48 C 77/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem v částce [částka], s úrokem z prodlení v částce [částka] a s úrokem ve výši 22,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], poplatky [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 96 měsíčních splátkách po [částka] počínaje [datum] se smluvním úrokem 22,70% ročně. Ke dni [datum] byl úvěr prohlášen za splatný pro prodlení žalovaného s úhradou více než dvou splátek. Úvěruschopnost byla zkoumána.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Oznámení o právním zastoupení ze dne [datum] je dle obsahu jednoduchou předžalobní výzvou.

6. Základní produktové podmínky účinné od 1.8.2017 prokazují, že dle čl. 13 a 14 je banka oprávněna úvěr zesplatnit, pokud se dlužník dostane do prodlení s úhradou.

7. Sazebník poplatků od [datum] neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

8. Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] byla dne [datum] uzavřena mezi [právnická osoba], a žalovaným, byl mu jí poskytnut úvěr ve výši [částka] s úrokem 22,7% ročně. Dle čl. III odst. 6 je banka oprávněna úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného s úhradou.

9. Výpis z úvěrového účtu od 2019 do 2021 prokazuje, že žalovaný neuhradil ničeho.

10. Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] prokazuje, že [právnická osoba], prohlásila pro prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěr za splatný, žalovaný měl dlužnou částku uhradit nejpozději do [datum].

11. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za ním žalobkyni.

12. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

13. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

14. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postoupených pohledávek prokazují, že byla postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni.

15. Všeobecné produktové podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

16. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

17. Platební historie úvěru prokazuje, že žalovaný ničeho neuhradil, prokazuje složení žalovaných poplatků.

18. Potvrzení o výši příjmu prokazuje, že žalovaný měl za 9 měsíců příjem ve výši [částka] hrubého, čistý příjem byl [částka], byly mu z něj provedeny za tuto dobu srážky v celkové výši [částka]. Žalovaný by zaměstnán u [právnická osoba]

19. Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti [právnická osoba] ze dne [datum] prokazuje, že úvěruschopnost byla posuzována jak v interních tak i externích databázích, bankovních i nebankovních registrech, byla vypočtena disponibilní částka, byly zohledněny normativní náklady na bydlení. Deklarovaný čistý příjem žalovaného byl zjištěn ve výši [částka], zjištěný čistý příjem činil [částka], žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou, čistý příjem domácnosti činil [částka], žalovaný žil s družkou v pronajatém domě/bytě a na nákladech na bydlení se podílel 25%. Nebyly zjištěny jiné závazky žalovaného.

20. Žádost o úvěr žalovaného prokazuje, že uvedl průměrný čistý měsíční příjem [částka], srážky ze mzdy [částka], neměl jiný příjem. Nezbytné měsíční náklady uvedl [částka]. Příjem domácnosti uvedl [částka].

21. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr [částka], žalovaný ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována naprosto nedostatečně a povrchně, když nebyly řádně zjištěny výdaje žalovaného. Příjem domácnosti není možno započítat, neboť zavázaný byl pouze žalovaný. Tvrzení o podílu žalovaného na nákladech na bydlení ve výši 25% nebylo nijak ověřeno, nebyla ani zjištěna konkrétní výše tohoto podílu. [příjmení] příjem žalovaného byl [částka] za 9 měsíců, tedy [částka] měsíčně, za 9 měsíců mu bylo sraženo [částka], tedy [částka] měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem [částka], což je podstatně více než shora zjistil soud (11 [číslo]). I kdyby měl žalovaný takovýto příjem, tak po odečtení životního minima [částka] a měsíční splátky úvěru včetně pojištění by žalovanému zůstávalo měsíčně [částka] na úhradu nákladů na bydlení a dopravu. Soud se dále zaobíral posouzením úvěruschopnosti žalovaného.

22. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

24. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

29. Ve věci bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, když mu poskytla úvěr, aniž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného včetně alespoň natvrzení výdajů žalovaného. S ohledem na zprávu předchůdkyně žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti byl žalovaný neúvěruschopný, natož pokud by soud sám vypočetl příjem žalovaného s ohledem na jeho zjištěný čistý příjem a odečtení srážek. Žalovaný neměl dostatečný disponibilní příjem pro úhradu splátek, což se projevilo tím, že žádnou splátku neuhradil.

30. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost žalovaného nebyla předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému.

33. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně.

34. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

35. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

36. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

37. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce požadované jistiny [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení této částky s úroky z prodlení v požadované výši od [datum], tedy od doby požadované žalobkyní s ohledem na výzvu k úhradě dlužné částky do [datum]. Soud proto nepřiznal žalobkyni kapitalizované úroky z prodlení za jí tvrzenou dobu od [datum] do [datum], neboť v té době ještě nebyl žalovaný vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou jistinu a úroky z prodlení a v plné výši úroků z úvěru, neboť na další částky žalobkyni nevznikl nárok, když úvěrová smlouva je neplatná.

38. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 38,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 180 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 8 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].