48 C 55/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 8 448 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 448 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení a částky 301,63 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 473,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 6 000 Kč, poplatky 1 344 Kč a smluvní pokuta 1 104 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který žalovaný neuhradil do [datum]. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky 6 000 Kč za každý den prodlení od [datum] do [datum] v celkové výši 1 104 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím [webová adresa], kde se žalovaný registroval. Jeho úvěruschopnost byla ověřena.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé a k jednání se nedostavil. Žalobkyně nereagovala na výzvu soudu k doplnění tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a uzavření smlouvy.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud nemá za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k uzavření tvrzené smlouvy.

6. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byl konkrétně žalovaný, kdo měl uzavřít smlouvu. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak ověřena totožnost žalovaného. Pouhé poskytnutí osobních údajů není ověřením totožnosti, a to ani fotografie občanského průkazu či nějaké osoby s občanským průkazem, toto prokazuje pouze to, že žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Toto nijak neprokazuje, že žalobkyně jednala při uzavření smlouvy s žalovaným.

7. Smlouva nebyla žalovaným podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž měl žalovaný souhlasit.

8. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný, že smlouva byla uzavřena s žalovaným a že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

9. Soud se dále zaobíral tím, zda byla jistina vyplacena žalovanému a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

10. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaný a že mu bylo vyplaceno 6 000 Kč, žalobkyně uvedla, že žalovaný nic neuhradil. Nebylo prokázáno uzavření žádné smlouvy. První výzva k úhradě byla žalovanému doručena prokazatelně s žalobou dne [datum].

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

13. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v rozsahu 6 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, tedy ve výši vyplacené částky. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 6 000 Kč s úroky z prodlení od [datum] v zákonné výši, neboť první výzva k úhradě byla žalovanému prokazatelně doručena s žalobou [datum] a žalovaný se následující den dostal do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou částku, neboť na ni žalobkyni nevznikl nárok, když nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a tedy ani smluvní splatnost dlužné částky.

15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 473,37 Kč, přičemž tato částka představuje 42,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 448 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.