48 C 84/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 39 584,62 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 576,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 116,12 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem v částce 3 572,72 Kč, částky 217 Kč a částky 468,50 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 539,20 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 118,82 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Povinnosti uložené ve II. a III. výroku tohoto rozsudku je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

1. S ohledem na problémy žalovaného se zrakem soud vyhotovil rozsudek větší velikostí písma, aby umožnil žalovanému si jej sám přečíst.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 39 116,12 Kč, nesplacený smluvní úrok 22,68% ročně z částky 39 116,62 Kč za dobu od [datum] do [datum], smluvní pokuta 468,50 Kč, poplatky za upomínky 700 Kč, náklady vymáhání 217 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným (dále také„ Smlouva“), jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč s platební kartou. Smluvní úrok byl 22,68% ročně. Úvěruschopnost byla posuzována z žádosti žalovaného. Žalovaný porušil povinnost hradit splátky, kdy nic neuhradil. Od smlouvy bylo odstoupeno a ke dni [datum] byla prohlášena za splatnou.

3. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

4. Žalovaný uvedl, že byl zneužit [příjmení] a [příjmení] pro nákup telefonu, po nákupu mu vše vzali (telefon i smlouvu). Žádné peníze nečerpal. Nic o tom nevěděl do té doby, než mu z nějaké společnosti volali, že si [příjmení] chce vzít na něj zhruba dalších 500 000 Kč na přestavbu bytu. Tehdy se dozvěděl, že [příjmení] a [příjmení] nesplácí, co bylo domluvené. Říkali mu, že chtějí podpis jenom, že by jako ručil, že ty telefony budou splácet sami.

5. Dále žalovaný upřesnil, že to celé začalo tak, že se [příjmení] a [příjmení] na něj nalepili asi před 3 lety, kdy mu nabízeli pomoc s ohledem na jeho zdravotní stav. Pak s nimi začal chodit nakupovat, hradil za ně nákupy. V den uzavření Smlouvy mu bylo hodně špatně, byl v křečích a horečkách, šel s nimi, oni si v elektře něco vybírali, on si sedl u pokladny. Chtěli po něm, aby ten nákup„ zastřešil“, tak podepsal tu Smlouvu. Neví, co podepsal, přečetl pouze nadpis„ smlouva“, nevěděl, co dělá, byl mimo. Úvěr mu dala až druhá společnost, první ho odmítla poskytnout, prodavačka to zkoušela postupně. Jeho příjmy 12 700 Kč a výdaje 3 900 Kč uvedené ve Smlouvě nebyly pravdivé, protože platí za bydlení 5 100 Kč. [příjmení] a [příjmení] si vzali dva telefony, že to budou splácet sami, vzali si i tu Smlouvu. Vzali si i tu platební kartu. Pak asi po půl roce mu přestali číst poštu, do té doby si ji sám vyzvedával ve schránce a oni mu ji s ohledem na jeho špatný zrak četli. Poté si ji už četl sám s pomocí dvou brýlí a lupy (celkem 13 dioptrií). Odpověděl na upomínku advokátovi, že o tom nic neví. Z úvěrové společnosti mu volali, že si [příjmení] a [příjmení] na tu kartu nakoupili něco v [anonymizováno] a chtěli si vzít na něj úvěr 500 000 Kč na rekonstrukci bytu (18:30 nahrávky). I přes to všechno jim i poté pomáhal, protože mají děti a on je citlivý. Neví, čí je telefonní číslo [tel. číslo], zřejmě [příjmení] nebo [příjmení]. [jméno] platební kartu hodil [příjmení] pod poštovní schránku a tvrdil, že vypadla, když ho načapal u vchodu (30:30 nahrávky). K dopisu ze dne [datum] uvedl žalovaný, že ten sebral [příjmení], protože o něm mluvil. K nákupům nedal souhlas, nesouhlasil s ničím jiným než s nákupem telefonů. V předmětný den uzavření Smlouvy s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl u lékaře. Svědek [příjmení] mu nehodil kartu do schránky, bouchly dveře, žalovaný vylezl z výtahu a tam byla na zemi jeho karta před výtahem. Viděl něco žlutého na zemi, zvedl to a viděl, že to je jeho karta, předtím už byla zablokovaná s tím, že už je vybraná. Vůbec nevěděl, že ji [příjmení] a [příjmení] měli. Bylo na ní jeho jméno, přečetl to jméno, protože měl s sebou lupu. [příjmení] [příjmení] a [příjmení] se dostala s poštou. (1:18:30 nahrávky protokolu [datum]).

