48 C 32/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení advokátkou sídlem adresa o 113 313,84 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 436,70 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 297,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 113 313,84 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 436,70 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 108 226,24 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 4 187,60 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 99 877,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 99 877,14 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 710 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Povinnosti stanovené ve výrocích II a III tohoto rozsudku je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, počínaje červencem 2021, splatných vždy do každého posledního dne měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

V. ČR - Okresní soud v Mostě nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Soud přiznává opatrovnici příjmení jméno příjmení, advokátce sídlem adresa, odměnu za zastupování v řízení ve výši 14 484 Kč.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina úvěru ve výši 108 226,24 Kč, poplatky 900 Kč, připsané úroky z úvěru 4 187,60 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi anonymizována tři slova, a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 919 Kč, který žalovaná řádně a včas nehradila se sjednaným úrokem ve výši 19,90% ročně. Pro prodlení žalované s úhradami byl ke dni datum úvěr zesplatněn.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaná namítla, že byla nedostatečně zkoumána její úvěruschopnost, nebyly řádně zohledněny její výdaje a příjmy, žalovaná nebyla úvěruschopná. Je anonymizována čtyři slova s příjmem 11 584 Kč, pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč, náklady na bydlení činí 8 500 Kč a hradí 1 000 Kč za elektřinu. Má jednu vyživovací povinnost k dvouletému dítěti, žije s druhem, dluhy hradí dle možností, není schopna specifikovat přesnou měsíční částku.

4. S ohledem na schizofrenii žalované, problémy s rozlišením exekučního a nalézacího řízení a rozlišení různých dluhů jí soud ustanovil opatrovnici.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

6. Zpráva obec anonymizována dvě slova, ze dne datum k posouzení úvěruschopnosti žalované prokazuje, že žalovaná uvedla příjem anonymizována čtyři slova ve výši 10 229 Kč a rodičovský příspěvek 4 500 Kč, což bylo ověřeno z příchozích transakcí žalované na její účet u jiné banky a na základě dodaných potvrzení. Nájemné uvedla žalovaná ve výši 4 000 Kč měsíčně, neuvedla žádné další výdaje. Byly stanoveny výdaje žalované interním modelem banky ve výši 9 652 Kč. Žalovaná neuvedla žádné další splátky mimo právnická osoba Dotazem na anonymizováno a vlastní systémy bylo zjištěno, že žalovaná má úvěr se splátkou ve výši 1 230 právnická osoba (byl ale konsolidován) a dále má revolvingový úvěr se splátkou 250 Kč. Splátka nového úvěru činila 3 000 Kč. příjmení splátkové zatížení tak bylo 3 250 Kč, příjem žalované byl dostatečný na pokrytí splátek i životních výdajů. Ke zprávě byly přiloženy výpisy z účtu, informace z anonymizováno a anonymizováno výměr.

7. Výpisy z účtu za datum datum neprokazují nic pro rozhodnutí, neboť se týkají jiné osoby. právnická osoba, nevyzýval k doplnění, neboť sama uvedla, že žalovaná měla účet u jiné banky.

8. Souhrnné info z anonymizováno prokazuje, že vůči žalované nebyly silně negativní informace, 3 žádosti jí byly odmítnuté a 2 byly požadované.

9. Výpis z účtu žalované u právnická osoba, prokazuje, že měla v květnu 2015 zůstatek na účtu - 130 Kč, příchozí platba 10 229 Kč anonymizována čtyři slova, příchozí platba 6 100 Kč od úřadu práce jako rodičovský příspěvek číslo. V podstatě stejná situace byla v červnu 2015, opět zůstatek na účtu - 102 Kč a stejné příchozí platby. Záporné zůstatky na účtu byly nepovolené debety.

10. Oznámení anonymizováno ze dne datum prokazuje anonymizována čtyři slova role v řízení ve výši 10 229 Kč.

11. Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum prokazuje, že žalovaná byla upomenuta o zaplacení před podáním žaloby.

12. Smlouva o úvěru ze dne datum byla uzavřena mezi právnická osoba, a žalovanou, byl jí poskytnut úvěr ve výši 100 919 Kč s úrokem 19,9% ročně, měsíční splátka 3 000 Kč.

13. Poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum prokazuje, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 9 868 Kč.

14. Rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne datum prokazuje, že úvěr byl zesplatněn ke dni datum ve výši dlužné částky 109 320 Kč.

15. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky za ní a byla vyzvána k úhradě dlužné částky na uvedený účet nového věřitele.

16. Informace o zpracování osobních údajů ze dne datum neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

17. Podací lístky ze dne datum a datum prokazují odeslání dopisů žalované.

18. Výpis z úvěrového účtu podklady pre súdne konanie prokazuje, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 100 919 Kč, žalovaná uhradila 1041,56 Kč v platbách 1 009 Kč a 32,56 Kč.

