48 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky [částka] a částky [částka] zastavuje.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem v částce [částka] a částky [částka], zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], úrok [částka] (skládající se z úroku [částka], poplatku za poskytnutí úvěru [částka], nákladů na vyhodnocení úvěru [částka], inkasního poplatku [částka], smluvního úroku od [datum] do [datum] ve výši [částka]) úroky z prodlení [částka], náklady vymáhání [částka], smluvní pokuta [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaný řádně a včas neuhradil ve smluvní výši [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Celková splatnost nastala dne [datum] splatností poslední splátky úvěru. Žalovaný celkem uhradila [částka]. Úvěruschopnost byla posouzena z informací poskytnutých žalovaným, je vyznačeno, jaké doklady byly žalovaným předloženy.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem [právnická osoba], postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Před zahájením jednání ve věci samé byla žaloba částečně vzata zpět žalující stranou, a to v rozsahu úroků [částka] a smluvní pokuty [částka], soud proto řízení částečně zastavil výrokem ad I v navrženém rozsahu dle § 96 o. s. ř., aniž zjišťoval stanovisko žalovaného.

4. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, neúčast při jednání omluvil, nepožádal o odročení jednání.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

6. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný po postoupení pohledávky žalobkyní upomenut o zaplacení.

7. Předžalobní upomínka ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení před podáním žaloby.

8. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

9. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za ním žalobkyni. Součástí je výzva k úhradě dlužné částky.

10. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

11. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.

12. Potvrzení o úplatě ze dne [datum] prokazuje, že žalobkyně zaplatila za postoupené pohledávky.

13. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] prokazuje, že byly postoupeny pohledávky [právnická osoba], žalobkyni.

14. Příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] prokazuje, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným.

15. Smlouva o úvěru prokazuje, že byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným. Žalovaný potvrdil přijetí částky [částka].

16. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] prokazuje, že žalovanému byly sděleny podstatné informace o parametrech spotřebitelského úvěru.

17. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

18. Výpis úkonů smírného vymáhání neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

19. Žádost o úvěr ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný uvedl údaje o svých majetkových poměrech, měl doložit výplatní pásky a pracovní smlouvu, které však přes výzvu nebyly soudu doloženy. Žalovaný měl mít příjem [částka], náklady na bydlení včetně energií [částka], měl srážky ze mzdy/výživné ve výši [částka] a měsíčně splácel na půjčky [částka].

20. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu a žalovanému byla vyplacena částka [částka], žalovaný uhradil [částka]. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována povrchně, vycházelo se pouze z tvrzení žalovaného, nebyly soudu předloženy důkazní prostředky pro posouzení úvěruschopnosti, nebyly posuzovány veřejně dostupné databáze jako [příjmení], NRKI/BRKI či CEE. Náklady na bydlení žalovaného včetně energií ve výši [částka] bez dalšího vysvětlení či doložení jsou zjevně nepřiměřeně nízké. Tvrzený příjem žalovaného nebyl nijak doložen.

21. Soud se dále zaobíral posouzením úvěruschopnosti žalovaného.

22. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

24. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, když mu poskytla další úvěr, aniž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného včetně doložení jeho příjmů a výdajů a ověření veřejně dostupných databází, respektive nebylo prokázáno, že by tak bylo učiněno.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému.

32. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně.

33. Soud zjistil, že žalovanému bylo vyplaceno [částka], uhradil [částka] a první výzva k úhradě byla žalované straně odeslána dne [datum].

34. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

35. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

36. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

37. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce [částka] (20 000 – 13 600) z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky [částka] s úroky z prodlení v požadované a zákonné výši ode dne [datum], tedy od 4. dne po odeslání výzvy žalované straně, když dle § 573 o.z. jí třetí den musela být výzva doručena a následující den se dostala žalující strana do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou jistinu v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby, neboť na další částky žalobkyni nevznikl nárok, když úvěrová smlouva je neplatná.

38. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení pro svoji pasivitu, přestože byl ve sporu v podstatném rozsahu převážně úspěšný.