6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

7. Dopis ze dne [datum] je upomínkou žalobkyně o zaplacení žalovanému, zároveň jej informuje, že jí byla pohledávka postoupena. Byl upozorněn na náklady vymáhání 217 Kč.

8. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla uzavřena mezi [právnická osoba], (postupitel) a žalobkyní (postupník), předmětem je postoupení pohledávek.

9. Potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení ze dne [datum] podepsané postupitelem prokazuje, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] nabyla účinnosti zaplacením úplaty za postoupené pohledávky.

10. Dopis ze dne [datum] je předžalobní upomínkou žalovanému.

11. Dopis ze dne [datum] je oznámením [právnická osoba], žalovanému, že pohledávka za ním byla postoupena žalobkyni.

12. Platební historie prokazuje, že první čerpání úvěrového rámce bylo provedeno dne [datum] ve výši 4 499 Kč, celkem bylo vyčerpáno 32 539,20 Kč v následujících částkách 4 499,00 Kč, 384,20 Kč, 298,00 Kč, 209,00 Kč, 400,00 Kč, 349,00 Kč, 99,00 Kč, 340,00 Kč, 80,00 Kč, 188,00 Kč, 2 000,00 Kč, 20,00 Kč, 20,00 Kč, 20,00 Kč, 797,10 Kč, 1 169,80 Kč, 120,00 Kč, 2 000,00 Kč, 1 000,00 Kč, 298,00 Kč, 597,00 Kč, 128,00 Kč, 5 000,00 Kč, 429,00 Kč, 1 000,00 Kč, 600,00 Kč, 400,00 Kč, 300,00 Kč, 123,00 Kč, 644,90 Kč, 67,00 Kč, 209,00 Kč, 605,00 Kč, 30,00 Kč, 110,00 Kč, 354,20 Kč, 132,00 Kč, 308,90 Kč, 217,00 Kč, 149,00 Kč, 121,00 Kč, 610,30 Kč, 437,00 Kč, 75,00 Kč, 120,00 Kč, 1 000,00 Kč, 2 500,00 Kč, 39,00 Kč, 125,00 Kč, 145,90 Kč, 1 000,00 Kč, 49,90 Kč, 121,00 Kč, 500,00 Kč. Nebylo nic uhrazeno.

13. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

14. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

15. Dopis ze dne [datum] byl adresován žalovanému, [jméno] [anonymizováno] sděluje, že má radost z nákupu žalovaného na splátky, byla mu schválena žádost o [anonymizováno] ze dne [datum] a rovnou z něj byl uhrazen nákup u obchodníka. Byl mu v rámci [anonymizováno] poskytnut úvěrový rámec 40 000 Kč. Platební karta přijde žalovanému dalším dopisem obyčejnou poštou.

16. Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] byla uzavřena mezi [právnická osoba], vystupující jako [jméno] bank a žalovaným dne [datum], předmětem je poskytování bankovních produktů a služeb. Ve smlouvě je uvedeno tel. číslo [částka] a email [email].

17. Žádost / smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] prokazuje, že ji dne [datum] podepsal žalovaný, předmětem je revolvingový úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný uvedl, že má starobní důchod 12 700 Kč a náklady na bydlení 5 000 Kč, nemá jiné finanční závazky. Maximální možný úvěrový rámec je 500 000 Kč po posouzení. Je uvedeno tel. číslo [tel. číslo] a email [email].

