48 C 76/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení , sídlem adresa o 26 210 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 26 210 Kč s úroky z prodlení ve výši 2 954,83 Kč, s úroky ve výši 8 338,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 20 184,77 Kč od [datum] do zaplacení, s úroky ve výši 23,72% ročně z částky 20 184,77 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 6 552,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 20 184,77 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 6 025,23 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 2 954,83 Kč a kapitalizované úroky 8 338,80 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč, který žalovaný řádně a včas neuhradil ve sjednaných 58 týdenních splátkách po 720 Kč, poslední splátka splatná dne [datum]. Žalovaný celkem uhradil 15 550 Kč Poslední platba je ze dne [datum].

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaný při jednání namítl, že nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost, smlouva je proto neplatná, je téměř slepý, upozornil na to osobu, se kterou sjednával úvěr, ta mu však řekla pouze výši měsíční splátky a ukázala, kde se má podepsat, nevěděl však, kolik má uhradit celkem, namítl promlčení celé žalované částky, neboť je smlouva neplatná a uplynula promlčecí lhůta k vydání bezdůvodného obohacení, namítl také promlčení dlužné částky až na poslední splátku, pro případ, že by smlouva nebyla neplatná.

4. Soud při jednání vyslechl žalovaného jako účastníka řízení a jeho syna jako svědka.

5. Žalovaný v rámci účastnického výslechu uvedl, že kontakt na poskytovatele úvěru získal od bývalého kolegy ze zaměstnání, zavolal mu a ten přijel za ním domů, ten člověk se jej ptal na výši penze, ukázal mu útržek z pošty a pak se uzavřela smlouva o úvěru, kdy mu ten člověk řekl, kolik je týdenní splátka a kde se má podepsat. Víc mu k tomu neřekl, přestože věděl, že špatně vidí a nemůže si tak smlouvu přečíst. V té době měl důchod asi kolem [částka] měsíčně, neměl jiný příjem. Bydlel zdarma u [anonymizována čtyři slova] [role v řízení]. V té době nic nesplácel. Peníze mu byly vyplaceny v hotovosti. Úvěr splácel a myslí si, že jej i splatil. Měl v té době a stále má trvalé bydliště na adrese Magistrátu města Mostu. [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], nikomu to ani neříkal.

6. Svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], syn žalovaného, jako svědek uvedl, že žalovaný [anonymizováno 22 slov]. Toto trvá zhruba 10 let. O uzavření úvěrové smlouvy žalovaným se dozvěděl náhodou, [anonymizováno] za žalovaným v dopoledních hodinách někdo přijel, v té době normálně nebývá svědek doma, dotyčný nechtěl říct, o co se jedná a odjel, pak se objevil ještě jednou odpoledne a pak mu žalovaný řekl o úvěru. Dům v [obec], kde bydlí žalovaný, vlastní [anonymizováno] [role v řízení], žalovaný jej nikdy ani z části nevlastnil.

7. Soud dále provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

8. Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzván k zaplacení před podáním žaloby.

9. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], žalovanému jí byla poskytnuta částka 24 000 Kč, což žalovaný potvrdil při jednání. Celkem měl žalovaný zaplatit 41 760 Kč v 58 týdenních splátkách po 720 Kč.

10. Karta zákazníka Žádost o zápůjčku je ze stejného dne [datum], opět podepsána žalovaným, je v ní uvedeno trvalé bydliště žalovaného na ohlašovně, faktické bydliště na adrese [ulice a číslo] [obec], dále je uvedeno, že žalovaný je spoluvlastníkem tohoto bydliště, vede samostatnou domácnost, pobírá starobní důchod [částka] a má další příjmy (výživné, alimenty, příjmy z pronájmu atd.) [částka], osobní výdaje [částka], nemá výdaje na bydlení. Toto mělo být ověřeno dokladem o výměře důchodu. Žalovaný při jednání potvrdil, že při sjednání úvěru doložil ústřižek o vyzvednutí důchodu, uvedl, že bydlí v [anonymizována dvě slova] [role v řízení], takže neplatí za bydlení, žádné další příjmy nemá, neříkal, že je má a ani je nedokládal. Není a nikdy nebyl spoluvlastníkem domu [role v řízení] [anonymizováno].

11. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamem postoupených pohledávek prokazují, že byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.

