48 C 60/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem v částce [částka], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka] s úrokem v částce [částka], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení jsou dva samostatné nároky žalobkyně.

2. První nárok žalobkyně představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], náklady vymáhání [částka] a smluvní pokuty [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši [částka]. Pro prodlení žalovaného se splácením splátek revolvingového úvěru byl ke dni [datum] zesplatněn. Žalovaný postupně vyčerpal úvěr ve výši [částka] a uhradil ve výši [částka].

3. Druhý nárok žalobkyně představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], náklady vymáhání [částka] a smluvní pokuty [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši [částka]. Pro prodlení žalovaného se splácením splátek revolvingového úvěru byl ke dni [datum] zesplatněn. Žalovaný postupně vyčerpal úvěr ve výši [částka] a uhradil ve výši [částka].

4. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována, byly dotazovány i veřejné databáze, byl vypočten jeho disponibilní příjem, žalovaný byl úvěry schopen splácet.

5. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř.

7. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

8. Dopis ze dne [datum] je předžalobní upomínkou.

9. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání předžalobní upomínky žalovanému.

10. Smlouva [číslo] o revolvingovém úvěru byla účastníky řízení uzavřena dne [datum], předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému ve výši rámce [částka]. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s příjmem [částka], příjem ostatních členů domácnosti je [částka] měsíčně. Uvedl svého zaměstnavatele. Má [anonymizováno] vzdělání, [anonymizována dvě slova], je [anonymizováno], bydlí ve [anonymizována dvě slova].

11. Úvěrové podmínky – revolvingový úvěr neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

12. Výpis čerpání, splátek a úhrad u smlouvy [číslo] prokazuje, že žalovaný vyčerpal [částka] dne [datum] převodem, následně prokazuje i další čerpání. Celkem žalovaný vyčerpal [částka] jistiny a uhradil [částka].

13. Dopis ze dne [datum] je výzvou ke splacení celého úvěru [číslo].

14. Dopis ze dne [datum] je výzvou ke splacení celého úvěru [číslo].

15. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

16. Smlouva o kreditní kartě [číslo] byla účastníky řízení uzavřena dne [datum], předmětem byl bezúčelové revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce [částka]. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s příjmem [částka], příjem ostatních členů domácnosti je [částka] měsíčně. Uvedl svého zaměstnavatele. Je [anonymizováno], má [anonymizováno] vzdělání, bydlí ve [anonymizována dvě slova], má [anonymizována dvě slova].

17. Karta klienta ze dne [datum] je potvrzením o provedení ověření bonity klienta u úvěrové smlouvy ve výši [částka], uvádí data získaná od žalovaného o jeho příjmech, bydlení, stavu, příjmu partnera a počtu dětí. Navíc uvádí výdaje na splátky jiným společnostem ve výši [částka]. Dále prokazuje, že žalovaný byl lustrován v NRKI, ISIR, [příjmení] a MVCR bez negativních zjištění.

18. Úvěrové podmínky„ Vše o vaší půjčce“ neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

19. Výpis čerpání, splátek a úhrad u smlouvy [číslo] prokazuje, že žalovaný vyčerpal [částka] dne [datum] převodem, následně prokazuje i další čerpání. Celkem žalovaný vyčerpal [částka] jistiny a [částka] [anonymizováno] jistiny a uhradil [částka].

20. Karta klienta ze dne [datum] je potvrzením o provedení ověření bonity klienta u úvěrové smlouvy ze dne [datum], uvádí data získaná od žalovaného o jeho příjmech, bydlení, stavu, příjmu partnera a počtu dětí. Navíc uvádí výdaje na splátky jiným společnostem ve výši [částka]. Dále prokazuje, že žalovaný byl lustrován v NRKI, ISIR, [příjmení] a MVCR bez negativních zjištění.

21. Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta neprokazuje nic konkrétního pro rozhodnutí.

22. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

23. První výpis z NRKI prokazuje, že žalovaný měl 7 existujících úvěrových smluv, druhý výpis prokazuje, že měl již jen 6 úvěrových smluv.

24. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením. Byly uzavřeny dvě úvěrové smlouvy, žalovaný na obě úvěrového smlouvy čerpal. Celkem vyčerpal na jednu smlouvu [částka] jistiny a [částka] [anonymizováno] jistiny a uhradil [částka] a na druhou smlouvu [částka] jistiny a uhradil [částka]. Úvěruschopnost byla u žalovaného posuzována z jeho tvrzení o příjmech a dotazy na veřejné databáze.

25. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

26. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

27. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

31. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

32. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 33. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

34. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

35. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

36. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím obou úvěrů, neboť bylo vycházeno pouze z tvrzení žalovaného o jeho příjmech, jejich výše nebyla přes výzvu soudu o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokázána. Na výdaje žalovaný nebyl ani dotazován, tyto byly statisticky odhadnuty. Nebylo vůbec zjišťováno, jak vysoké výživné žalovaný hradí.

37. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

38. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistin [částka] a [částka] a úhrady [částka] a o poskytnutí jistiny [částka] a úhrady [částka]. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílů v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně na právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému pro pasivitu žádné náklady nevznikly.