18. Příloha [číslo] Seznam postupovaných pohledávek prokazuje, že byla postoupena i žalovaná pohledávka.

19. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – REVOLVINGOVÝ ÚVĚR prokazuje, že byl žalovaný seznámen s podmínkami úvěru.

20. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

21. Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky prokazuje, že se měl dne [datum] dostavit terénní pracovník žalobkyně na adresu žalovaného.

22. Dopis ze dne [datum] je odstoupením od úvěrové smlouvy a její zesplatnění s výzvou k úhradě žalovanému.

23. Žalobkyně přes výzvu soudu neoznačila důkazní prostředky k prokázání posuzování úvěruschopnosti žalovaného.

24. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že před minulým jednáním jí řekl žalovaný, že bude před soudem dělat vola. S žalovaným se již ona ani přítel nestýkají od té doby, co jim přišlo předvolání k soudu, dřív mu ale pomáhali, přítel s ním chodil nakupovat a k lékaři. Co se týče úvěru, tak s žalovaným byl pouze její přítel [jméno] [příjmení], ona byla doma. Po uzavření smlouvy přišel žalovaný k nim domů a řekl, že si vzal půjčku, příteli dal 2 000 Kč. Pak udal přítele na policii, že mu vzal 7 000 Kč, pak je ale našel doma. Žalovaný dával jejím dětem sladkosti. Žalovaný dal po uzavření smlouvy příteli telefon, že mu ho slíbil k narozeninám. Neví, koho je tel. číslo [tel. číslo]. Email [email] je její a přítele. Platební kartu měl žalovaný, přítel s ním chodil vybírat peníze, protože se bál jít sám k bankomatu, že ho někdo přepadne. Neví, že by žalovaný špatně viděl, dopisy si četl normálně.

25. Žalovaný k výpovědi svědkyně uvedl, že to je celé lež.

26. Svědek [jméno] [příjmení], [datum narození], uvedl, že měl zhruba 5 let přátelský vztah s žalovaným. Bydlí s [jméno] [příjmení]. Pomáhali mu, třeba mu dávali potraviny z charity, chodili spolu na nákupy, k doktorovi. Byli spolu každý den. Byl s žalovaným i při uzavírání úvěrové smlouvy, bylo to večer v elektře vedle [anonymizováno] v [obec]. Přítelkyně byla doma, on s žalovaným šli spolu do [anonymizováno] Zdravotně byl v pořádku. Žalovaný mu řekl, aby se šel s ním podívat se na telefony. Prodavač mu nabídl telefon na splátky. Žalovaný si vzal dva telefony, jeden mu dal k narozeninám. Z toho úvěru si od něj půjčil 2 000 Kč o jeden až dva měsíce později. Neví, čí bylo telefonní číslo [tel. číslo], emailová adresa [email] je jeho a přítelkyně, o její zadání do smlouvy si řekl žalovaný. Žalovaný vracel dopisy od splácení úvěru, co mu chodily. Před jednáním u soudu žalovaný řekl, že bude dělat naivního blba. Neví, že by žalovaný špatně viděl, neviděl u žalovaného lupu, brýle měl, když si četl, doma míval noviny. Úvěrovou kartu měl, když bylo žalovanému špatně a šel mu nakoupit, to mu žalovaný kartu půjčil a on mu ji pak vrátil. Dopisy o splátkách úvěru neviděl, žalovaný mu pouze řekl, že je posílal zpět. Dával žalovanému peníze, chtěl mu pomoct se splátkami, protože se o něj staral, stejně jako s ním třeba chodil po obchodech nebo do bankomatu, aby se mu něco nestalo. Žalovaný ho udal na policii, že mu ukradl peníze, pak je ale našel doma. Někdy za ně žalovaný hradil nákupy, většinou nakupoval dětem. V době uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný důchod asi 12 700 Kč nebo 12 800 Kč, bavili se o tom, neví, kolik platil za bydlení.