12. Podací lístky ze dne [datum] a [datum] prokazují, že žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka na adresu v [obec]. 13. [příjmení] z OR prokazuje existenci žalobkyně. 14. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ([číslo]) [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].

15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který prokazuje poskytnutí částky 24 000 Kč žalovanému, prokazuje podepsání úvěrové smlouvy žalovaným, avšak bez možnosti se s jejím obsahem řádně seznámit a bez vysvětlení obsahu smlouvy žalovanému, také prokazuje, že v rámci posuzování úvěruschopnosti byly u žalovaného započítány příjmy, které nemá, bylo zohledněno spoluvlastnictví nemovitosti, kterou nikdy nevlastnil. Zarážející je i chování zástupce [právnická osoba], který při návštěvě žalovaného pro inkaso splátky radši odjel, než aby vysvětlil synovi žalovaného, proč jede za žalovaným.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

17. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek je splatný.

18. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. <b>19. ad neuzavření úvěrové smlouvy žalovaným</b> 20. Byť bylo prokázáno, že žalovaný [anonymizováno 5 slov], pro účely uzavření smlouvy o úvěru je [anonymizována dvě slova], soud dospěl k závěru, že žalovaný smlouvu uzavřel. Žalovaný měl možnost smlouvu o úvěru neuzavřít, protože nezná její obsah, žalovaný měl možnost nechat potomky, aby mu smlouvu o úvěru [anonymizováno] před jejím podpisem. Žalovaný neuvedl, že by jej kdokoli a jakkoli nutil uzavřít smlouvu o úvěru. Žalovaný neuvedl, že by mu zprostředkovatel [právnická osoba], odmítl k jeho žádosti smlouvu přečíst. Bylo pouhým rozhodnutím žalovaného, být natolik lehkomyslný a neuvážený, a podepsat úvěrovou smlouvu, aniž by znal její obsah. V tomto směru není praktického rozdílu mezi tím, že žalovaný není schopen ji objektivně přečíst a tím, že subjektivně rezignoval na seznámení se s jejím obsahem.

21. Soud tedy konstatuje že, žalovaný měl reálnou možnost se seznámit se všemi smluvními ujednáními prostřednictvím třetí osoby, ke které měl důvěru (například potomci) a měl tak učinit a teprve poté, souhlasil-li by s podmínkami, měl smlouvu uzavřít. Účelem zákona a ani soudu není chránit lehkovážná a nepromyšlená jednání. Tento názor je v podstatě v souladu s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem v usnesení č.j. č. j. 12 Co 286/2020-80 ze dne 24.2.2021. <b>22. ad úvěruschopnost a promlčení bezdůvodného obohacení</b> 23. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

25. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

30. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Jednou ze stěžejních povinností, která musí být poskytovatelem úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru splněna, aby sjednaná úvěrová smlouva mohla být považována za platnou, je povinnost zkoumat a řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet. Nesplnění této povinnosti je sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy. Primární odpovědnost za postup posouzení úvěruschopnosti nese podnikatel, tedy žalobkyně, která musí v rámci povinnosti odborné péče určit, zda dlužník správně zodpověděl otázky ohledně svého majetku, příjmů a výdajů a dostatečně dodané informace doložil a zda tyto informace jsou v souladu s obecně známou společenskou realitou (například výdaje na bydlení). Je rovněž na poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby náležitě a odborně posoudil, přichází-li žadateli o úvěr do dispozice finanční prostředky, zda jde o příjmy, které lze posuzovat jako náležité a odpovídající příjmy pro schopnost žadatele o úvěr předmětný úvěr splácet.

33. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný dokonce ani nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že u žalovaného jsou zohledněny příjmy, které nebyly prokázány ve výši 3 507 Kč (ač k tomu byla žalobkyně v předvolání vyzvána) a žalovaný nadto tyto příjmy popřel, což potvrdil i svědek, u žalovaného bylo zohledněno, že bydlí v domě, který měl spoluvlastnit, přestože jej nikdy ani z části nevlastnil a nebylo to ověřeno z žádných listin. Žalobkyně dále nevysvětlila, proč žalovaný nemá žádné náklady na bydlení, i jako spoluvlastník nemovitosti by musel mít náklady (elektřina, voda, teplo, daň z nemovitosti, případně pojistné). Je tak zjevné, že úvěruschopnost byla posuzována zástupcem předchůdkyně žalobkyně zcela povšechně a ryze účelově za účelem poskytnutí úvěru. S ohledem na uvedené nepravdy v rámci posuzování úvěruschopnosti je zjevné, že předchůdkyně žalobkyně od počátku musela vědět o tom, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost. Vědomé zapsání nepravdivých údajů zástupcem [právnická osoba] musí jít totiž k tíži úvěrující společnosti. Řádné posouzení úvěruschopnosti nemůže být nahrazeno náhodnou faktickou úvěruschopností žalovaného, i kdyby tak byl žalovaný fakticky úvěruschopný, ale nebyla jeho úvěruschopnost řádně posouzena, mělo by to za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