19. Dohoda o úplatě mezi právnická osoba a právnická osoba prokazuje, že byla dohodnuta úplata za postoupené pohledávky.

20. Příloha číslo potvrzení o zaplacení kupní ceny prokazuje, že bylo zaplaceno za postoupené pohledávky.

21. Sazební ceník obec anonymizováno pro bankovní obchody neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

22. Seznam postoupených pohledávek příloha číslo prokazuje, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou.

23. Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba soukromá klientela neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

24. Obecné obchodní podmínky právnická osoba soukromá klientela neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

25. Ceník pro soukromou klientelu účinnost datum neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

26. Záznam o poskytnutí vysvětlení předsmluvních informací ze dne datum neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

27. Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum prokazuje, že žalované byl poskytnut rodičovský příspěvek 6 100 Kč měsíčně.

28. Stav úvěru v minulosti ze dne datum prokazuje, že úvěr byl čerpán v plné výši.

29. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

30. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

31. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

32. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

36. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

37. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

38. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela ani neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že jsou doloženy příjmy žalované ve vyšším rozsahu, než bylo následně posuzováno, ale zejména nejsou ověřeny výdaje žalované. Žalovaná měla uvést výdaj 4 000 Kč na nájemné, přičemž nájemné v této výši je v době roku 2019 nezvyklé nízké, je zcela odlišné od nájemného uvedeného žalovanou při jednání, které je obvyklé a bylo obvyklé i v roce 2019. Nebyla ale nijak ověřena výše tohoto nájemného a ani nebyla doplněna tvrzení předchůdkyní žalobkyně, že se třeba na nájemném žalovaná podílí pouze z části a je hrazeno více osobami. Z výpisu z účtu žalované za dva měsíce roku 2019 je zcela evidentní, že žalovaná není schopna unést navýšení splátkové zátěže, již na běžném účtu je v minimální nepovoleném debetu v řádu stokoruny, ale ani ten není schopna vyřešit. Životní minimum žalované a jejího dítěte v roce 2019 činilo 4 880 Kč, náklady na bydlení se pohybovaly kolem 9 500 Kč, měla hradit 3 250 Kč na splátky úvěrů, celkem tak závazky žalované činily 17 630 Kč měsíčně, tedy částka převyšující příjmy žalované. Tedy příjmy žalované nepostačovaly k úhradě vyšších splátek, mandatorní výdaje žalované nebyly ověřeny a jejich tvrzená výše budí na první pohled podezření o jejich ponížení. Dle názoru soudu tak nebyla řádně a úplně posouzena úvěruschopnost žalované a ta navíc jednoznačně ani nebyla úvěruschopná, což se následně potvrdilo uhrazením pouze 1 041,56 Kč žalovanou na úvěr.

39. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

40. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 100 919 Kč, žalovaná uhradila 1 041,56 Kč, žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 99 877,44 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od 4. dne od první prokazatelně odeslané upomínky žalované ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalované nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den jí musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradila. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

41. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, neboť nižší splátky by vedly k neúměrně dlouhé době splácení, která i v případě splátek ve výši 3 000 Kč bude činit téměř 4 roky. Soud tuto výši splátek stanovil s ohledem na příjmy (21 584 Kč) a výdaje povinné (9 500 Kč za bydlení) při zohlednění skutečnosti, že žije ve společné domácnosti s druhem a má jednu vyživovací povinnost.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 710 Kč, přičemž tato částka představuje 39,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,57 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,43 %, poměr plnění 163 347,83: 113 641,37). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 533 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 113 313,84 Kč sestávající z částky 5 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 660 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 5 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 5 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 760 Kč ve výši 7 509,60 Kč.

43. ČR - Okresní soud v Mostě nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 148 o.s.ř. spočívající v odměně opatrovníka ustanoveného žalovanému z důvodu jeho zdravotního stavu. Vůči žalované je právo na náhradu nákladů řízení vyloučeno dle § 140 odst. 2 o.s.ř. a obdobně dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1.10. 2008, sp. zn. 19 Co 373/2008. Vůči žalobkyni nemá právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu.

44. Dle § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Jelikož byl žalované ustanoven opatrovník, bylo třeba rozhodnout i o jeho odměně. Soud mu přiznal odměnu za tři úkony právní služby po 4 528 Kč a tři režijní paušály po 300 Kč odměnu v celkové výši 14 484 Kč dle § 7 a § 12a vyhl. č. 177/1996 Sb. za užití nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 22/19. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, zák. č. 99/1963 Sb., a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.