48 C 217/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 37 517,35 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 925,48 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 17 507,35 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17 507,35 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17 507,35 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem v částce 719,26 Kč a úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku v částce 745,09 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 581,87 Kč a dále pak částku 20 000 Kč a částku 10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 643,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení jsou tři samostatné nároky žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výrocích tohoto rozsudku. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet].

2. První nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 17 507,35 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky, to vše z titulu Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl žalovaný splácet po 1 722 Kč měsíčně do [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami a dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Smluvní úrok byl 15,9% ročně. Úvěruschopnost byla posuzována.

3. Druhý nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 20 000 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky, to vše z titulu Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěruschopnost byla posuzována. Úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn.

4. Třetí nárok je nezaplacený poplatek za vedení dalších běžných účtů ve výši 10 Kč naúčtovaný v souladu s ceníkem dne [datum].

5. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř., poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.

7. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 8. [ulice] podmínky ze dne [datum] v části Poplatky a služby, které s nimi souvisejí stanoví, že:„ Za naše služby máte povinnost platit poplatky podle ceníku účinného v době poskytnutí dané služby“.

9. Ceník účinný od 1.2.2023 stanoví poplatek 10 Kč za vedení všech dalších běžných účtů (až do celkového počtu deseti účtů).

10. Přehled čerpání a splácení kontokorentu prokazuje, že byl kontokorent vyčerpán ve výši 20 000 Kč, žalovaným nebylo nic uhrazeno.

11. Přehled plateb na úvěr 20 000 Kč a Splátkový kalendář k úvěru 20 000 Kč prokazují, že bylo postupně uhrazeno 370,00 Kč, 370,00 Kč, 370,00 Kč, 370,00 Kč, 370,00 Kč, 65,04 Kč, 304,96 Kč, 370,00 Kč, 370,00 Kč, 370,00 Kč, 370,00 Kč, 370,00 Kč, 22,83 Kč, 347,17 Kč, 370,00 Kč, 370,00 Kč, 129,80 Kč, 240,20 Kč, 370,00 Kč, 0,85 Kč, 369,15 Kč, 370,00 Kč, 370,00 Kč, 370,00 Kč, 18,13 Kč, celkem tak bylo uhrazeno 7 418,13 Kč.

12. Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] prokazuje, že byl uzavřen dne [datum], předmětem byl kontokorent ve výši 20 000 Kč převodem na běžný účet žalovaného.

13. Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] prokazuje, že byl uzavřen dne [datum], předmětem byl úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na běžný účet žalovaného.

14. Rámcová smlouva [číslo] byla uzavřena dne [datum] mezi účastníky řízení, předmětem bylo poskytování bankovních a platebních služeb včetně zřízení a vedení účtu č. [bankovní účet] žalovanému.

15. Výpis z běžného účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum] prokazuje konečný zůstatek 10 Kč tvořený poplatkem za vedení dalších účtů.

16. Výpis z běžného účtu žalovaného za [datum] prokazuje, že žalovanému byl vyplacen na účet úvěr 20 000 Kč.

17. Výpis z běžného účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum] prokazuje, že žalovanému nebyla vyplácena mzda na tento běžný účet, celkem bylo na účet připsáno za tuto dobu 50 061,40 Kč a odepsáno 104 041,22 Kč. Počáteční zůstatek byl 41 767,61 Kč a konečný zůstatek byl – 12 212,21 Kč. Příchozí úhrady byly vklady žalovaného.

18. S ohledem na níže uvedené právní posouzení soud nezjistil z dále uvedených důkazních prostředků nic podstatného pro rozhodnutí: [ulice] podmínky ze dne [datum], Ceník účinný od 1.9.2015, Předsmluvní formulář ke Kontokorentu, Předsmluvní formulář k úvěru č. [anonymizováno], Podací arch, Podmínky pro používání kontokorentu účinné od 19.5.2019, Podmínky pro používání kontokorentu účinné od 21.4.2022, Podmínky pro používání úvěru, Dopis ze dne [datum].

19. Přehled žádostí o úvěr – aplikační data prokazují, že dne [datum] požádal žalovaný o kontokorent, neuvedl typ bydlení, vzdělání, osobní stav ani výši jiných splátek, výdaje domácnosti či zaměstnavatele, pouze uvedl příjem 30 000 Kč. Dne [datum] požádal žalovaný o úvěr, uvedl, že bydlí v nájmu, má maturitu, žije sám, splácí 4 100 Kč, výdaje na bydlení 7 000 Kč a osobní výdaje 6 000 Kč, uvedl zaměstnavatele, počátek pracovního poměru [datum] na dobu neurčitou, příjem 30 000 Kč.

20. Úvěrová zpráva prokazuje, že žalovaný k [datum] měl jeden existující úvěr a dva ukončené. Splácel měsíčně 3 872 Kč, k úhradě zbývalo 365 859 Kč. Žalovaný nebyl po splatnosti.

21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že byla uzavřena mezi účastníky řízení Rámcová smlouva, na jejím základě byl následně žalovanému poskytnut úvěr 20 000 Kč, na který žalovaný uhradil celkem 7 418,13 Kč, dále byl žalovanému poskytnut kontokorent 20 000 Kč, na který žalovaný nic neuhradil. Žalovaný dále dluží poplatek 10 Kč za vedení dalších účtů. Úvěruschopnost byla posuzována z tvrzení žalovaného, přes výzvu nebyly doloženy listiny prokazující příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný byl bez negativních poznatků lustrován ve veřejné databázi, na jiný úvěr splácel 3 872 Kč. Žalovaný dluží žalobkyni dle výpisu z účtu poplatek za vedení dalších běžných účtů ve výši 10 Kč, takto je uveden i v ceníku.

22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

23. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

29. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 30. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

31. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

32. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

33. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

34. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěrů, neboť bylo vycházeno pouze z tvrzení žalovaného, aniž byla jakkoli ověřena.

35. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

36. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny 20 000 Kč, uhrazeno bylo 7 418,13 Kč, dále bylo poskytnuto 20 000 Kč a nebylo nic uhrazeno. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílů v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu úvěru a kontokorentu zamítl. Soud dále uložil žalovanému uhradit dlužný poplatek 10 Kč za vedení dalších běžných účtů. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 643,93 Kč, přičemž tato částka představuje 42,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,45 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 501 Kč.

38. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.