48 C 25/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 23 706 Kč s příslušenstvím + 4 194,28 Kč

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 706 Kč od [datum] do zaplacení a částky 4 194,28 Kč s úrokem ve výši 95,95 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 85 017 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 18 000 Kč, úrok přirostlý do zesplatnění 4 308 Kč, smluvní pokuta 998 Kč, náhrada nákladů v souvislosti s prodlením 400 Kč, smluvní pokuta 4 194,28 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 48 měsíčních splátkách po 1 476 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posuzována.

2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Obálka žalovanému doručovaná [datum] prokazuje, že nebyla vyzvednuta, neboť žalovaný byl na adrese [adresa žalovaného].

5. Doklad o vyplacení prokazuje, že dne [datum] byla na účet žalovaného poukázána částka 18 000 Kč s [variabilní symbol].

6. Zpráva ČSSZ ze dne [datum] prokazuje invalidní důchod třetího stupně žalovaného ve výši 11 440 Kč měsíčně.

7. Hodnocení klienta prokazuje, že žalovaný uvedl svůj důchodu ve výši 11 440 Kč, životní minimum bylo zohledněno ve výši 3 410 Kč a výdaje na bydlení 1 500 Kč, rezerva 500 Kč. Žalovaný žije sám, má výuční list, forma bydlení je jiné.

8. Klientská karta prokazuje, že žalovaný ničeho neuhradil.

9. Výpis z NRKI/BRKI prokazuje, že žalovaný má příznak 14, tedy je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Dotaz je ze dne [datum].

10. Oznámení o zesplatnění prokazuje, že úvěr byl žalovanému pro prodlení se splácením zesplatněn ke dni [datum].

11. Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

12. Prohlášení klienta ze dne [datum] neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

13. Předsmluvní formulář ze dne [datum] neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

14. Předžalobní výzva ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení před podáním žaloby.

15. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 18 000 Kč.

16. Výpis z registru [příjmení] ze dne [datum] nic neprokazuje, neboť neobsahuje žádné informace.

17. OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU ke Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalovaném oznámeno schválení úvěru, součástí je i splátkový kalendář.

18. Výzva k zaplacení ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení.

19. Výzva k zaplacení ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení.

20. Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

21. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání předžalobní výzvy žalovanému.

22. Kopie OP žalovaného prokazuje, že jí žalobkyně disponuje od [datum].

23. Smlouva o vedení účtu Balíček Můjúčet prokazuje, že částka 18 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného. 24. [právnická osoba], ze dne [datum] prokazuje, že částka 18 000 Kč byla žalovanému poukázána z účtu žalobkyně.

25. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy bylo prokázáno, že žalobkyní byla žalovanému poskytnuta částka 18 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil. Co se týče posuzování úvěruschopnosti, tak z provedeného dokazování vyplývá, že byly ověřeny příjmy žalovaného, ale výdaje nebyly ověřeny vůbec, byly stanoveny odhadem životním minimem, žalobkyně dále nijak neověřoval/neposuzovala podrobněji tvrzené výdaje 1 500 Kč na„ jiné“ bydlení žalovaného, přestože je tato částka obecně mimořádně nízká. Ověření žalovaného v [příjmení] a NRKI/BRKI v podstatně nepřineslo žádné informace. Posouzení v NRKI/BRKI nadto budí pochybnosti o pravosti, neboť měl být žalovaný posuzován k [datum], tedy 17 dní před žádostí o úvěr.

26. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

28. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

33. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

34. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

35. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Nebylo doloženo, že by byly jakkoli ověřeny výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z tvrzení o výdajích žalovaného, nadto výdajů na bydlení očividně nepřiměřeně nízkých. Za situace, kdy neexistuje úvěrová historie žalovaného, měla žalobkyně postupovat o to pečlivěji. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a smlouva o úvěru je tak neplatná.

36. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně.

37. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaná strana a že na něj byla převedena žalobkyní částka 18 000 Kč a nebylo ničeho uhrazeno. První výzva k úhradě byla žalované straně byla prokazatelně odeslána [datum].

38. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

39. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

40. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 18 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 18 000 Kč s úroky z prodlení od [datum], jak požadovala žalobkyně. Žalovaný se totiž dostal do prodlení již 4. den po odeslání výzvy žalované straně dne [datum], když dle § 573 o.z. jí třetí den musela být výzva doručena a následující den se dostala žalovaná strana do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou jistinu a přiznané úroky z prodlení, neboť na ně žalobkyni nevznikl nárok pro neplatnost úvěrové smlouvy.

41. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení pro svoji pasivitu, přestože byl ve sporu v podstatném rozsahu úspěšný.