27. Žalovaný uvedl k výpovědi svědka, že to je vše lež, neodpovídá skutečnosti. Ten den [příjmení] už od rána zjišťovala, jak je na tom zdravotně. Čekali až do večera, až nikdo nebude v prodejně. Dával jim peníze, hradil za ně i náklady na bydlení, až mu zbylo třeba jenom 1 000 Kč na měsíc. Platební kartu měli [příjmení] a [příjmení] celou dobu, sebrali mu ji, otevírali mu poštu, přišel totiž za nimi, aby mu přečetli, co mu přišlo.

28. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechu prodavači z předmětné elektroprodejny k prokázání stavu žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy. Soud to zamítl, neboť s ohledem na níže uvedený právní názor má za to, že úvěrová smlouva je neplatná, proto není třeba se zaobírat tím, zda by mohla být neplatná i z dalšího důvodu – nedostatku vůle žalovaného s jejím uzavřením. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 29. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována pouze na základě tvrzení. Žalovaný byl přítomen v prodejně v době uzavření smlouvy, přestože tvrdí, že byl při uzavírání úvěrové smlouvy mimo a seděl u poklady jako oukropeček, tak si pamatuje, že na základě první úvěrové smlouvy mu jiná úvěrová společnost odmítla poskytnout úvěr, až na základě druhé úvěrové smlouvy mu byl žalovaný úvěr poskytnut žalobkyní. Žalovaný si dále pamatuje, že telefony si vybíral [příjmení] a [příjmení], svědci [příjmení] a [příjmení] však tvrdí, že na prodejně byl s žalovaným pouze [příjmení]. Tento rozdíl není třeba odstraňovat. Podstatné je, že svědek si pamatuje, že se jednalo o telefony, na úhradu jejich kupní ceny byl úvěr čerpán a že s tím souhlasil. Žalovaný si také pamatuje, že mu prodavačka měla ukazovat, kde má úvěrovou smlouvu podepsat. Pamatuje si, že svědek [příjmení] při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl jeho výdaje 3 900 Kč, což však nebyla pravda. Jelikož je ve smlouvě uvedeno 5 100 Kč a svědek [příjmení] uvedl, že výdaje žalovaného nezná, je zjevné, že správnou částku 5 100 Kč musel poskytnout prodavačce sám žalovaný. Není dále podstatné pro spor z úvěrové smlouvy, zda si svědek [příjmení] nechal oba telefony nebo jenom jeden telefon nebo mu jeden telefon žalovaný dal. Další otázkou k vyřešení je, zda žalovaný čerpal úvěrový rámec z platební karty. Smluvně bylo sjednáno, že mu bude platební karta poslána poštou. Sám žalovaný uvedl, že pro problémy se zrakem dával poštu svědkům, aby mu ji přečetli. Tedy je zjevné, že se dopis s kartou dostal žalovanému do dispozice vyndáním dopisu z jeho poštovní schránky a následně dopis s platební kartou tedy musel sám předat svědkům. Nyní nastávají dvě možnosti, žalovaný sám čerpal z platební karty nebo ji poskytoval svědkům k čerpání (potvrdil svědek [příjmení]) nebo předal dopis s platební kartou svědkům, když chtěl, aby mu jej přečetli a ti si kartu nechali. K tomu žalovaný uvedl dvě verze, jak se k té platební kartě sám posléze dostal, první byla, že mu svědek [příjmení] tuto platební kartu po vyčerpání hodil pod schránku a tvrdil, že vypadla (tedy s ním v tu chvíli musel žalovaný mluvit), nebo ji našel pohozenou před výtahem a slyšel jenom bouchnout vchodové dveře (tedy s [příjmení] nemluvil a ani ho neviděl, ale ač kartu neznal, tak poznal, přes svůj tvrzený špatný zrak, že to je nějaká platební karta a navíc je to i jeho platební karta). Dle soudu není třeba ani tento rozdíl, jak bude dále vysvětleno, odstraňovat. Žalovaný ani svědci neví, kdo užíval telefonní číslo [tel. číslo], avšak sám žalovaný uvedl, že mu pak volali a řešili s ním po telefonu čerpání z platební karty a možnost navýšení úvěrového rámce až na 500 000 Kč dle smlouvy. V soudu předložených listinách není jiné telefonní číslo, takže je zjevné, že toto číslo musel užívat žalovaný, jinak by se mu byli zaměstnanci žalobkyně nemohli dovolat, protože by neznali jeho telefonní číslo. Žalovaný i svědci se shodli na tom, že jim žalovaný finančně pomáhal, platil i nákupy, při posledním jednání dokonce žalovaný uvedl, že si pro ně sám půjčil od sousedů 94 000 Kč, které nyní splácí. Žalovaný sám uvedl, že s sebou nosí lupu a poštu mu již svědci nečtou, tedy je zjevné, že byť třeba pracněji či obtížněji je schopen si poštu přečíst byť třeba s pomocí dvou brýlí a lupy současně. Žalovaný nepodal trestní oznámení na svědky kvůli kartě či uzavření smlouvy, ač jindy šel na policii oznámit krádež peněz svědkem [příjmení]. <b>Posuzování úvěruschopnosti</b> 30. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce ohledně úvěruschopnosti takto:

31. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

32. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

36. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

37. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 38. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

39. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

40. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

41. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

42. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, když bylo vycházeno pouze z tvrzení žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je tak neplatná.

43. Soud se proto dále nijak nezabýval stavem žalovaného při uzavírání této neplatné úvěrové smlouvy a zamítl návrh na výslech svědků prodavačů. <b>Bezdůvodné obohacení žalovaného a jeho vydání</b> 44. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

45. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a v jaké výši a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o čerpání jistiny 32 539,20 Kč, uhrazeno nebylo nic.

46. Podstatné však je, zda se i v tomto rozsahu obohatil žalovaný.

47. Co se týče prvního čerpání – úhrady kupní ceny telefonů, dospěl soud k závěru, že se zcela jednoznačně žalovaný obohatil, neboť sám uvedl, že souhlasil s úhradou kupní ceny z úvěru, komu pak zůstaly mobilní telefony není podstatné pro vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný souhlasem s úhradou kupní ceny souhlasil fakticky i s uzavřením kupní ceny. Zda potom nechal telefony někomu jinému není pro rozhodnutí podstatné. Nadto žalovaný zjevně v době uzavření úvěrové smlouvy byl v podstatně lepším zdravotním stavu, než sám popisuje, neboť si pamatuje a je schopen popsat i relativní detaily z průběhu uzavření smlouvy, tedy byl schopen udělit souhlas s úhradou kupní ceny z úvěrového rámce.

