48 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka] a dlužných nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele [částka] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši [částka]. Žalovaná vyčerpala celkem [částka]. Žalovaná měla splátky hradit ve výši [částka] měsíčně a [částka] pojistného, splátky však nehradila řádně a uhradila ve splátkách celkem [částka]. Pro prodlení žalované se splácením bylo odstoupeno od smlouvy ke dni [datum]. Úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena s ohledem na její příjmy a výdaje. Čerpání úvěru proběhlo prostřednictvím obchodníka [právnická osoba] Žalovaná uzavřela s obchodníkem elektronicky kupní smlouvu na koupi kola, zvolila úhradu prostřednictvím čerpání úvěru od žalobkyně. Žalovaná vyplnila kontaktní údaje, byly jí zaslány informace o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva byla následně podepsána elektronicky. Žalovaná se přihlásila do systému žalobkyně, přihlašovací údaje jí byly zaslány emailem a SMS. Do systému žalovaná nahrála kopie dokladů totožnosti a výpis z účtu u banky, prohlásila, že se jedná o její osobní údaje, doklady byly následně zkontrolovány žalobkyní. Žalovaná [příjmení] obsahující kód na konci úvěrové smlouvy potvrdila, že souhlasí se smlouvou o úvěru. Následně byla smlouva zaslána žalované emailem.

2. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Soud žalobu původně rozsudkem zcela zamítl, neboť dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a ani bezdůvodné obohacení žalované. Odvolací soud zrušil rozsudek, dospěl k závěru, že byla úvěrová smlouva uzavřena, žalovaná úvěr splácela. Uložil prvostupňovému soudu zaměřit se na posouzení platnosti úvěrové smlouvy a důvodnosti uplatněného nároku.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Výpis úhrad z úvěrového účtu prokazuje, že žalovaná vyčerpala [částka], uhradila [částka], dlužná částka činila [částka]. Žalovaná neuhradila již první splátku splanou [datum]. Ke dni splatnosti 15. dne v měsíci uhradila žalovaná až poslední splátku [datum], v té době však byla již v prodlení s úhradou celé řady dříve splatných splátek.

6. Kopie OP žalované pouze prokazuje, že jí žalobkyně disponuje.

7. Kopie cestovního pasu pouze žalované prokazuje, že jí žalobkyně disponuje.

8. Kopie výplatních pásek žalované za [číslo] a [číslo] prokazují, že žalovaná byla zaměstnána, měla příjem 15 409 a [částka] měsíčně.

9. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalované.

10. Zpráva o posouzení úvěruschopnosti žalované prokazuje, že byly zkoumány příjmy a výdaje žalované, byly ověřeně veřejné registry, registry [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno]. Byly zjištěny příjmy [částka] měsíčně a další příjem [částka] měsíčně, výdaje byly [částka] na bydlení, dále byly zohledněny obvyklé výdaje na živobytí. Žalovaná byla schopna splácet úvěr. Ze screenshotu vyplývá negativní lustrace v [příjmení] a že žalovaná dala někdy v minulosti souhlas s užitím [anonymizováno], ale u něj není vidět výstup. Výdaje měly být zjištěny telefonicky. 11. [právnická osoba], ze dne [datum] prokazuje, že byla částka [částka] poukázána na účet č. [bankovní účet] dne [datum].

12. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje, že byl zaslán dopis žalované.

13. Sazebníky [webová adresa] neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

14. SMSlog prokazuje, jak měla žalobkyně komunikovat s žalovanou, potvrzuje, že žalovaná měla odeslat SMS zprávou souhlas se smlouvou [datum].

15. Všeobecné obchodní podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

16. Výpis z úvěrového účtu prokazuje čerpání částky [částka], dále uvádí úhrady v celkové výši [částka], splátky byly žalovanou hrazeny nepravidelně, ke dni [datum] je celková částka k doplacení [částka].

