48 C 189/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o částka s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje pro částečné zpětvzetí co do jistiny ve výši [částka] jistiny, co do úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], co do úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši [částka], co do úroku ve výši [částka] a co do smluvní pokuty ve výši [částka].

II. Žaloba se zamítá co do úroků u prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně počínaje květnem 2023, splatných vždy do každého posledního dne měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Mostě náhradu nákladů řízení ve výši 75%, jejíž konkrétní výše a splatnost budou stanoveny samostatným usnesením.

VI. Soud přiznává opatrovníkovi [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátce sídlem [adresa] [částka].

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], úrok [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], náklady na vyhodnocení úvěru [částka], inkasní poplatek [částka], postoupený smluvní úrok [částka], smluvní pokuta [částka] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaná řádně a včas neuhradila do [datum]. Uhrazena byla pouze částka [částka]. Soud vyzval žalobkyni k doložení posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně na to reagovala částečným zpětvzetím žaloby.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Před zahájením jednání ve věci samé byla žaloba částečně vzata zpět žalující stranou, a to v rozsahu výroku I rozsudku, soud proto řízení v tomto rozsahu částečně zastavil výrokem ad I v navrženém rozsahu dle § 96 o. s. ř., aniž zjišťoval stanovisko žalované.

4. Žalovaná se při jednání vyjádřila ve věci samé, že od narození trpí [anonymizováno], v současné době jí byla diagnostikována [anonymizováno]. Léčí se a pobírá [anonymizována čtyři slova]. Její [anonymizována dvě slova] činí [částka] měsíčně, dále pobírá příspěvek na bydlení [částka] měsíčně. Přítel je nyní nezaměstnaný. Za nájem platí zhruba [částka] měsíčně. Mateřskou již nepobírá. Za léky měsíčně doplácí zhruba [částka] měsíčně sobě a synovi zhruba [částka] měsíčně. Za pomoci širší rodiny bych byla schopna splácet na tento dluh částku [částka] měsíčně.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

6. Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek byl uzavřen dne [datum] prokazuje postoupení dalších pohledávek od [právnická osoba] žalobkyni.

7. Potvrzení o provedení transakce prokazuje, že bylo dne [datum] zaplaceno za postoupení pohledávek žalobkyní.

8. Rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne [datum] byla uzavřena mezi [právnická osoba] žalobkyní, předmětem je postupování pohledávek žalobkyni.

9. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky za ní žalobkyni.

10. Výzva před podáním žaloby ze dne [datum] prokazuje, že žalovaná byla upomenuta o zaplacení před podáním žaloby.

11. Podací archy prokazují, že žalované byl odeslán dopis dne [datum] a dne [datum].

12. Smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovanou. Předmětem byl úvěr ve výši [částka], který byl žalované předán v hotovosti.

13. Dílčí smlouva o postoupení pohledávek včetně soupisu postoupených pohledávek ze dne [datum] prokazuje, že byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka za žalovanou.

14. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru prokazuje, že byla žalovaná seznámena s parametry úvěru dne [datum].

15. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci.

16. Žádost o úvěr prokazuje, že žalovaná uvedla při sjednávání úvěru své příjmy a výdaje. Příjmy uvedla ve výši [částka] důchodu a [částka] mateřské. Náklady na bydlení uvedla ve výši [částka], dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši [částka] a splátky jiných úvěrů ve výši [částka]. Z formuláře vyplývá, že nebyly vůbec ověřovány výdaje žalované. Žalovaná bydlela v nájmu, je svobodná, není zaškrtnuto, že žije v domácnosti s jinou osobou než vyživovaným dítětem.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Žalovaná z [částka] úvěru uhradila [částka]. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila, jak byla posuzována úvěruschopnost. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by byly ověřovány výdaje žalované. Tvrzené náklady na nájemní bydlení měly činit [částka], žalovaná v té době měla žít sama s dítětem.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

25. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 26. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

27. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

28. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

29. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť bylo vycházeno z tvrzení žalované strany, když nebylo prokázáno, že byly řádně ověřeny tvrzené výdaje žalované. Tvrzené náklady na nájemní bydlení ve výši [částka] ve spojení s tím, že z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná měla bydlet sama s dítětem, jsou zjevně zásadně podhodnocené, už jenom s ohledem na cenu elektřiny, vody a tepla. Když nebyly řádně zjištěny výdaje žalované, není možné dospět k závěru o výši disponibilních příjmů žalované, tím spíše o schopnosti hradit úvěr. Nebylo ani tvrzeno, že byla žalovaná ověřena ve veřejně dostupných databázích.

30. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

31. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny [částka], uhrazeno bylo [částka]. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu po částečném zpětvzetí zamítl.

32. S ohledem na majetkové poměry soud umožnil žalované uhradit dlužnou jistinu ve splátkách po [částka] měsíčně počínaje květnem 2023, neboť tato částka je maximální možná a žalovaná uvedla, že ji bude schopna hradit za pomoci širší rodiny.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly.

34. Dle § 148 o.s.ř. soud přiznal ČR- Okresnímu soudu v Mostě právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení žalované opatrovníkem. Výsledek řízení v tomto ustanovení znamená, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu z účastníků, komu vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníkovi. Jestliže povinnost nevznikla žádnému z účastníků s ohledem na výsledek sporu, rozdělí se náklady státu mezi účastníky rovnoměrně. Jestliže je nákladová povinnost uložena poměrně podle výsledku sporu, rozdělí se dle stejného poměru i nákladová povinnost vůči státu. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalované 25:75 (respektive po započtení příslušenství bylo žalobkyni přiznáno z požadovaných [částka] pouze [částka]) uložil soud žalobkyni nahradit náklady státu ve výši 75% O konkrétní částce bude rozhodnuto samostatným usnesením poté, co tyto náklady vzniknou vyplacením opatrovnici žalované. Zbylých 25% soud neuložil uhradit žalované, neboť byla zastoupena opatrovnicí vzhledem ke svému zdravotnímu stavu.

35. Jelikož soud ustanovil žalované opatrovníkem advokáta, přiznal jí právo na odměnu a náhradu hotových výdajů včetně náhrady za 21% DPH dle § 7 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif včetně 21% DPH. Soud jí přiznal za úkon příprava a převzetí zastoupení [částka], za účast při jednání po zpětvzetí [částka], dva režijní paušály po [částka] a 21% DPH. <b>36. Dlužnou částku může žalovaná splácet dle žaloby na účet [číslo] s uvedením [variabilní symbol].</b>