34. V tomto případě soud ale dospěl k závěru, že žalovaný nebyl ani fakticky úvěruschopný, neboť osobní výdaje žalovaného byly stanoveny na [částka] měsíčně, měsíční splátky úvěru činily průměrně 3 120 Kč (52 týdnů / 12 měsíci * 720 Kč), příjmy žalovaného činily [částka]. Rozdíl 373 Kč neumožní uhradit týdenní splátky v měsíci, kdy bude 5 týdenních splátek za měsíc, a je taky zcela nedostatečný pro úhradu nenadálých výdajů, byť třeba jenom koupi bot či zimní bundy, a neumožňuje žalovanému ani si vytvořit nezbytnou rezervu, kterou zjevně ani nemohl mít, když měl potřebu čerpat úvěr.

35. Co se týče odkazu na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 5Co 231/2020-97 ze dne 31.7.2020, tak soud konstatuje, že dle jeho vědomostí se jedná o ojedinělé rozhodnutí, které se vymyká smyslu a účelu posuzování úvěruschopnosti (srovnej například s rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3000/19, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp zn. 33 Cdo 201/2018). Zákonodárce dospěl k závěru, že žadatel o úvěr není schopen řádně a objektivně posoudit své schopnosti splácet úvěr, proto přenesl povinnost toto posoudit na věřitele. [příjmení] však toto posouzení mělo nějakou reálnou hodnotu a význam, musí vycházet z objektivních údajů, z části poskytnutých žadatelem a z části získaných i věřitelem z veřejných dostupných databází (typicky ISIR, rejstřík exekucí a případně i z NRKI/BRKI, [příjmení] apod.). [příjmení] mohla být řádnost posouzení úvěruschopnosti přezkoumána soudem, musí mít soud k dispozici i tato objektivní data, věřitel musí doložit, jak posuzoval úvěruschopnost. Není možné přistoupit na to, že soud tyto podklady nebude mít k dispozici, neboť pak není schopen řádně a úplně přezkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Je totiž zjevné, že žadatel chce, aby mu byl poskytnut úvěr, zprostředkovatel věřitele také chce, aby byl žadateli poskytnut úvěr, protože za poskytnutí úvěru získá provizi a i věřitel chce poskytnout úvěr, neboť často nedostatek úvěruschopnosti žadatelů kompenzuje výší příslušenství k jistině a ve větším množství úvěrů to pro něj může být i tak velmi výnosné přes obecně spornou úvěruschopnost žadatelů. Názor v žalobkyní odkazovaném rozsudku tak jde proti smyslu a účelu soudního posuzování úvěruschopnosti a je ve svém důsledku v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Soud se proto odchýlil od tohoto názoru a přiklonil se ke konstantní judikatuře vyšších soudů vyžadujících doložení posouzení úvěruschopnosti.

