48 C 201/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím + částka

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], úroku v částce [částka] a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka] zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], dlužné úroky přirostlé k jistině [částka], smluvní pokuta [částka] za prodlení s úhradou nové jistiny [částka] ve výši 0,1% denně za dobu od [datum] do [datum], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl žalovaný splácet v měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný uhradil 4 splátky za období od 4/ 2020 do 8/ 2020. Jeho úvěruschopnost byla ověřována ve veřejných i neveřejných rejstřících včetně ověření jeho příjmů.

2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Příloha [číslo] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu.

5. Úplný výpis ze seznamu regulovaných subjektů finančního trhu neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu.

6. Přihláška do pojištění neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu.

7. Předžalobní výzva ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby.

8. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

9. Výpis záznamů z registru [příjmení] prokazuje, že ke dni [datum] byla žalovaný v prodlení s úhradou 3 splátek v celkové výši [částka], a to již od [datum], měl příznak B, tedy prodlení s úhradou tří splátek.

10. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že [částka] bylo poukázáno na účet žalovaného dne [datum].

11. Prohlášení klienta neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu.

12. Výplatní páska žalovaného za 1/ 2020 prokazuje příjem žalovaného ve výši [částka].

13. Pracovní smlouva žalovaného prokazuje, že byl zaměstnán na dobu určitou do [datum].

14. Výplatní páska žalovaného za 2/ 2020 prokazuje příjem žalovaného ve výši [částka], předčasně mu z této částky byla vyplacena mimořádná záloha [částka].

15. Výpis z účtu žalovaného prokazuje vyplacení mzdy v únoru a březnu 2020 na jeho účet. Ke dni vyhotovení výpisu měl na účtu zůstatek [částka].

16. Hodnocení klienta z [datum] je interní listina žalobkyně, žalovaný uvedl příjem [částka], bylo posuzováno životní minimum [částka], náklady na bydlení [částka], celkem výdaje [částka], rezerva [částka]. Žalovaný měl bydlet ve vlastním. Vypočtený disponibilní příjem činil [částka].

17. Výzva k zaplacení, upozornění na zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] prokazuje že byl žalovaný vyzván k úhradě.

18. Předsmluvní formulář neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu.

19. Výzva k zaplacení, upozornění na zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] prokazuje že byl žalovaný vyzván k úhradě.

20. Oznámení ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru.

21. Karta klienta prokazuje, že žalovaný uhradil 4 splátky po [částka], od druhé splátky byl vždy téměř měsíc v prodlení.

22. Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] včetně platebního kalendáře prokazuje, že byla schválena žalobkyní úvěrová žádost žalovaného.

23. Dodejka ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovanému doručen dopis od žalobkyně.

24. Pojištění schopnosti splácet úvěry neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu.

25. Informace o pojištění neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu.

26. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši [částka], který měl splácet v 24 měsíčních splátkách po [částka] včetně pojištění.

27. Výpis z registru NRKI/BRKI uvádí pouze CBS skóre 16 u žalovaného, což znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak) Výpis neobsahuje podrobnou zprávu o úvěrové angažovanosti a výši dluhů a jejich splácení.

28. Kopie OP žalovaného prokazuje, že jí žalobkyně disponuje.

29. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu a žalovanému byla vyplacena převodem na účet částka [částka]. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována povrchně, jak [příjmení] tak NRKI/BRKI evidovaly negativní příznak u žalovaného, byl v prodlení s úhradou tří splátek v celkové výši [částka], náklady na bydlení uvedené žalovaným ve výši [částka] jsou nepřiměřené nízké, když jenom náklady na elektřinu se pohybují kolem [částka] měsíčně, nepřiměřeně nízká výše není nijak vysvětlena. Byl zjištěn příjem žalovaného kolem [částka] měsíčně z pracovního poměru na dobu určitou do [datum]. Žalovaný neměl srážky ze mzdy. Žalovaný měl nulový zůstatek na účtu a potřeboval v únoru 2020 vyplatit mimořádnou zálohu [částka] od zaměstnavatele.

30. Soud se dále zaobíral i posouzením úvěruschopnosti žalovaného.

31. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

32. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

33. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

34. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

36. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

38. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

39. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

40. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Byť byl ověřen příjem žalovaného ve výši [částka] měsíčně čistého, tak v době poskytnutí úvěru byl žalovaný v prodlení se zaplacením tří splátek jiného úvěru v celkové výši [částka], žalovaný tak nebyl v době poskytnutí úvěru schopen hradit ani měsíční splátky ve výši [částka], sotva tak mohl hradit další splátky ve výši [částka]. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se nijak podrobně nezabývala negativními příznaky k žalovanému v [příjmení] i NRKI/BRKI, ani nulovým zůstatkem na účtu, naopak jej zatížila dalšími splátkami ve výši [částka] měsíčně, přestože před měsícem (únor 2020) potřeboval od zaměstnavatele vyplatit mimořádnou zálohu [částka]. Soud považuje poskytnutí dalšího úvěru v době prodlení se splácením jiného úvěru za počátek úvěrové spirály, žalovaný tak byl jednoznačně neúvěruschopný.

41. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro neúvěruschopnost žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně.

42. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaná strana a že na něj byla převedena žalobkyní částka [částka] a bylo uhrazeno [částka]. První výzva k úhradě byla žalované straně odeslána dne [datum].

43. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

44. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

45. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

46. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce [částka] ([anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova]) z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky [částka] s úroky z prodlení v požadované a zákonné výši ode dne [datum], tedy od 4. dne po odeslání výzvy žalované straně, když dle § 573 o.z. jí třetí den musela být výzva doručena a následující den se dostala žalující strana do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou jistinu, neboť na další částky žalobkyni nevznikl nárok, když úvěrová smlouva je neplatná.

47. Soud žalobkyni při jednání nijak nepoučoval, neboť žalobní tvrzení byla úplná a s ohledem na právní názor soudu nebylo třeba doplňovat ani tvrzení ani označovat další důkazní prostředky.

48. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení pro svoji pasivitu, přestože byl ve sporu v podstatném rozsahu převážně úspěšný.