48 C 65/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 8 852 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 852 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 852 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,28 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení v částce 77,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 202,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 264 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč, účelně vynaložené náklady 200 Kč, smluvní pokuta 240 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovanými ve výši 86,03 Kč, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který žalovaný řádně a včas neuhradil do dne splatnosti 30 dnů od jeho poskytnutí tedy od dne [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím [webová adresa], kde se žalovaný registroval, uvedl osobní údaje a zaslal verifikační platbu 1 Kč ze svého účtu. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé a k jednání se nedostavil.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byla konkrétně žalovaná strana, kdo měl uzavřít smlouvu. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak ověřena totožnost žalované strany. Pouhé poskytnutí osobních údajů není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalované strany mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Kopie OP žalované strany pouze prokazuje, že jí žalobkyně disponuje. Toto nijak neprokazuje, že žalobkyně jednala při uzavření smlouvy s žalovanou stranou, stejně jako úhrada 1 Kč z účtu žalované strany, když tímto může disponovat i někdo jiný než žalovaná strana.

6. Smlouva nebyla žalovanou stranou podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná strana údajně souhlasila. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná strana podepsala smlouvu elektronicky zadáním SMS kódu, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná strana skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž měla žalovaná strana souhlasit. Není vůbec nijak prokazováno, že předmětný kód se vázal se smlouvou o úvěru předloženou soudu, že byl zaslán na telefonní číslo, ke kterému měla žalovaná strana přístup a že tento kód skutečně zadala žalovaná strana do systému žalobkyně. Obdobně platí i o úhradě verifikační platby.

7. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná strana, že smlouva byla uzavřena s žalovanou stranou a že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

8. Soud se dále zaobíral tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně.

9. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaná strana a že na něj bylo převedeno žalobkyní 8 000 Kč, uhrazeno nebylo ničeho. Nebylo prokázáno uzavření žádné smlouvy. První výzva k úhradě byla žalované straně odeslána dne [datum].

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

12. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 8 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 8 000 Kč s úroky z prodlení od požadovaného [datum] (od té doby je požaduje žalobkyně a tento počátek prodlení je pozdější než počátek prodlení dle výzvy k úhradě) v zákonné výši. Soud poměrně krátil i kapitalizovaný úrok z prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou částku, neboť na ni žalobkyni nevznikl nárok, když nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a tedy ani smluvní splatnost dlužné částky.

14. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 202,52 Kč, přičemž tato částka představuje 80,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 852 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.