48 C 89/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], úroky [částka], doplňková služba podpora – odklad [částka], doplňková služba podpora – nemoc [částka], doplňková služba podpora – práce [částka], smluvní pokuta [částka] po zohlednění úhrady žalovaného [částka] ze dne [datum] a přeplatku [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 72 měsíčních splátkách do celkové výši [částka]. Dále byly sjednány k úvěrové smlouvě doplňkové služby podpora odklad, nemoc a práce. Žalovaný uhradil 4 splátky po [částka] v celkové výši [částka], pak se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Úvěr byl proto zesplatněn k [datum]. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována, podkladem jsou i poslední 3 výpisy z účtu žalovaného.

2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. Zástupcem žalobkyně byla sice avizována možnost uzavření smíru, ale soudu nebyl předložen účastníky uzavřený smír a žalovaný na výzvu soudu se nijak nevyjádřil, dopis si ani nevyzvedl.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Dopis ze dne [datum] je Upomínkou [číslo] žalovanému s výzvou k úhradě dlužné částky [částka] a [částka] upomínky.

6. Dopis ze dne [datum] je Upomínkou [číslo] žalovanému s výzvou k úhradě dlužné částky [částka] a [částka] upomínky [číslo] [částka] upomínky [číslo].

7. Email ze dne [datum] příjemci [email] obsahuje instrukce k dokončení podpisu smlouvy. Pro souhlas se smlouvou měl žalovaný zaslat verifikační platbu [částka] s [variabilní symbol] se zprávou pro příjemce:„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“ 8. Email ze dne [datum] příjemci [email] obsahuje instrukce k uzavření smlouvy. Žalovaný měl po prostudování smlouvu uzavřít v klientském účtu. Z úvěru [částka] mu měla být vyplacena částka [částka] na účet a [částka] byl poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru. Úvěr měl splácet po [částka] měsíčně.

9. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

10. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

11. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

12. Dopis ze dne [datum] od žalobkyně potvrzuje vyplacení úvěru žalovanému a shrnuje splácení úvěru.

13. Předsmluvní informace neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

14. Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] prokazuje, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným [datum], předmětem byl úvěr ve výši [částka], přičemž jenom [částka] mělo být vyplaceno žalovanému a [částka] byl poplatek. Součástí je Příloha [číslo] Posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kde je žalobkyní uvedeno, že žalovaný nemá negativní záznamy v [příjmení], REPI, AML a AML/CFT, insolvenčním a exekučním rejstříku ani databázi poskytovatele, žalovaný neuvedl žádné splátky ani závazky, příjem uvedl ve výši [částka], náklady na bydlení [částka], je zaměstnán. Další přílohy jsou Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA a Žádost o zřízení Doplňkové služby PODPORA.

15. Detail pohybu prokazuje, že částka [částka] byla vyplacena dne [datum] na účet č. [bankovní účet].

16. Detail pohybu prokazuje, že částka [částka] byla uhrazena na účet žalobkyně dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] s názvem účtu [celé jméno žalovaného] poznámkou [celé jméno žalovaného] [variabilní symbol]. 17. [příjmení] obrazovky mobilního telefonu prokazuje, že byl dne [datum] zřízen souhlas k inkasu z účtu žalovaného ve výši [částka], zůstatek na účtu žalovaného byl - [částka].

18. Dopis ze dne [datum] je Zesplatněním úvěru, poslední předžalobní upomínkou a oznámením o převzetí zastoupení advokátem žalobkyně. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky [částka].

19. Dopis ze dne [datum] je Zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení, neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

20. Výpis z ISIR prokazuje, že žalovaný jím neprochází.

21. Výpis ze [příjmení] prokazuje, že žalovaný je bez negativního záznamu. Není ale uvedeno, zda vůbec nějak prochází.

22. Výpis z REPI prokazuje, že žalovaný je bez negativního záznamu. Není ale uvedeno, zda vůbec nějak prochází.

23. Výpis z [příjmení] prokazuje, že žalovaný neprochází evidencí exekucí.

24. Výpis z bankovního účtu za 4/ 2022 prokazuje příjem žalovaného z pracovního poměru [částka], žalovaný opakovaně přečerpal kontokorent. Příchozí platby na účet byly [částka], odchozí [částka], počáteční i konečný zůstatek byl přes – [částka]. Zbylé příchozí platby byly v menších částkách od řady různých lidí či vklady bankomatem. Nejsou patrné úhrady za bydlení z výpisu. 25. [příjmení] list a OP prokazují, že jimi žalobkyně disponuje.

26. Výplatní páska za 4/ 2022 prokazuje příjem žalovaného [částka] a [částka] ve stravenkách.

27. Výpis z databáze neplatných OP prokazuje, že jí žalovaný neprochází.

28. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

29. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Podstatné je, že žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka] převodem na jeho účet, uhradil 4 x [částka] před zesplatněním, pak měl ještě přeplatek [částka] a další úhradu [částka] po zesplatnění. Úvěruschopnost byla posuzována z výplatní pásky za 4/ 2022 a výpisu z účtu za 4/ 2022. Příjem žalovaného se pohyboval kolem [částka] měsíčně. Za duben 2022 však žalovaný spotřeboval dle výpisu částku přes [částka]. Běžný účet měl v záporném zůstatku, z výpisu je patrné, že opakovaně přečerpával kontokorent. Zbylé příjmy nejsou nijak podložené či vysvětlené, náklady na bydlení ve výši [částka] nevyplývají z účtu. Žalovaný neprochází negativně veřejně dostupnými databázemi.

30. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

31. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

32. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

36. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

37. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 38. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

39. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

40. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

41. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť nejsou nijak prokázány a doloženy výdaje žalovaného za bydlení. Žalovaný měl měsíční spotřebu ve výši dvojnásobku svého příjmu z pracovního poměru, zbylé příjmy nejsou nijak prokázány či doloženy, měl přečerpaný kontokorent na účtu. Soud proto dospěl k závěru, že nebyla prokázána úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný měl spotřebu ve výši dvojnásobku svého příjmu z pracovního poměru a nejsou ani doloženy jeho výdaje na bydlení. Nadto ani nelze přehlédnout, že výpisy z veřejně dostupných databází se zaměřují pouze na to, zda jsou nějaké negativní poznatky k žalovanému a nikoli, zda a v jaké výši má případně závazky. [jméno] žalobkyně uvedla, že pro analýzu úvěruschopnosti slouží poslední 3 výpisy z účtu, soudu však předložila pouze jeden.

42. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

43. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny [částka], uhrazeno bylo 4x [částka], [částka] a [částka]. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně na právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému pro pasivitu žádné náklady nevznikly.