48 C 80/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], částky [částka], částky [částka] a částky [částka], zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], smluvní pokuta [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (žádost ze dne [datum]), jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] splatný dne [datum], který žalovaný řádně a včas neuhradil. Smlouva byla uzavřena elektronicky, úvěruschopnost žalovaného byla posuzována.

2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Potvrzení o platbě ze dne [datum] prokazuje, že z účtu žalovaného byla žalobkyni poukázána částka [částka].

5. Potvrzení o platbě ze dne [datum] prokazuje poukázání částky [částka] na účet žalovaného.

6. Výpis z [příjmení] prokazuje, že k [datum] nebyla vedena exekuce vůči žalovanému.

7. Kopie OP žalovaného prokazuje, že jí žalobkyně disponuje.

8. Předsmluvní informace obsahují základní údaje o úvěru, nejsou žalovaným podepsány, obsahují IP adresu a datum, kdy a kde s nimi měl žalovaný souhlasit.

9. Výpisy z účtu žalovaného za 2021 druhá strana ze čtyř, 2021 druhá strana ze tří, 2021 čtvrtá strana ze šesti prokazují příjmy žalovaného, vzhledem k neúplnosti však neprokazují výdaje žalovaného či zůstatky na účtu žalovaného případně celkové příchozí a odchozí platby na účtu žalovaného.

10. Posouzení úvěruschopnosti žadatele prokazuje, že se žalobkyně zaobírala úvěruschopností žalovaného, zohlednila výdaje [částka] bydlení, [částka] energie, [částka] osobní výdaje, [částka] jiné půjčky, disponibilní příjem [částka]. Dále bylo ověřeno, že vůči žalovanému nejsou vedeny exekuce, není veden v ISIR, z předchozích úvěrů mu zbývá uhradit [částka], není vůči němu vedeno vymáhání.

11. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, byla uzavřena elektronicky dne [datum], je uvedena IP odkud byl udělen souhlas. Předmětem smlouvy je úvěr [částka] se splatností [datum].

12. Upomínka ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení i částky [částka] ihned.

13. Poslední upomínka ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení.

14. Poslední výzva před žalobou ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení.

15. Rozpis účelně vynaložených nákladů na upomínky obsahuje vyčíslení nákladů na první upomínku [částka], na druhou upomínku [částka] a na inkaso [částka].

16. Podací lístky prokazuje odeslání dopisů žalovanému dne [datum], [datum], [datum].

17. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 18. [právnická osoba] ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný byl majitelem účtu, kam byla poukázána částka [částka].

19. Na základě provedených listinných důkazních prostředků dospěl soud k závěru, že byla uzavřena úvěrová smlouva s žalovaným a byla mu poskytnuta částka [částka]. Nebylo prokázáno, že žalovaný něco uhradil. Příjmy žalovaného a veřejně dostupné databáze byly ověřeny, výdaje nebyly ověřeny. První výzva k úhradě byla žalovanému odeslána v první upomínce dne [datum], lhůta pro zaplacení byla stanovena ihned.

20. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

21. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

30. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 31. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

32. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

33. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

34. V souzené věci žalobkyně sice řádně ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím příjmů na jeho bankovní účet. Nicméně pokud jde o výdaje žalovaného, tak se žalobkyně spokojila pouze s informacemi získanými od žalovaného, aniž by tyto informace jakýmkoliv způsobem ověřovala (např. úplnými a nikoli částečnými výpisy z účtu žalovaného). Už výše disponibilního příjmu žalovaného, ze které žalobkyně vycházela, v porovnání s výší úvěru měla být pro žalobkyni podezřelá, neboť žalovaný měl měsíčně volně disponovat s částkou 4,5x větší než poskytnutý úvěr, nadto ve spojení s tím, že žalobkyně zná obsah pouze 3 stránek z celkem 13 stránek výpisů z účtu žalovaného za 3 měsíce. Přes zejména nepodložené výdaje žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela. O tom nelze než učinit závěr, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle zásad o bezdůvodném obohacení.

35. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce [částka] z titulu bezdůvodného obohacení jakožto vyplacené částky. Upomínka odeslaná dne [datum] byla dle § 573 o.z. žalovanému doručena třetí den po odeslání, tedy dne [datum] Lhůta k plnění ihned dle § 1959 o.z., tedy pátý den, uplynula dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení dne [datum]. Soud proto dále přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení od počátku prodlení dne [datum]. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu převyšujícím přiznanou jistinu, neboť na další částky žalobkyni nevznikl nárok, když úvěrová smlouva je neplatná. Soud posunul s ohledem na shora uvedené i počátek prodlení.

36. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl převážně úspěšný, ale pro pasivitu mu žádné náklady nevznikly.