48 C 68/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 77 242 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení,částky ve výši , částka, aúroku ve výši 73,96 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, ,úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, ,úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši celkem , částka, s příslušenstvím. Přitom se jednalo jednak o dílčí nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, kdy tento se sestával z jistiny ve výši , částka, , dále smluvní pokuty , částka, , náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného , částka, a úhrady za pojištění splácet ve výši , částka, . Druhý dílčí nárok žalobkyně představuje smluvní pokuta z dlužné nové jistiny úvěru , částka, s úrokem za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině. Nárok žalobkyně vychází z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi žalobkyní, a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s úrokem 73,96 % ročně, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 48 měsíčních splátkách po , částka, . Úvěruschopnost byla posuzována.

2. Žalovaný se přes výzvu k věci samé nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Smlouva o úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným, předmětem byl úvěr ve výši , částka, splatný ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Dodatek č. , hodnota, a Příloha č. , hodnota, ke smlouvě se týká specifikace dohodnutého pojištění schopnosti splácet úvěr.

5. Oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, potvrzuje uzavření smlouvy o úvěru a shrnuje parametry schváleného úvěru.

6. Předžalobní výzva ze dne , datum, žalovanému prokazuje, že byl upozorněn na prodlení s úhradou splátek úvěru a zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě před podáním žaloby.

7. Výzva k zaplacení ze dne , datum, prokazuje upozornění na neuhrazené splátky č. , hodnota, , 23.

8. Výzva k zaplacení ze dne , datum, prokazuje upozornění na neuhrazené splátky č. , hodnota, , 23, 24.

9. Karta klienta uvádí úhradu celkem , hodnota, splátek po , částka, a 3 splátky po , částka, žalovaným. Splátka č. , hodnota, byla uhrazena pouze co do rozsahu , částka, . Žalovaný tak uhradil celkem , částka, .

10. Oznámení ze dne , datum, upozorňuje žalovaného na zesplatnění celé zbývající části dluhu a vyzývá žalovaného k úhradě celé zůstávající dlužné částky.

11. Dodejka prokazuje doručení dopisu žalovanému dne , datum, .

12. Hodnocení klienta (které vyplňuje zaměstnanec žalobkyně jednající s klientem nebo zprostředkovatel úvěru – shodně jako provádí analýzu celkové schopnosti splácet) prokazuje, že žalovaný má pravidelný čistý příjem , částka, , že je zaměstnán, nemá druhou osobu ani děti v domácnosti, náklady na bydlení , částka, , životní minimum , částka, , má splátky žalobkyni , částka, . Je svobodný, má jinou formu bydlení (odlišnou od vlastní, družstevní, státní / obecní, pronájem či u rodičů).

13. Detail z účtu žalovaného u , právnická osoba, prokazuje příchozí platbu od , právnická osoba, . (pravděpodobně zaměstnavatele povinného) dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, .

14. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje vyplacení částky , částka, žalovanému dne , datum, .

15. Částečný výpis z nebankovního registru klientských operací (NRKI) prokazuje, že CBS skóre žalovaného je 360, jakékoliv další informace o žalovaném nejsou zaznamenány.

16. Základní informace o klientovi obsahuje specifikaci telefonního čísla, e-mailového kontaktu a čísla účtu žalovaného.

17. Výpis záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, neprokazuje nic podstatného, neboť neobsahuje žádné informace o žalovaném.

18. Informační dokument o pojištění schopnosti splácet úvěry, Informace o pojištění, Předsmluvní formulář, Prohlášení klienta, Přihláška do pojištění, Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, Podací arch ze dne , datum, , Podpis na dálku, Důkaz o odeslání 1,-. Kč a Zaslaná SMS (Informace o odeslání , částka, ), Důkaz o přijaté SMS, Kopie OP žalovaného neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí s ohledem na níže uvedené právní posouzení, nijak se netýkají úvěruschopnosti žalovaného.

19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru vyplacena částka , částka, na jeho účet. Úvěruschopnost byla posuzována pouze na základě potvrzení o příchozích platbách od zaměstnavatele žalovaného (které navíc prokazují nižší než uváděný příjem), výdaje žalovaného byly pouze tvrzeny. Žalovaný měl další úvěrové závazky v neznámé (neprokázané) výši – dle NRKI byl hodnocen jako klient „s menším rizikem“ - na tyto další závazky žalovaný (jen ve vztahu k žalobkyni) měl splácet měsíčně , částka, . Další výdaje žalovaného nebyly zjištěny, skutečný disponibilní příjem žalovaného tak nebyl žalobkyni dostatečně znám. Náklady na bydlení jsou vypočteny ve výši nižší, než odpovídá běžným nákladům, druh bydlení „jiný“ není nijak upřesněn. Žalovaná uhradil celkem , částka, .

20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

21. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

27. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

28. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

29. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne , datum, sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

30. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/2018 (OPR-, právnická osoba, . proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

31. Dle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.

32. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne , datum, v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne , datum, , Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne , datum, , OPR-Finance, C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

33. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, neboť nebyly známy skutečné výdaje žalovaného, ani jejich složení (byly pouze tvrzeny, případně odhadnuty), a to i ve vztahu k případným dalším dluhům žalovaného; přesto mu byl poskytnut další úvěr. Zkoumání úvěruschopnosti bylo zjevně povrchní a nedostatečné, nebylo tak řádné, a proto není možno učinit závěr o tom, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Nebylo zřejmé, zda (i s ohledem na případné předchozí úvěrové zatížení) bude schopen splácet i splátky z tohoto úvěru. Skutečnost, že žalovaný následně úvěr po delší dobu řádně splácel, sama o sobě neprokazuje, že žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila svou povinnost řádně posoudit jeho úvěruschopnost; svědčí toliko o tom, že žalobkyně měla příznivou shodu okolností, když úvěr poskytla osobě, která byla schopna jej fakticky splácet.

34. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

35. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, , uhrazeno bylo , částka, . Na straně žalovaného tak nemohlo dojít ani k bezdůvodnému obohacení v souladu s § 87 z. s. ú. Soud proto žalobu zcela zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla zcela neúspěšná, žalovanému však pro pasivitu žádné náklady nevznikly.

37. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.