48 C 71/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 8 782,94 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 782,94 Kč s úrokem v částce 2 381,12 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 782,94 Kč od [datum] do zaplacení a částky 250 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 8 782,94 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 250 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s limitem, který žalovaný řádně a včas nehradil, neuhrazená zůstala vyčerpaná jistina ve výši 8 782,94 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní, kde se žalovaný registroval. Žalobkyně k dotazu soudu sdělila, že se nedochovalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani vyčerpané a uhrazené částky žalovaným.

3. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

4. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé a k jednání se nedostavil.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud nemá za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k uzavření tvrzené smlouvy, a to nikoli úvěrové, ale smlouvy o zápůjčce.

7. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byl konkrétně žalovaný, kdo měl uzavřít smlouvu. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak ověřena totožnost žalovaného. Pouhé poskytnutí osobních údajů není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Toto nijak neprokazuje, že žalobkyně jednala při uzavření smlouvy s žalovaným.

8. Smlouva nebyla žalovaným podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž měl žalovaný souhlasit.

9. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný, že smlouva byla uzavřena s žalovaným a že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

10. Soud se dále zaobíral tím, zda byla jistina vyplacena žalovanému a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

11. Soud zjistil, že bylo vyplaceno předchůdkyní žalobkyně, na účet, jež měl být žalovaného, celkem 18 133 Kč, žalobkyně uvedla, že neeviduje úhrady žalovaného. Soud proto vyšel z předložených výpisů z účtu a porovnáním konečného rozdílu v měsíci a počátečním zůstatkem v následujícím měsíci spočítal úhrady na úvěr. Soud takto dospěl k závěru, že na úvěr bylo uhrazeno přes 22 000 Kč. Nebylo prokázáno tvrzení o uzavření smlouvy.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

13. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

14. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu zcela zamítl, protože nebylo prokázáno žádné obohacení žalovaného.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému jako úspěšnému žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně byla neúspěšná.