17. Smlouva o spotřebitelském úvěru iplatba [číslo] není podepsána žalovanou vlastnoručně, je uvedeno, že byla podepsána online. Předmětem bylo financování koupě [anonymizována dvě slova]. Žalovaná uvedla ve smlouvě příjem [částka], další příjem [částka] a výdaje nájemné [částka]. Kupní cena [anonymizováno] byla [částka], žalovaná měla úvěr hradit po [částka] měsíčně.

18. Odstoupení od smlouvy ze dne [datum] prokazuje, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru. Součástí je výzva k okamžité úhradě dlužné částky.

19. Odstoupení od smlouvy ze dne [datum] prokazuje, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru. Součástí je výzva k okamžité úhradě dlužné částky 20. Údaj o subjektech DPH prokazuje, že [právnická osoba], měl účet č. [bankovní účet].

21. Na základě provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalované byla poskytnuta žalobkyní částka [částka] formou úhrady kupní ceny jízdního kola za žalovanou, žalovaná uhradila [částka]. Žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky v odstoupení odeslaném jí dne [datum]. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, tak byly ověřeny příjmy žalované ve výši cca [částka] z výplatních pásek, nikoli však v žalovanou tvrzené výši [částka] v úvěrové smlouvě, nebyl nijak prokazatelně ověřen další příjem žalované výši [částka]. Nájemné ve výši [částka] bylo žalovanou pouze tvrzeno v úvěrové smlouvě, nebylo nijak prokazatelně doloženo jeho ověření. Žalovaná byla lustrována negativně v [příjmení], tedy nebyla v tomto registru vedena jako dlužník v prodlení. Bylo tvrzeno, že žalovaná měla být ověřena i v registru CRIF negativně, avšak z předloženého screenshotu vyplývá pouze to, že žalovaná dala souhlas k užití CRIF již někdy v minulosti. Výdaje na bydlení ve výši [částka] nájemné/hypotéka nejsou nijak blíže specifikovány, částka je s ohledem na obvyklou výši nájemného a náklady na teplo, vodu a elektřinu podezřele nízká, není možné ji dále ověřit, když není zřejmé, zda se žalovaná o náklady na bydlení s někým dělí, či o jak velký byt se jedná. Žalovaná řádně neuhradila ani první splátku, od té doby byla stále v prodlení, ani druhou splátkou zcela neuhradila dvě dlužné splátky a účtované náklady [částka].

22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

23. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

32. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 33. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

34. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

35. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

36. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že žalobkyně úplně zjistila příjmy žalobkyně (když vycházela z neprokázaných příjmů [částka] a nadhodnocené mzdy [částka], aniž provedla korekci tvrzených příjmů s ohledem na předložené výplatní pásky žalovanou). Výdaje na bydlení nejsou přezkoumatelné, neboť ani není zřejmé, zda [částka] představuje nájemné nebo hypotéku a za jak velký byt, což je výdajově zásadní rozdíl. Zkoumání žalované ve veřejných registrech bylo doloženo pouze povšechně, když z něj není možné učinit jednoznačný závěr o závazcích žalované. Není tak možné ani odhadnout disponibilní příjem žalované a dospět tak k závěru, že je dostatečný pro hrazení splátek. Skutečnost, že žalovaná neuhradila řádně ani první splátku a nedoplatila dluh ani druhou splátkou prokazuje důvodné pochybnosti o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované a závěru o úvěruschopnosti. Soud proto dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla před poskytnutím úvěru řádně a úplně posouzena.

37. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny [částka], uhrazeno bylo [částka], soud proto uložil žalované uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Co se týče počátku prodlení, tak soud vyšel z odstoupení s výzvou k okamžité úhradě odeslané dne [datum]. Výzva tak byla žalované dne § 573 o.z. doručena dne [datum], splatnost nastala dle § 607 o.z. a § 1959 písm. e) o.z. dne [datum] Do prodlení se tak žalovaná dostala dne [datum]. Soud proto přiznal úroky z prodlení od tohoto data z přiznané jistiny. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl, neboť nároky plynuly z neplatné úvěrové smlouvy.

38. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 33,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,72 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v souhrnné částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za doplňování žaloby, neboť měla být podána již žaloba řádná a úplná, aby nemusela být doplňována.