48 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7 586,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 2 336,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 5 836,50 Kč od [datum] do [datum], s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 336,50 Kč od [datum] do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

II. Žaloba se co do částky 1 750 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 3 500 Kč, poplatky za úvěr 1 155 Kč, nesplacený úrok 31,50 Kč, poplatky za upomínky ve výši 1 150 Kč a smluvní pokuta 1 750 Kč za každý den prodlení ve výši 0,1% denně z částky 4 686,50 Kč od [datum] do [datum], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 500 Kč, který žalovaný řádně a včas neuhradil ve sjednaný den splatnosti [datum] ve výši 4 686,50 Kč. Pro prodlení se splácením byly žalovanému účtovány 4 upomínky ve výši 150 Kč, 250 Kč, 350 Kč a 400 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána před poskytnutím úvěru. Při sjednávání úvěru žalovaný předložil občanský průkaz, řidičský průkaz a výplatní lístky za [číslo], [číslo] a [číslo] Smlouva byla sjednána prostřednictvím [webová adresa], kde se žalovaný registroval, žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel smlouvu.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé a k jednání se nedostavila.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud nemá za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy.

6. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byl konkrétně žalovaný, kdo měl uzavřít úvěrovou smlouvu. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak ověřena totožnost žalovaného. Pouhé poskytnutí osobních údajů není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Předložení kopií občanského průkazu, řidičského průkazu čí výplatních pásek neprokazuje, že žalobkyně jednala při uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným, pouze s někým, kdo má či měl přístup k těmto dokumentům a listinnám.

7. Smlouva nebyla žalovaným podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání nejen toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž měl žalovaný souhlasit.

8. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný, že smlouva byla uzavřena s žalovaným a že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

9. Soud se dále zaobíral tím, zda byla úvěrová jistina ze smlouvy o úvěru vyplacena žalovanému a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

10. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaný a že mu bylo vyplaceno 3 500 Kč. Soud proto vyšel z toho, že na straně žalovaného, nebylo-li prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, došlo k bezdůvodnému obohacení. Jelikož žalovanému se první výzva k úhradě dlužné částky dostala do dispozice dne [datum] na základě doručení žaloby, dostal se žalovaný následující den do prodlení.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

13. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v rozsahu vyplacené jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 3 500 Kč a úroky z prodlení od [datum]. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou částku, neboť na ni žalobkyni nevznikl nárok, když nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a tedy ani smluvní splatnost dlužné částky.

15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměru úspěchu a neúspěchu byl u obou stran v podstatě totožný.