36. Ohledně vývoje judikatury směřují k absolutní neplatnosti se zákonem stanovené relativní neplatnosti soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2863/14 ze dne [datum], v němž je uvedeno, že Ústavní soud uznává, že především v horizontálních vztazích (o takový se jedná i v projednávané věci) stojí soud rozhodující po změně judikatury před nelehkým dilematem. Nový právní názor může aplikovat retrospektivně, čímž ovšem zpravidla zasáhne do očekávání, jež dřívější judikatura u svých adresátů mohla vyvolat. Opačný postup by však znamenal, že soud vědomě aplikuje "nesprávný" právní názor, a navíc by byl sporný i z hlediska principu rovnosti - zatímco v jednom řízení (v tom, v němž byl právní názor změněn) by byl nový právní názor aplikován ve prospěch jednoho z účastníků, účastníkům dalších řízení, byť by jejich pozice byla srovnatelná, by se tohoto dobrodiní již nedostalo. Již ve svém nálezu ze dne 5. srpna 2010 sp. zn. II. ÚS 3168/09 (N 158/58 SbNU 345) Ústavní soud v souladu se soudobými evropskými kontinentálními trendy zdůraznil, že v horizontálních právních vztazích zůstává zásadou incidentní retrospektivita nových právních názorů vytvořených judikatorními změnami. Nový právní názor bude tedy aplikován na všechna probíhající řízení. Tím Ústavní soud odlišil situaci retrospektivního působení změny judikatury (tj. opravy "chybného" právního názoru) od retroaktivního působení právních norem (k tomu srov. např. doktrinální názor [příjmení], [jméno]: Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn, in: Právní rozhledy [číslo] str. [číslo]). Výjimky z uvedené zásady mohou být založeny pouze specifickými okolnostmi, které založí intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání adresátů právních norem. Je na nich, aby vůči soudu argumentovali právě těmito specifiky, která výjimečnou neaplikaci nového právního názoru odůvodní (srov. i [příjmení], [jméno], op. cit. str. 196). Ona výjimečnost situace nicméně nemůže spočívat pouze v tom, že v důsledku aplikace nového právního názoru došlo ke zhoršení právního postavení jedné ze stran horizontálního právního vztahu, a ani v tom, že dotčený účastník řízení na dřívější judikaturu spoléhal; zmíněné důsledky jsou totiž pojmovými znaky judikatorního odklonu (nemohou tedy pochopitelně zakládat výjimečnost situace). Tento názor Ústavního soudu není ojedinělý, nýbrž se vyskytuje i v dalších rozhodnutích např. sp.zn. II.ÚS 2448/14 ze dne [datum]. Soud žádnou argumentaci, jež by mohla mít za následek judikaturní odklon, neshledal.

37. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

38. Jelikož byla žalovanému poskytnuta částka 24 000 Kč a žalovaný uhradil 15 550 Kč, vzniklo mu bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu.

39. Žalovaný však vznesl námitku promlčení s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

40. Dle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

41. Dle § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

42. Dle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

43. Dle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

44. Dle § 638 odst. 1. o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

45. S ohledem na shora citovanou právní úpravu je zřejmé, že promlčení doba subjektivní činí 3 roky a objektivní 10 let. Počátek promlčecí doby subjektivní soud spatřuje již ke dni následujícím po dni, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, tedy ke dni [datum], neboť již tehdy předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce věděla, že je úvěrová smlouva neplatná s ohledem na nesprávné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a mohla žalovaného vyzvat k vydání bezdůvodného obohacení. Ostatně v tomto případě se jedná, jak shora vysvětleno, o absolutní neplatnost, která má účinky ex tunc. Nadto tato neplatnost byla způsobena úmyslným jednáním zástupce předchůdkyně žalobkyně, spočívajícím v úmyslném nadhodnocení příjmů a majetku žalovaného za účelem jeho fiktivní úvěruschopnosti. Subjektivní promlčecí doba, která plyne vždy uvnitř objektivní promlčecí doby, tak uplynula v lednu 2020, žaloba však byla podána až dne [datum], soud proto žalobu zcela zamítl. <b>46. ad promlčení splátek</b> 47. Byť s ohledem na shora uvedené soud žalobu zcela zamítl, považuje za vhodné vyjádřit se i k další námitce žalovaného, a to k promlčení splátek.

48. Dle § 623 o.z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta plynout u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh plynout promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

49. S ohledem na shora uvedenou právní úpravy by v případě, že by byla smlouva o úvěru platná, soud mohl vzhledem k námitce promlčení žalobě vyhovět pouze co do poslední týdenní splátky splatné dne [datum], neboť zbylé splátky by pro uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty byly promlčené.

50. Soud proto žalobu ze shora uvedených důvodů zcela zamítl v části příslušenství úvěrové jistiny, neboť na něj nevznikl nárok pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného, ve zbylém rozsahu rozdílu vyplacené úvěrové jistiny a zaplacené částky žalovaným pro promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení k námitce žalovaného.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 552,09 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 210 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 2 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 454,95 Kč za 46 ujetých km v částce 254,95 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 414,95 Kč ve výši 1 137,14 Kč.