48 C 230/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 45 718,92 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 118,92 Kč s úrokem ve výši 8 368,62 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 43 652,59 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem s prodlení ve výši 354 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 18 118,92 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 27 600 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 539 Kč a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 27 600 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19,23 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 43 652,59 Kč, poplatky za pojištění 366,33 Kč (3x za 3, 4 a [číslo] po 122,11 Kč), náklady vymáhání 200 Kč (dva obyčejné dopisy po 100 Kč), smluvní pokuty 1 500 Kč (3x po 500 Kč za prodlení s úhradou splátky) se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 45 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve výši měsíčních splátek 3,05% z dlužné částky. Žalovaný se dostal do prodlení a úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn. Žalovaný celkem vyčerpal částku 47 400 Kč a uhradil částku 19 800 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle statistického modelu, byly dotazovány veřejné registry, nebyly zjištěny negativní poznatky k žalovanému.

2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými důkazními prostředky.

4. Nahrávka hovoru mezi žalobkyní a žalovaným prokazuje, že bylo hovořeno s žalovaným, protože uvedl skutečnosti uvedené v žádosti o úvěr, bylo mu sděleno, že má doložit své příjmy, buď výpis z účtu, kde bude výplata, nebo potvrzením zaměstnavatele, a to do 5 pracovních dnů. Podrobnosti měli být žalovanému zaslány do emailu. Žalovaný potvrdil výdaje ve výši 15 000 Kč za celou domácnost.

5. Kopie řidičského průkazu a občanského průkazu žalovaného prokazuje, že jimi disponuje žalobkyně.

6. Úvěrová zpráva NRKI prokazuje, že žalovaný měl 3 existující splátkové smlouvy, dvě již byly ukončeny, a měl jednu nesplátkovou a dvě kreditní karty. Splátky hradil ve výši 567 Kč, 949 Kč a 11 121 Kč, celkem dlužil 1 346 695 Kč, na kontokorentu měl vyčerpáno 4 515 Kč, na kreditních kartách měl vyčerpáno 10 118 Kč a 18 397 Kč, nebyl ani u jednoho úvěru po splatnosti.

7. Interní zpráva žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného prokazuje, že žalovanému byl [datum] schválen revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, že žalovaný je ženatý, má 2 děti a bydlí v podnájmu. Je zaměstnancem s příjmy 24 500 Kč, příjem ostatní členů domácnosti činí 10 000 Kč, měsíční výdaje jsou 15 000 Kč. Žalovaný byl lustrován v MVCR, ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a [příjmení] bez negativních zjištění. Žalovaný měl doložit výpis z účtu s příjmy. Měl být schopen splácet schválený úvěr ve výši 915 Kč měsíční splátky z disponibilních příjmů. 8. [příjmení] [příjmení] prokazuje, že nebyl nalezen u žalovaného žádný závazek po splatnosti.

9. Předžalobní výzva ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

10. Poštovní podací arch prokazuje odeslání dopisu žalovanému dne [datum].

11. Smlouva [anonymizováno] půjčka – [anonymizováno] úvěr [číslo] ze dne [datum] byla uzavřena elektronicky, předmět byl [anonymizováno] úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokem 29,88 % ročně. Žalovaný měl být zaměstnán u [právnická osoba], s příjmem 24 500 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 10 000 Kč, má 2 děti, žalovaný prohlásil, že se jedná o pravdivý údaj.

12. Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba], neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

13. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že žalovaný vyčerpal celkem 47 400 Kč a uhradil celkem 19 800 Kč, již od první splátky byl žalovaný prodlení s úhradami.

14. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

15. Výzva ke splacení celého dluhu ze dne [datum] prokazuje, že byl úvěr žalovaného zesplatněn.

16. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

17. Soud zamítl pro nadbytečnost důkazní návrh na zjištění uživatele tel. č. [tel. číslo] a IP adresy [číslo].

18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením ohledně uzavření úvěrové smlouvy, čerpání úvěru a splácení úvěru, na která soud v plném rozsahu odkazuje. I přestože není úvěrová smlouva žalovaným podepsaná, tak s ohledem na úhrady úvěru, poskytnuté kopie dokladů totožnosti a výpis z účtu je patrné, že ji uzavřel žalovaný. V rámci zkoumání úvěruschopnosti byly posuzovány veřejné registry, ale nebyl zjištěn a ověřen pracovní poměr žalovaného a ani jeho příjmy, tyto jsou pouze tvrzeny v úvěrové smlouvě.

19. Soud se proto dále podrobně zaobíral posouzením úvěruschopnosti žalovaného.

20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

22. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Byť byl žalovaný ověřen ve veřejně dostupných registrech bez negativních zjištění, tak nebyl nijak ověřen jeho pracovní poměr a zejména jeho příjmy, které zůstaly pouze v rovině tvrzení žadatele o úvěr. Úvěruschopnost žalovaného nemohla být posouzena ani dle běžného účtu žalovaného, neboť tento nebyl soudu předložen, pokud jím žalobkyně vůbec disponuje. Z výpisu NRKI nadto vyplývá, že žalovaným tvrzené výdaje celé domácnosti ve výši 15 000 Kč nemohou zahrnovat výdaje na čerpané úvěry, kdy jenom povinné fixní splátky činily 12 637 Kč a žalovaný musel ještě hradit jeden kontokorent a dvě kreditní karty. Žalobkyně výdaje žalovaného na bydlení odhadla ve výši 3 390 Kč, což je částka bez bližších informací zcela nereálná pro dva dospělé a dvě děti, a to jenom za el. energii, teplo a vodu bez ohledu na to, že žalovaný uvedl, že bydlí v pronájmu. Žalobkyně tak neměla řádně zjištěné nejen příjmy žalovaného ale ani jeho výdaje. Z úhrad žalovaného je zjevné, že měl sice zájem hradit splátky, ale nebyl toho schopen řádně a včas. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když neměla zjištěny a ověřeny příjmy žalovaného ale ani jeho reálné výdaje, přičemž vycházela z nereálně nízkých výdajů. Žalobkyně tak nebyla schopna posoudit, zda je žalovaný schopen splácet další úvěr spolu s již žalovaným vyčerpanými úvěry. Skutečnost, že žalovaný platil nepravidelně splátky po delší dobu, byla pouhou náhodou nikoli výsledkem řádného posouzení jeho úvěruschopnosti.

30. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně.

31. Soud zjistil, že úvěr čerpal žalovaný ve výši 47 400 Kč a uhradil 19 800 Kč. První výzva k úhradě byla žalované straně odeslána dne [datum].

32. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

33. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

34. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

35. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 27 600 Kč (47 400 – 19 800) z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 27 600 Kč s úroky z prodlení v požadované a zákonné výši ode dne [datum], jak je požadováno žalobkyní, když žalovaný se dostal do prodlení již dne [datum], tedy od 4. dne po odeslání výzvy žalované straně, když dle § 573 o.z. jí třetí den musela být výzva doručena a následující den se dostala žalující strana do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou jistinu a úroky z prodlení, neboť na další částky žalobkyni nevznikl nárok, když úvěrová smlouva je neplatná.

36. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19,23 Kč, přičemž tato částka představuje 0,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 50,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 49,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 829 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 718,92 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.