48 C 4/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky [částka], úroků z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroků ve výši [částka].

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], částky [částka] a úroku ve výši [částka] a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok sestával v době podání žaloby dle tvrzení strany žalující z částky [částka] (složené z nové jistiny úvěru představované součtem jistiny ve výši [částka] a přirostlého úroku [částka], dále složené ze smluvní pokuty [částka] a náhrady nákladů [částka]) spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši [částka] vypočtené z nové jistiny úvěru ve výši 0,1% denně za každý den prodlení s úhradou od [datum] do sepisu žaloby, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 54,19% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroku ve výši 8,25% ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. To vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], ze kterého žalovaný nic neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována.

2. Před zahájením jednání ve věci samé byla žaloba částečně vzata zpět žalující stranou, a to v rozsahu [částka] z částky [částka], v rozsahu úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v rozsahu [částka] z částky [částka] smluvní pokuty a úroků z úvěru ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum]. Jelikož se jednalo jenom o částečné zpětvzetí, soud vyšel pro rozhodnutí z toho, co bylo vzato zpět oproti původní žalované částce v petitu žaloby, nepřesnosti, které se objevily v částečné zpětvzetí (jistina [částka], úroky 37,08 %, 25 % a 15 %) považoval za chyby v psaní. Soud proto řízení částečně zastavil výrokem ad I v navrženém rozsahu dle § 96 o. s. ř., aniž zjišťoval stanovisko žalovaného.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Soud nevydal požadovaný rozsudek pro zmeškání, neboť měl pochybnosti o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

6. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] prokazuje, že žalovaný dne [datum] požádal žalobkyni o úvěr ve výši [částka] s úrokem 54,19% ročně. Žalobkyně akceptovala návrh dne [datum]. Žalovaný uvedl číslo účtu pro vyplacení úvěru [bankovní účet].

7. Oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne [datum] prokazuje, že žalovanému bylo oznámeno schválení požadovaného úvěru a byl mu zaslán i splátkový kalendář. Žalovaný měl úvěr splácet po [částka] měsíčně.

8. Hodnocení klienta prokazuje, že žalovaný uvedl, že má příjem [částka] ze zaměstnání, životní minimum [částka], náklady na bydlení [částka]. Má rezervu příjmu [částka]. Dále žalovaný uvedl, že je [anonymizováno 5 slov], žije [anonymizováno] v [anonymizováno]. Neuvedl [anonymizována dvě slova] na [anonymizováno].

9. Předsmluvní formulář obsahuje základní parametry úvěrové smlouvy.

10. Dopis ze dne [datum] je Výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Dopis ze dne [datum] je Výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

12. Dodejka ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovanému doručen dopis žalobkyně.

13. Dopis ze dne [datum] je oznámením o zesplatnění úvěru pro prodlení s jeho splácením.

14. Karta klienta prokazuje, že žalovaný nic neuhradil na úvěr.

15. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že částka [částka] byla žalobkyní dne [datum] poukázána na účet [číslo] [bankovní účet].

16. Prohlášení klienta neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

17. Výplatní páska žalovaného za 9/ 2020 prokazuje mzdu ve výši [částka]. Žalovaný využívá daňové zvýhodnění na dítě.

18. Dohoda o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne [datum] prokazuje, že se žalovanému sjednává pracovní poměr na dobu neurčitou od [datum].

19. Potvrzení o příjmu ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný pracuje na dobu určitou do [datum], průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činil [částka].

20. Výpis z účtu prokazuje že žalovanému na účet č. [bankovní účet] byla poukázána v listopadu 2020 výplata [částka].

21. Kopie OP žalovaného prokazuje, že jí žalobkyně disponuje.

22. Výpis z účtu č. [bankovní účet] za 9/ 2020 prokazuje, že jeho majitelem je žalovaný, že na tento účet poukazovala peníze i [jméno] [příjmení] v celkové výši [částka], žalovaný [anonymizováno] za tento měsíc [anonymizováno] u [příjmení] v celkové výši [částka], z [příjmení] si nechal vyplatit 4x [částka]. Celkové příjmy na účet činily [částka], výdaje [částka], počáteční zůstatek byl [částka], konečný zůstatek byla [částka].

23. Výplatní páska za 10/ 2020 prokazuje příjmy žalovaného [částka], stále měl daňové zvýhodnění na dítě.

24. Podpis na dálku neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

25. Dodatek [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru [číslo] prokazuje, že byl žalovaným podepsán dne [datum] a žalobkyní dne [datum], týká se technických záležitostí uzavírání smlouvy.

26. Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu prokazuje, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

27. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

28. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

29. Výpis ze [příjmení] prokazuje, že žalovaný jím neprochází.

30. Výpis z NRKI prokazuje, že žalovaný má skóre 356, tedy menší riziko, lepší segment klientů.

31. Důkazní prostředky připojené k doplnění žaloby jsou totožné s těmi, které byly připojeny již k žalobě.

32. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma posuzování úvěruschopnosti. Žalovaný byl negativně lustrován v [příjmení], v NRKI měl střední hodnocení. Žalovaný měl pravidelný příjem z pracovního poměru na dobu neurčitou ve výši v září a říjnu přes [částka] měsíčně. Výdaje žalovaný uvedl na bydlení ve výši [částka], aniž byly ověřeny. Žalovaný také uvedl, že bydlí v pronájmu. Ve výdajích žalovaného, který uvedl, že žije sám, není zohledněna jeho vyživovací povinnost, neboť dle výplatních pásek využívá daňové zvýhodnění na dítě. Žalovaný za září 2020 vydal na [anonymizováno] [částka], zároveň si od [anonymizována dvě slova] nechal vyplatit 4 x [částka] na účet. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka] a nic nesplatil.

33. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

34. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

35. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

36. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

37. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

39. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

40. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 41. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

42. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

43. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

44. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť dle soudu existují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet z následujících důvodů. Soud je spatřuje v tom, že žalobkyně nijak neověřila výdaje žalovaného, žalovaným tvrzený výdaj na bydlení ve výši [částka], když žije sám v pronájmu, je nepřiměřeně nízký. Žalobkyně zároveň neřešila, že žalovaný musí mít vyživovací povinnost k dítěti, neboť využívá daňové zvýhodnění na dítě, ač nikde neuvedl svoji vyživovací povinnost či náklad na péči o dítě. Za největší problém však soud považuje zjevnou závislost žalovaného na sázkách, když za měsíc září 2020 učinil 19 sázek a prosázel v součtu částku vyšší než byl celý jeho měsíční příjem z pracovního poměru. Výši problému prokazuje i vyplacení 4x [částka] na účet žalovaného od sázkové kanceláře. Toto dle soudu prokazuje, že se jedná o větší a nikoli krátkodobý problém. Závislost na kurzovém sázení ve výši převyšující příjmy z pracovního poměru totiž zásadně zpochybňuje možnost a schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně měla k dispozici stejné informace jako soud, avšak ani jeden z problémů neodhalila a nežádala žalovaného o vysvětlení či doložení. Úvěruschopnost tak posuzovala zcela povrchně dotazy na [příjmení] a NRKI, doklady o příjmech, avšak zcela pominula i výdaje, které ovlivňují výši disponibilního příjmu žalovaného.

45. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

46. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny [částka], uhrazeno nebylo nic. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně na právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému pro pasivitu žádné náklady nevznikly.