud nemá za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k uzavření tvrzené smlouvy, a to nikoli úvěrové, ale smlouvy o zápůjčce.

7. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byl konkrétně žalovaný, kdo měl uzavřít smlouvu. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak ověřena totožnost žalovaného. Pouhé poskytnutí osobních údajů není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Toto nijak neprokazuje, že žalobkyně jednala při uzavření smlouvy s žalovaným.

8. Smlouva nebyla žalovaným podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž měl žalovaný souhlasit.

9. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný, že smlouva byla uzavřena s žalovaným a že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

10. Soud se dále zaobíral tím, zda byla jistina vyplacena žalovanému a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

11. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaný a že mu bylo vyplaceno 10 000 Kč, žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil 9 364 Kč. Nebylo prokázáno uzavření žádné smlouvy. První výzva k úhradě byla žalovanému odeslána dne [datum].

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

13. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

14. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v rozsahu 636 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, tedy v rozdílu vyplacené a vrácené částky. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 636 Kč s úroky z prodlení od [datum] v požadované výši, neboť první výzva k úhradě se dostala do dispozice žalovanému dne [datum] (třetí den po odeslání) a žalovaný se následující den dostal do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou částku, neboť na ni žalobkyni nevznikl nárok, když nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a tedy ani smluvní splatnost dlužné částky.

16. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému jako převážně úspěšnému žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně byla převážně neúspěšná.