48. Co se týče dalšího čerpání úvěrového rámce prostřednictvím platební karty, soud musel podrobněji zvažovat, zda se žalovaný i v tomto směru obohatil. Žalovaný tvrdí dvě různé verze, jak se k němu měla zpět platební karta vrátit, ale podstatné pro obě verze je to, že žalovaný věděl, že se jedná o jeho kartu, přičemž ani v jedné verzi nebyl překvapen, že vůbec existuje nějaká karta na jeho jméno, o jejíž existenci neměl mít dle vlastních tvrzení ani tušení. Přestože byl žalovaný telefonicky kontaktován úvěrovou společností, kdy se řešily i platby v [anonymizováno], tak žalovaný nic neudělal. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný o platební kartě věděl a karta se nacházela buď u svědků na základě souhlasu žalovaného, nebo ji občas svědci užívali se souhlasem žalovaného nebo ji užíval sám žalovaný. V každém z těchto případů jde o čerpání úvěrového rámce k tíži žalovaného, neboť jej čerpal sám či jinému umožnil jej čerpat. Nadto má soud za prokázané, že se platební karta při jejím doručování dostala do dispozice žalovanému jejím vyndáním ze schránky, když sám žalovaný uvedl, že si vyzvedával poštu ve schránce a poté si ji nechával číst svědky. Kdyby se mu na začátku nedostala do dispozice, sotva by žalovaný, který tvrdí, že velmi špatně vidí, vůbec věděl, že na zemi (jedno zda u výtahu nebo schránek) leží nějaká platební karta, aby se pro ni sehnul a mohl zjistit pomocí lupy, že se jedná o jeho kartu. Soud v tomto směru žalovanému neuvěřil, že se platební karta nikdy nedostala do jeho dispozice, neboť tomu neodpovídá ani reakce žalovaného na něco se povalující na zemi při jeho špatném zraku ani reakce žalovaného na telefonní kontakt od úvěrové společnosti. Pokud z platební karty čerpali svědci více, než bylo domluveno s žalovaným, nemůže to jít k tíži žalobkyně či úvěrové společnosti. Shora uvedený závěr, že žalovaný nějakým způsobem umožnil svědkům čerpat platební kartu je podporován tím, že sám žalovaný uvedl, že jim hradil částečně nákupy a finančně pomáhal, při posledním jednání dokonce uvedl, že si pro ně sám půjčil u sousedů 94 000 Kč, které nyní sám splácí. Je tedy zjevné, že žalovaný opakovaně svědkům finančně pomáhal. Přičemž do tohoto vzorce chování žalovaného zapadá i poskytnutí úvěrové karty svědkům.

49. Soud se zaobíral tím, zda není na místě dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. poučit žalovaného nebo žalobkyni, ale dospěl k závěru, že toto není na místě, neboť sporné jednání nastalo pouze mezi žalovaným a svědky, kteří byli vyslechnuti a měli možnost popsat situaci, žalovaný měl možnost jim klást otázky a nikdo další tomu nebyl přítomen a není to tak možné jakkoli dále osvětlit.

50. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši čerpané jistiny v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

51. Soud dále zvažoval, zda a v jakém rozsahu umožnit žalovanému splácet dlužnou částku. Žalovaný uvedl, že má příjem 12 700 Kč, výdaje na bydlení 5 100 Kč. Sousedům měsíčně splácí částku 5 000 Kč na úhradu 94 000 Kč, které si od nich půjčil ve prospěch svědků. Soud proto umožnil žalovanému splácet dlužnou částku po 1 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Tato výše splátky umožní uhrazení dlužné částky do 2 let. Soud si je vědom, že se jedná o poměrně delší dobu, ale toto je důsledkem i nezákonného postupu úvěrující společnosti, kdyby postupovala v souladu s právní úpravou, zřejmě by úvěr žalovanému ani neposkytla a nemusel se tento soudní spor vůbec řešit. Zároveň žalovaný připustil, že je v současné době schopen splácet dluh vůči sousedům po 5 000 Kč měsíčně. Tedy bude schopen splácet 1 500 Kč měsíčně na tento dluh a zároveň, byť v nižší výši, splácet i dluh vůči sousedům, aby se minimalizovalo riziko dalšího sporu o zaplacení vůči žalovanému.

52. Co se týče žalovaným uváděného napadání, tak toto musí žalovaný řešit prostřednictvím Policie ČR či oznámením o spáchání přestupku na magistrátu města Mostu. Soud toto nemůže řešit v rámci řízení o zaplacení.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 118,82 Kč, přičemž tato částka představuje 29,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 584 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 584,62 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

54. Co se týče morální újmy, která měla vzniknout žalovanému, tak tu je třeba řešit v rámci samostatného řízení a nejedná se o náklad řízení.

55. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.